menu

Ikarie XB 1

Ikarie XB 1

84 minut

Příběh podle námětu a scénáře Pavla Juráčka a režiséra Jindřicha Poláka se odehrává ve XXII. století, kdy čtyřicetičlenná posádka složená z různých národů (velitelem je samozřejmě sovětský občan) vyrazí ve vesmírné lodi Ikarie XB 1 ke hvězdě Alfa Centauri. Lidé doufají, že na některé z planet této hvězdy, ležící nejblíže Galaxii a podobající se Slunci, naleznou život. Během dlouhé cesty se musí posádka vypořádat nejen s „ponorkovou“ nemocí, ale i se smrtelným nebezpečím, jež přináší nalezená opuštěná raketa z XX. století s atomovými zbraněmi nebo záření Tmavé hvězdy. Přesto se Ikarie XB 1 stane první lodí, která naváže kontakt s mimozemskou civilizací.

Snímek (natočený celý v ateliéru) byl ve své době výjimečný nejen v československé, ale i v mezinárodní produkci a zaujme kvalitními trikovými efekty, výpravou i kostýmy. Jako průkopnické dílo v kontextu světové kinematografie ovlivnilo další tvůrce, např. Ridleyho Scotta, Stanleyho Kubricka, Andreje Tarkovského nebo George Lucase. Ve Spojených státech byl film distribuován pod názvem Voyage to the End of the Universe s anglickým dabingem a s mírně pozměněným koncem (před zraky posádky se na obrazovce objeví New York a Socha svobody). Nejen herci z nejstarší generace Zdeněk Štěpánek a František Smolík zde vytvořili atypické role své filmové kariéry. Ve stejných dekoracích natočil režisér Polák dětský film Klaun Ferdinand a raketa (1962).

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Vlčí bouda

Vlčí bouda

91 minut

Hororový žánr se v české kinematografii objevoval jen sporadicky. Jednu z výjimek tvoří snímek, který v roce 1986 natočila Věra Chytilová. Podobně jako v případě jiných děl kontroverzní autorky, také u Vlčí boudy je ovšem filmový žánr nositelem obecnějších významů, v nichž se režisérka pohybuje na své oblíbené půdě vztahové morality, ústící do podobenství o dobové společnosti. Vyprávění, inspirované námětem a scénářem Daniely Fischerové, je vybudováno na půdorysu standardního vyprávění o skupince mladých lidí, která v prostředí odříznutém od světa prochází předčasnou zkouškou dospělosti. Jedenáct mladistvých účastníků elitního lyžařského kurzu je na horské chatě Vlčí bouda vystaveno tvrdému drilu ze strany vedoucího, zvaného Táta, a dvou instruktorů – Dinga a Babety. Ti mezi svěřenci záměrně rozdmýchávají spory a nedůvěru, aby je nakonec donutili k meznímu rozhodování o životě a smrti: když mladí lidé obětují jednoho ze svého středu, mohou se vrátit domů. Hororový žánr se posléze překvapivě přelije do žánru sci-fi, v němž se trojice vedoucích ukazuje být mimozemšťany, kteří na vzorku obyvatelstva zkoušejí možnosti plánované invaze.

Věra Chytilová se ve Vlčí boudě pokusila zobrazit mechanismy, jejichž prostřednictvím totalitní režim manipuluje s občany. Přestože děti a mladiství ve filmech Chytilové často představují naději, účastníci kurzu ve Vlčí boudě už jsou infikovaní ziskuchtivostí a kompromisnictvím dospělých. Důležitý podíl na působivosti filmu má nervní, dynamická kamera Jaromíra Šofra a znepokojivá hudba Michaela Kocába. Hercům, kteří důsledně dodržují režisérčin požadavek stylizovaného projevu, dominuje Miroslav Macháček jako Táta. V rolích instruktorů se objevili amatérští herci Tomáš Palatý a Štěpánka Červenková. Do rolí mladistvých hrdinů režisérka obsadila talentované debutanty, kteří v následujících letech často pokračovali v herecké kariéře.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Což takhle dát si špenát

