menu

Já nejsem já

Filmy >>

91 minut

V osmdesátých letech se režisérský klasik Václav Vorlíček věnoval především televizní tvorbě. Mezi jeho filmy určenými pro velké plátno najdeme i komedii Já nejsem já, natočenou podle scénáře Václava Nývlta. Fantazijní zápletka se odvíjí od jednoho z Vorlíčkových vypravěčsky oblíbených momentů – výměny identity. V těle postaršího dílovedoucího Záruby se tak jedné úplňkové noci ocitne osobnost sňatkového podvodníka Majera. Spořádaný morous si naopak užívá těla mladšího muže. Každý z mužů se v novém těle chová stejně, výsledkem jednoduché výměny je však vlastně nakonec jen sňatek nerozhodného Záruby.

Snímek je založen na divácky vděčném obsazení Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera do hlavních rolí. Partnerky obou povahově odlišných hrdinů si zahrály Eva Jakoubková (milující tlumočnice Kamila) a Jana Švandová (sexuální dračice Drahuše).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Václav Nývlt, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1985

Hrají: Petr Nárožný, Oldřich Kaiser, Eva Jakoubková, Jana Švandová, Ondřej Havelka, Jiřina Krejčíková, Bronislav Poloczek, Miroslav Zounar, Eva Pokorná a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Sci-Fi

Babičky dobíjejte přesně

Babičky dobíjejte přesně

82 minut

Režiséra Ladislava Rychmana proslavily v šedesátých letech ambiciózní žánrové projekty (muzikály Starci na chmelu, Dáma na kolejích a detektivka Zločin v dívčí škole). Normalizace se pro stárnoucího tvůrce stala komplikovaným obdobím, ve kterém komedie z roku 1983 „Babičky dobíjejte přesně!“ představuje autorovo zajímavé setkání s žánrem sci-fi.

V příběhu, inspirovaném povídkou Zdeňka Hřebíka, rozehrává Rychman se spoluscenáristou, spisovatelem a fejetonistou Jiřím Justem absurdní motiv domácího robota naprogramovaného na ultimátní lásku ke „své“ rodině. Současně v rovině černohumorné nadsázky reflektuje „pečovatelskou“ roli, kterou normalizační společnost přiřkla seniorům. Ve filmu zaměstnané ženy nezvládají své domácí povinnosti, takže firma Biotex přichází s revolučním vylepšením jejich situace: elektronickými babičkami. Nelítostně svědomitý model Róza 350 GLS, který si po dlouhém váhání pořídí do domácnosti Loudovi, je ovšem svým majitelům brzy na obtíž. Navíc zahájí otevřenou, vyhlazovací válku se sousedovic robotickou pomocnicí Carmen, během které začne jít dětem o život.

Modelový příběh satirizuje i neutěšené vztahy mezi sousedy, kteří jsou si ve jménu vlastního blaha schopni navzájem bezohledně škodit. Bizarně pojatý snímek sice zůstává kuriozitou, mezi polistopadovými mladými diváky, znalými světové sci-fi produkce, si však vydobyl jistý kultovní status. Zkušené herečky Libuše Havelková a Jana Dítětová v rolích zlověstně laskavých, vražedně znepřátelených robotek uplatnily svůj smysl pro humor. V československé kinematografii se motiv děsivé robotické pečovatelky objevil už v krátkometrážním loutkovém snímku Jiřího Trnky Kybernetická babička (1962), který však před mrazivou satirickou nadsázkou upřednostňoval vášnivý, humanistický apel.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Bláznova kronika

Bláznova kronika

81 minut

Důležitý podíl na kvalitách tvorby Karla Zemana neměli jen členové štábu podporující režisérovu výtvarnou a technickou koncepci, ale i spoluscenáristé. Na protiválečné tragikomedii z roku 1964 se spolu s režisérem podílel i Pavel Juráček, který jako scenárista zanechal hlubokou stopu v domácím filmu 60. let.

Bláznovou kronikou, která v rámci historické látky nepostrádá nadčasové absurdní rysy, Juráček zřetelně propojil Zemanovu tvorbu s československou novou vlnou. Trojice hrdinů – mladý vesničan Petr (Petr Kostka), verbíř Matěj (Miloslav Holub) a dívka Lenka (Emília Vášáryová) – se pokouší zachovat si život, svobodu a veselou mysl uprostřed dramatických událostí třicetileté války. Ve vysoce ceněném snímku Karel Zeman se svým týmem opět okouzlujícím a důmyslným způsobem zkombinoval hraný film s animací.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Což takhle dát si špenát

Což takhle dát si špenát

86 minut

Ze spolupráce scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka se zrodila i bláznivá komedie Což takhle dát si špenát. Po svobodně fantazijních filmech „Kdo chce zabít Jessii?“ (1966) a „Pane, vy jste vdova!“ (1970) musela autorská dvojice v sedmdesátých letech zpracovávat témata „ze socialistické současnosti“. Komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) svérázně reflektovala bytovou politiku, snímek z roku 1977 posunoval do výrazně absurdní roviny motiv rozkrádání socialistického majetku.