Což takhle dát si špenát

86 minut

Ze spolupráce scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka se zrodila i bláznivá komedie Což takhle dát si špenát. Po svobodně fantazijních filmech „Kdo chce zabít Jessii?“ (1966) a „Pane, vy jste vdova!“ (1970) musela autorská dvojice v sedmdesátých letech zpracovávat témata „ze socialistické současnosti“. Komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) svérázně reflektovala bytovou politiku, snímek z roku 1977 posunoval do výrazně absurdní roviny motiv rozkrádání socialistického majetku.

Ve špenátové komedii se ve výzkumném ústavu vyvíjí prototyp přístroje na regeneraci dojnic, který se však docent Mlejnek s šéfem kosmetického salonu rozhodnou ukrást a využít při omlazování bohatých zahraničních zákaznic. Využijí k tomu recidivisty Zemánka a Lišku, přístroj má však dosud drobné vady: pozření neoblíbené zeleniny mnohonásobně zvyšuje účinky záření. Ve hře je i movitá jihoamerická chovatelka dobytka, která se přijela do Prahy na užitečný vynález podívat a provdat se za svého snoubence.

Macourek s Vorlíčkem rozvíjejí ztřeštěný děj plný nejrůznějších náhod a záměn, v němž přijde ke slovu jejich oblíbený motiv částečné proměny: Liška se Zemánkem se po ozáření a požití špenátu změní v desetileté kluky, mají však dospělé hlasy a původní myšlení. Isabela se zase promění v kojence.

Film využívající i trikových technik se stal ojedinělým výletem kameramana Františka Uldricha do fantazijního žánru. Zajímavost snímku zvyšuje herecké obsazení, v němž nechybějí Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová nebo Josef Somr.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Babičky dobíjejte přesně

Babičky dobíjejte přesně

82 minut

Režiséra Ladislava Rychmana proslavily v šedesátých letech ambiciózní žánrové projekty (muzikály Starci na chmelu, Dáma na kolejích a detektivka Zločin v dívčí škole). Normalizace se pro stárnoucího tvůrce stala komplikovaným obdobím, ve kterém komedie z roku 1983 „Babičky dobíjejte přesně!“ představuje autorovo zajímavé setkání s žánrem sci-fi.

V příběhu, inspirovaném povídkou Zdeňka Hřebíka, rozehrává Rychman se spoluscenáristou, spisovatelem a fejetonistou Jiřím Justem absurdní motiv domácího robota naprogramovaného na ultimátní lásku ke „své“ rodině. Současně v rovině černohumorné nadsázky reflektuje „pečovatelskou“ roli, kterou normalizační společnost přiřkla seniorům. Ve filmu zaměstnané ženy nezvládají své domácí povinnosti, takže firma Biotex přichází s revolučním vylepšením jejich situace: elektronickými babičkami. Nelítostně svědomitý model Róza 350 GLS, který si po dlouhém váhání pořídí do domácnosti Loudovi, je ovšem svým majitelům brzy na obtíž. Navíc zahájí otevřenou, vyhlazovací válku se sousedovic robotickou pomocnicí Carmen, během které začne jít dětem o život.

Modelový příběh satirizuje i neutěšené vztahy mezi sousedy, kteří jsou si ve jménu vlastního blaha schopni navzájem bezohledně škodit. Bizarně pojatý snímek sice zůstává kuriozitou, mezi polistopadovými mladými diváky, znalými světové sci-fi produkce, si však vydobyl jistý kultovní status. Zkušené herečky Libuše Havelková a Jana Dítětová v rolích zlověstně laskavých, vražedně znepřátelených robotek uplatnily svůj smysl pro humor. V československé kinematografii se motiv děsivé robotické pečovatelky objevil už v krátkometrážním loutkovém snímku Jiřího Trnky Kybernetická babička (1962), který však před mrazivou satirickou nadsázkou upřednostňoval vášnivý, humanistický apel.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

71 minut

Jedním z nejpopulárnějších titulů v rozměrné filmografii Václava Vorlíčka zůstává fantaskní komedie z roku 1974, na jejímž scénáři se vedle režisérova oblíbeného spolupracovníka Miloše Macourka podílel i autor knižní předlohy – Petr Markov.

V moderní pohádce se titulní hrdina – mladý právník Jindřich Mráček (Jaromír Hanzlík) – pokouší svědomitě zajistit nové, důstojnější a zdravější bydlení pro rodinu obývající vlhký domek na pražské Kampě. Netuší, že jde o vodníky, které představa suchého paneláku vůbec neláká. Hlava rodiny, pan Wasserman (Miloš Kopecký), rozhodne o likvidaci neodbytného úředníka, tu však zkomplikuje milostný cit, který vznikne mezi Jindřichem a Wassermanovou neteří Janou (Libuše Šafránková).

Ozvláštněním barvitého příběhu je skutečnost, že v rámci vodnické populace fungují národnostní i sociální rozdíly: Wasserman, jeho žena Matylda (Míla Myslíková) a rozmazlená dcera Polly jsou „buržoazní“ honorací, která nepracuje, ale spoléhá na pomoc chudých, pilných příbuzných – Vodičkových. Další problémy má Wasserman se špatným hodnocením úrovně vymírajícího domácího vodnictva, za niž dokonce dostane důtku na konferenci v Hamburku.

Po Dívce na koštěti (1971) šlo o další žánrový příběh, ve kterém duo Vorlíček-Macourek nahlíželo silně idealizovanou současnost prostřednictvím pohádkových bytostí. Osazenstvo čarodějnické školy vystřídali vodníci, vyprávění se ovšem i tentokrát opírá o protivenství dělící „smíšený“ pár: lidského mladíka a „jinou“ dívku. A také tentokrát hraje roli ztráta kouzelných schopností. K tomu, aby mohla zůstat v lidském světě, potřebovala mladistvá čarodějnice Saxana odvar z babského ucha. Vodnická dcerka Jana musí volit ze dvou osvědčených možností: sexu nebo požití či transfúze (jakékoli nevodnické) krve. Navzdory rozvernosti motivu (aplikovaného i na západoněmecké mladíky mající oživit skomírající českou vodnickou populaci) jde o téma příznačné pro kinematografii sedmdesátých let: „odkouzlení“ je totiž také svébytným druhem normalizace.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Kdo chce zabít Jessii?

Kdo chce zabít Jessii?

79 minut

„Pokleslá“ kapitalistická zábava neměla v socialistickém Československu místo. Přesto však vznikaly filmy, které k ní odkazovaly, a to nikoli jen parodicky, ale i s humorným, tvůrčím odstupem. To je případ „kovbojky“ Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), „bondovky“ Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967), krimikomedie „Čtyři vraždy stačí, drahoušku!“ (1970), „cliftonovky“ Adéla ještě nevečeřela (1977) a „verneovky“ Tajemství hradu v Karpatech (1981) – a také komedie Kdo chce zabít Jessii? (1966). Ta je celovečerním scenáristickým debutem Miloše Macourka a první z řady bláznivých komedií, na nichž spolupracoval s režisérem Václavem Vorlíčkem. Mezi experimenty se „západními“ vzorci, kterým se věnovali i Jiří Brdečka s Oldřichem Lipským, má příběh o zhmotňování snů zvláštní postavení. Baví totiž diváky hrou s prvky, které ve své době nemohli znát, ale doplňuje ji o prvky inteligentní, politizující satiry.

Emancipovaná docentka somniologie Beránková (Dana Medřická) vynalezne přístroj schopný sledovat a ovlivňovat sny a ze žárlivosti ho použije na svého uťápnutého, neúspěšného manžela Jindřicha (Jiří Sovák). Z Jindřichova snu tak uniknou do reality tři komiksové postavy – krásná Jessie (Olga Schoberová) a dva zloduši – pistolník a Superman.