Ve špenátové komedii se ve výzkumném ústavu vyvíjí prototyp přístroje na regeneraci dojnic, který se však docent Mlejnek s šéfem kosmetického salonu rozhodnou ukrást a využít při omlazování bohatých zahraničních zákaznic. Využijí k tomu recidivisty Zemánka a Lišku, přístroj má však dosud drobné vady: pozření neoblíbené zeleniny mnohonásobně zvyšuje účinky záření. Ve hře je i movitá jihoamerická chovatelka dobytka, která se přijela do Prahy na užitečný vynález podívat a provdat se za svého snoubence.

Macourek s Vorlíčkem rozvíjejí ztřeštěný děj plný nejrůznějších náhod a záměn, v němž přijde ke slovu jejich oblíbený motiv částečné proměny: Liška se Zemánkem se po ozáření a požití špenátu změní v desetileté kluky, mají však dospělé hlasy a původní myšlení. Isabela se zase promění v kojence.

Film využívající i trikových technik se stal ojedinělým výletem kameramana Františka Uldricha do fantazijního žánru. Zajímavost snímku zvyšuje herecké obsazení, v němž nechybějí Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová nebo Josef Somr.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Já nejsem já

Já nejsem já

91 minut

V osmdesátých letech se režisérský klasik Václav Vorlíček věnoval především televizní tvorbě. Mezi jeho filmy určenými pro velké plátno najdeme i komedii Já nejsem já, natočenou podle scénáře Václava Nývlta. Fantazijní zápletka se odvíjí od jednoho z Vorlíčkových vypravěčsky oblíbených momentů – výměny identity. V těle postaršího dílovedoucího Záruby se tak jedné úplňkové noci ocitne osobnost sňatkového podvodníka Majera. Spořádaný morous si naopak užívá těla mladšího muže. Každý z mužů se v novém těle chová stejně, výsledkem jednoduché výměny je však vlastně nakonec jen sňatek nerozhodného Záruby.

Snímek je založen na divácky vděčném obsazení Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera do hlavních rolí. Partnerky obou povahově odlišných hrdinů si zahrály Eva Jakoubková (milující tlumočnice Kamila) a Jana Švandová (sexuální dračice Drahuše).

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Ikarie XB 1

Ikarie XB 1

84 minut

Příběh podle námětu a scénáře Pavla Juráčka a režiséra Jindřicha Poláka se odehrává ve XXII. století, kdy čtyřicetičlenná posádka složená z různých národů (velitelem je samozřejmě sovětský občan) vyrazí ve vesmírné lodi Ikarie XB 1 ke hvězdě Alfa Centauri. Lidé doufají, že na některé z planet této hvězdy, ležící nejblíže Galaxii a podobající se Slunci, naleznou život. Během dlouhé cesty se musí posádka vypořádat nejen s „ponorkovou“ nemocí, ale i se smrtelným nebezpečím, jež přináší nalezená opuštěná raketa z XX. století s atomovými zbraněmi nebo záření Tmavé hvězdy. Přesto se Ikarie XB 1 stane první lodí, která naváže kontakt s mimozemskou civilizací.

Snímek (natočený celý v ateliéru) byl ve své době výjimečný nejen v československé, ale i v mezinárodní produkci a zaujme kvalitními trikovými efekty, výpravou i kostýmy. Jako průkopnické dílo v kontextu světové kinematografie ovlivnilo další tvůrce, např. Ridleyho Scotta, Stanleyho Kubricka, Andreje Tarkovského nebo George Lucase. Ve Spojených státech byl film distribuován pod názvem Voyage to the End of the Universe s anglickým dabingem a s mírně pozměněným koncem (před zraky posádky se na obrazovce objeví New York a Socha svobody). Nejen herci z nejstarší generace Zdeněk Štěpánek a František Smolík zde vytvořili atypické role své filmové kariéry. Ve stejných dekoracích natočil režisér Polák dětský film Klaun Ferdinand a raketa (1962).