Ve vyprávění rezonuje kritika všech, kteří se snaží člověka řídit, zdokonalovat a kontrolovat (včetně jeho snů). Vtipný nápad autoři rozvíjejí i ve formální rovině: komiksové postavy nemluví, ale vyjadřují se prostřednictvím „bublin“. Komiksová estetika proniká nejrůznějšími nápaditými způsoby do hrané akce. Významný podíl na vizuální podobě filmu mají kameraman Jan Němeček a výtvarník Karel Saudek. Film byl natočen na cinemaskopický formát, kvůli náročným požadavkům na realizaci triků však musel být černobílý.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Pane, vy jste vdova!

Pane, vy jste vdova!

97 minut

Jedním z nestárnoucích titulů z dílny autorského dua Václav Vorlíček (scénář) – Miloš Macourek (režie) se stala sci-fi komedie z roku 1970. Na rozdíl od jiných snímků tvůrčí dvojice se odehrává v ryze fiktivním prostředí – ve středoevropském královstvíčku, jemuž vládne osvícený král Rosebud IV. Komplikovaná zápletka se opírá o tamní obdivuhodné výsledky v oblasti transplantací: schopnost přemístit mozek do libovolného skutečného či umělého těla způsobí, že se naplní neuvěřitelná předpověď astrologa Stuarta Hamplea. Ten je nejdřív zabit, pak zachráněn svým přítelem Bobem, potom se stane vdovou a ožení se s půvabnou herečkou Molly. Hvězdy totiž nikdy nelžou – a všemocný profesor Somr dokáže Stuartův mozek (omylem) voperovat dokonce i umělé dvojnici populární herečky Kelettiové, která byla vymodelována z kusu telecího masa.

Bláznivá komedie plná absurdního černého humoru přišla s řadou témat a motivů, které Václav Vorlíček s Milošem Macourkem využívali v nejrůznějších podobách i ve svých následujících dílech. Patří mezi ně zvláště efektní a přitom realizačně nenáročná „výměna těl“, při níž je komického efektu dosaženo pouhým předabováním jednoho herce druhým. Na rozdíl od filmů Což takhle dát si špenát (1977) nebo Rumburak (1984) či televizního seriálu Arabela (1979) má snímek „Pane, vy jste vdova!“ dynamicky vyváženou kompozici, kterou stmeluje postava „nesmrtelného“ Stuarta Hamplea v sympatickém podání Jiřího Hrzána. I další bizarní postavy a postavičky ve Vorlíčkově filmu ožily díky svým vynikajícím, typově přesným hereckým představitelům, ať už jde o energickou Kelettiovou v podání Ivy Janžurové, dobráckého kuchaře Boba, ztvárněného Janem Libíčkem, či krásnou Molly, kterou si zahrála Olga Schoberová. Nezapomenutelná je rovněž radostně šílená vražedkyně Fany Stubová v podání Heleny Růžičkové.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Tajemství ocelového města

Tajemství ocelového města

86 minut

Adaptace románů Julese Vernea jsou v rámci československé kinematografie nejtěsněji spjaté se jménem Karla Zemana. Režisér Ludvík Ráža se scenáristou Ondřejem Vogeltanzem se proto v roce 1978 museli vyhranit proti takovým klasickým dílům, jako je Vynález zkázy (1958), Ukradená vzducholoď (1966) a Na kometě (1968). Zemanovy snímky využívaly kombinace hraného a animovaného filmu, výtvarně vycházející z dobových ilustrací verneovek. Přepis Ocelového města (které knižně poprvé vyšlo v roce 1879) nakládá s předlohou volně a soustřeďuje se na civilní, realisticky pojatý dobrodružný příběh. Jeden z nejpůsobivějších titulů ve filmografii režiséra Ludvíka Rážy se opírá o příběh dvou vzdálených příbuzných – doktora Sarrasina a profesora Januse, kteří se zděděným jměním naložili zcela odlišným způsobem. Zatímco lidumil Sarrasin postavil šťastnou metropoli Fortuna, mocichtivý Janus nechal vybudovat Ocelové město, jehož strádající obyvatelé musejí tvrdě dřít v obrovské zbrojovce. Sarrasinův zeť, inženýr Zodiak, se v převleku vetře do Janusovy blízkosti a s pomocí sirotka Viktora zmaří vynálezcovy nekalé plány na napadení Fortuny.