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

71 minut

Jedním z nejpopulárnějších titulů v rozměrné filmografii Václava Vorlíčka zůstává fantaskní komedie z roku 1974, na jejímž scénáři se vedle režisérova oblíbeného spolupracovníka Miloše Macourka podílel i autor knižní předlohy – Petr Markov.

V moderní pohádce se titulní hrdina – mladý právník Jindřich Mráček (Jaromír Hanzlík) – pokouší svědomitě zajistit nové, důstojnější a zdravější bydlení pro rodinu obývající vlhký domek na pražské Kampě. Netuší, že jde o vodníky, které představa suchého paneláku vůbec neláká. Hlava rodiny, pan Wasserman (Miloš Kopecký), rozhodne o likvidaci neodbytného úředníka, tu však zkomplikuje milostný cit, který vznikne mezi Jindřichem a Wassermanovou neteří Janou (Libuše Šafránková).

Ozvláštněním barvitého příběhu je skutečnost, že v rámci vodnické populace fungují národnostní i sociální rozdíly: Wasserman, jeho žena Matylda (Míla Myslíková) a rozmazlená dcera Polly jsou „buržoazní“ honorací, která nepracuje, ale spoléhá na pomoc chudých, pilných příbuzných – Vodičkových. Další problémy má Wasserman se špatným hodnocením úrovně vymírajícího domácího vodnictva, za niž dokonce dostane důtku na konferenci v Hamburku.

Po Dívce na koštěti (1971) šlo o další žánrový příběh, ve kterém duo Vorlíček-Macourek nahlíželo silně idealizovanou současnost prostřednictvím pohádkových bytostí. Osazenstvo čarodějnické školy vystřídali vodníci, vyprávění se ovšem i tentokrát opírá o protivenství dělící „smíšený“ pár: lidského mladíka a „jinou“ dívku. A také tentokrát hraje roli ztráta kouzelných schopností. K tomu, aby mohla zůstat v lidském světě, potřebovala mladistvá čarodějnice Saxana odvar z babského ucha. Vodnická dcerka Jana musí volit ze dvou osvědčených možností: sexu nebo požití či transfúze (jakékoli nevodnické) krve. Navzdory rozvernosti motivu (aplikovaného i na západoněmecké mladíky mající oživit skomírající českou vodnickou populaci) jde o téma příznačné pro kinematografii sedmdesátých let: „odkouzlení“ je totiž také svébytným druhem normalizace.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Babičky dobíjejte přesně

82 minut

Režiséra Ladislava Rychmana proslavily v šedesátých letech ambiciózní žánrové projekty (muzikály Starci na chmelu, Dáma na kolejích a detektivka Zločin v dívčí škole). Normalizace se pro stárnoucího tvůrce stala komplikovaným obdobím, ve kterém komedie z roku 1983 „Babičky dobíjejte přesně!“ představuje autorovo zajímavé setkání s žánrem sci-fi.

V příběhu, inspirovaném povídkou Zdeňka Hřebíka, rozehrává Rychman se spoluscenáristou, spisovatelem a fejetonistou Jiřím Justem absurdní motiv domácího robota naprogramovaného na ultimátní lásku ke „své“ rodině. Současně v rovině černohumorné nadsázky reflektuje „pečovatelskou“ roli, kterou normalizační společnost přiřkla seniorům. Ve filmu zaměstnané ženy nezvládají své domácí povinnosti, takže firma Biotex přichází s revolučním vylepšením jejich situace: elektronickými babičkami. Nelítostně svědomitý model Róza 350 GLS, který si po dlouhém váhání pořídí do domácnosti Loudovi, je ovšem svým majitelům brzy na obtíž. Navíc zahájí otevřenou, vyhlazovací válku se sousedovic robotickou pomocnicí Carmen, během které začne jít dětem o život.

Modelový příběh satirizuje i neutěšené vztahy mezi sousedy, kteří jsou si ve jménu vlastního blaha schopni navzájem bezohledně škodit. Bizarně pojatý snímek sice zůstává kuriozitou, mezi polistopadovými mladými diváky, znalými světové sci-fi produkce, si však vydobyl jistý kultovní status. Zkušené herečky Libuše Havelková a Jana Dítětová v rolích zlověstně laskavých, vražedně znepřátelených robotek uplatnily svůj smysl pro humor. V československé kinematografii se motiv děsivé robotické pečovatelky objevil už v krátkometrážním loutkovém snímku Jiřího Trnky Kybernetická babička (1962), který však před mrazivou satirickou nadsázkou upřednostňoval vášnivý, humanistický apel.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Ladislav Rychman

Scénář: Jiří Just, Ladislav Rychman

Rok výroby: 1983

Hrají: Jiří Lábus, Daniela Kolářová, Kateřina Urbancová, Petr Frolík, Libuše Havelková, Jana Dítětová, Antonín Hardt, Marie Málková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Bláznova kronika

81 minut

Důležitý podíl na kvalitách tvorby Karla Zemana neměli jen členové štábu podporující režisérovu výtvarnou a technickou koncepci, ale i spoluscenáristé. Na protiválečné tragikomedii z roku 1964 se spolu s režisérem podílel i Pavel Juráček, který jako scenárista zanechal hlubokou stopu v domácím filmu 60. let.

Bláznovou kronikou, která v rámci historické látky nepostrádá nadčasové absurdní rysy, Juráček zřetelně propojil Zemanovu tvorbu s československou novou vlnou. Trojice hrdinů – mladý vesničan Petr (Petr Kostka), verbíř Matěj (Miloslav Holub) a dívka Lenka (Emília Vášáryová) – se pokouší zachovat si život, svobodu a veselou mysl uprostřed dramatických událostí třicetileté války. Ve vysoce ceněném snímku Karel Zeman se svým týmem opět okouzlujícím a důmyslným způsobem zkombinoval hraný film s animací.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Karel Zeman

Scénář: Karel Zeman, Pavel Juráček

Rok výroby: 1964

Hrají: Petr Kostka, Miloslav Holub, Emília Vášáryová, Valentina Thielová, Karel Effa, Eva Šenková, Eduard Kohout, Vladimír Menšík a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Což takhle dát si špenát

86 minut

Ze spolupráce scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka se zrodila i bláznivá komedie Což takhle dát si špenát. Po svobodně fantazijních filmech „Kdo chce zabít Jessii?“ (1966) a „Pane, vy jste vdova!“ (1970) musela autorská dvojice v sedmdesátých letech zpracovávat témata „ze socialistické současnosti“. Komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) svérázně reflektovala bytovou politiku, snímek z roku 1977 posunoval do výrazně absurdní roviny motiv rozkrádání socialistického majetku.

Ve špenátové komedii se ve výzkumném ústavu vyvíjí prototyp přístroje na regeneraci dojnic, který se však docent Mlejnek s šéfem kosmetického salonu rozhodnou ukrást a využít při omlazování bohatých zahraničních zákaznic. Využijí k tomu recidivisty Zemánka a Lišku, přístroj má však dosud drobné vady: pozření neoblíbené zeleniny mnohonásobně zvyšuje účinky záření. Ve hře je i movitá jihoamerická chovatelka dobytka, která se přijela do Prahy na užitečný vynález podívat a provdat se za svého snoubence.

Macourek s Vorlíčkem rozvíjejí ztřeštěný děj plný nejrůznějších náhod a záměn, v němž přijde ke slovu jejich oblíbený motiv částečné proměny: Liška se Zemánkem se po ozáření a požití špenátu změní v desetileté kluky, mají však dospělé hlasy a původní myšlení. Isabela se zase promění v kojence.

Film využívající i trikových technik se stal ojedinělým výletem kameramana Františka Uldricha do fantazijního žánru. Zajímavost snímku zvyšuje herecké obsazení, v němž nechybějí Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová nebo Josef Somr.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1977

Hrají: Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, Michal Kocourek, Ondřej Hach, František Filipovský, Ivana Maříková, Petr Přívozník, Stella Zázvorková, Josef Somr a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Já nejsem já

91 minut

V osmdesátých letech se režisérský klasik Václav Vorlíček věnoval především televizní tvorbě. Mezi jeho filmy určenými pro velké plátno najdeme i komedii Já nejsem já, natočenou podle scénáře Václava Nývlta. Fantazijní zápletka se odvíjí od jednoho z Vorlíčkových vypravěčsky oblíbených momentů – výměny identity. V těle postaršího dílovedoucího Záruby se tak jedné úplňkové noci ocitne osobnost sňatkového podvodníka Majera. Spořádaný morous si naopak užívá těla mladšího muže. Každý z mužů se v novém těle chová stejně, výsledkem jednoduché výměny je však vlastně nakonec jen sňatek nerozhodného Záruby.

Snímek je založen na divácky vděčném obsazení Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera do hlavních rolí. Partnerky obou povahově odlišných hrdinů si zahrály Eva Jakoubková (milující tlumočnice Kamila) a Jana Švandová (sexuální dračice Drahuše).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Václav Nývlt, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1985

Hrají: Petr Nárožný, Oldřich Kaiser, Eva Jakoubková, Jana Švandová, Ondřej Havelka, Jiřina Krejčíková, Bronislav Poloczek, Miroslav Zounar, Eva Pokorná a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Ikarie XB 1

84 minut

Příběh podle námětu a scénáře Pavla Juráčka a režiséra Jindřicha Poláka se odehrává ve XXII. století, kdy čtyřicetičlenná posádka složená z různých národů (velitelem je samozřejmě sovětský občan) vyrazí ve vesmírné lodi Ikarie XB 1 ke hvězdě Alfa Centauri. Lidé doufají, že na některé z planet této hvězdy, ležící nejblíže Galaxii a podobající se Slunci, naleznou život. Během dlouhé cesty se musí posádka vypořádat nejen s „ponorkovou“ nemocí, ale i se smrtelným nebezpečím, jež přináší nalezená opuštěná raketa z XX. století s atomovými zbraněmi nebo záření Tmavé hvězdy. Přesto se Ikarie XB 1 stane první lodí, která naváže kontakt s mimozemskou civilizací.

Snímek (natočený celý v ateliéru) byl ve své době výjimečný nejen v československé, ale i v mezinárodní produkci a zaujme kvalitními trikovými efekty, výpravou i kostýmy. Jako průkopnické dílo v kontextu světové kinematografie ovlivnilo další tvůrce, např. Ridleyho Scotta, Stanleyho Kubricka, Andreje Tarkovského nebo George Lucase. Ve Spojených státech byl film distribuován pod názvem Voyage to the End of the Universe s anglickým dabingem a s mírně pozměněným koncem (před zraky posádky se na obrazovce objeví New York a Socha svobody). Nejen herci z nejstarší generace Zdeněk Štěpánek a František Smolík zde vytvořili atypické role své filmové kariéry. Ve stejných dekoracích natočil režisér Polák dětský film Klaun Ferdinand a raketa (1962).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jindřich Polák

Scénář: Pavel Juráček, Jindřich Polák

Rok výroby: 1962

Hrají: Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

71 minut

Jedním z nejpopulárnějších titulů v rozměrné filmografii Václava Vorlíčka zůstává fantaskní komedie z roku 1974, na jejímž scénáři se vedle režisérova oblíbeného spolupracovníka Miloše Macourka podílel i autor knižní předlohy – Petr Markov.

V moderní pohádce se titulní hrdina – mladý právník Jindřich Mráček (Jaromír Hanzlík) – pokouší svědomitě zajistit nové, důstojnější a zdravější bydlení pro rodinu obývající vlhký domek na pražské Kampě. Netuší, že jde o vodníky, které představa suchého paneláku vůbec neláká. Hlava rodiny, pan Wasserman (Miloš Kopecký), rozhodne o likvidaci neodbytného úředníka, tu však zkomplikuje milostný cit, který vznikne mezi Jindřichem a Wassermanovou neteří Janou (Libuše Šafránková).

Ozvláštněním barvitého příběhu je skutečnost, že v rámci vodnické populace fungují národnostní i sociální rozdíly: Wasserman, jeho žena Matylda (Míla Myslíková) a rozmazlená dcera Polly jsou „buržoazní“ honorací, která nepracuje, ale spoléhá na pomoc chudých, pilných příbuzných – Vodičkových. Další problémy má Wasserman se špatným hodnocením úrovně vymírajícího domácího vodnictva, za niž dokonce dostane důtku na konferenci v Hamburku.

Po Dívce na koštěti (1971) šlo o další žánrový příběh, ve kterém duo Vorlíček-Macourek nahlíželo silně idealizovanou současnost prostřednictvím pohádkových bytostí. Osazenstvo čarodějnické školy vystřídali vodníci, vyprávění se ovšem i tentokrát opírá o protivenství dělící „smíšený“ pár: lidského mladíka a „jinou“ dívku. A také tentokrát hraje roli ztráta kouzelných schopností. K tomu, aby mohla zůstat v lidském světě, potřebovala mladistvá čarodějnice Saxana odvar z babského ucha. Vodnická dcerka Jana musí volit ze dvou osvědčených možností: sexu nebo požití či transfúze (jakékoli nevodnické) krve. Navzdory rozvernosti motivu (aplikovaného i na západoněmecké mladíky mající oživit skomírající českou vodnickou populaci) jde o téma příznačné pro kinematografii sedmdesátých let: „odkouzlení“ je totiž také svébytným druhem normalizace.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Miloš Macourek, Petr Markov, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1974

Hrají: Libuše Šafránková, Jaromír Hanzlík, František Filipovský, Miloš Kopecký, Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

předchozí
následující