Poněkud tezovitý, protiválečný příběh pro mládež přesvědčivě buduje pochmurnou atmosféru Ocelového města, jehož totalitní uspořádání mělo být obrazem devastujícího, vykořisťovatelského kapitalistického systému. Podíl na výtvarné ucelenosti filmu má kameraman Jan Němeček, který své schopnosti osvědčil např. na filmech Kdo chce zabít Jessii? nebo Ať žijí duchové! Podstatný vliv na výsledek měl i architekt Vladimír Labský, který v barrandovském ateliéru č. 6 vytvořil multifunkční dekoraci, jež v různých úpravách posloužila při natáčení filmů Panna a netvor, Deváté srdce a Kočičí princ.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Upír z Feratu

Upír z Feratu

90 minut

Juraj Herz dlouhodobě inklinoval k hororu, prvky filmu hrůzy však většinou zapojoval do jiných žánrů. Jako příklad může posloužit drama Spalovač mrtvol (1968), romance Morgiana (1970), pohádky Deváté srdce a Panna a netvor (obě 1978) či drama Pasáž (1996). Také Upír z Feratu (1981) je spíš sci-fi než strašidelným vyprávěním založeným na iracionálním prvku: děj se totiž rozehrává kolem závodního vozu firmy Ferat, jezdícího na lidskou krev. Podle povídky Upír po dvaceti letech spisovatele Josefa Nesvadby, který českému filmu dodal řadu atraktivních námětů, rozehrávají Herz a scenárista Jan Fleischer klasické drama o sebedestruktivní lidské posedlosti. Ta Herze přitahuje už od jeho krátkometrážního debutu Sběrné surovosti (1965).

Hrdinkou příběhu je Mima Veberová, která si svou zálibu v rychlé jízdě kompenzuje za volantem sanitky, v níž s doktorem Markem spěchá ke kritickým případům. V závodnici rallye, najatou zahraniční firmou Ferat, Mimu změní setkání s dávným známým, trenérem Křížem, a dosavadní závodnicí firmy Luisou. Zatímco Mima podléhá okouzlení upírským vozem, doktor Marek se pokouší ji zachránit a odhalit nekalé čachry společnosti Ferat.

Hororovou atmosféru ve stylizovaném snímku pomáhají udržet kameraman Richard Valenta a hudební skladatel Petr Hapka, kteří v dramatické souhře fungují ve scénách rychlých jízd i Markových děsivých nočních můr. Hlavní role ve filmu autor svěřil Jiřímu Menzelovi (Marek) a Dagmar Veškrnové (Mima), kterou obsadil už do filmů Holky z porcelánu (1974) a Holka na zabití (1975). V roli trenéra Kříže se objevuje Petr Čepek, jenž svým expresivním herectvím nadchl už v Herzových Petrolejových lampách (1971). Sám režisér si zahrál roličku vampýra z filmu, který připomíná, že název firmy – Ferat – má evokovat hororovou klasiku Upír Nosferatu. Středobodem snímku je však titulní vůz, jehož design (stejně jako kostýmy a titulky) na základě prototypu nikdy nevyráběného vozu Škoda Supersport 724 navrhl Theodor Pištěk.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Ikarie XB 1

84 minut

Příběh podle námětu a scénáře Pavla Juráčka a režiséra Jindřicha Poláka se odehrává ve XXII. století, kdy čtyřicetičlenná posádka složená z různých národů (velitelem je samozřejmě sovětský občan) vyrazí ve vesmírné lodi Ikarie XB 1 ke hvězdě Alfa Centauri. Lidé doufají, že na některé z planet této hvězdy, ležící nejblíže Galaxii a podobající se Slunci, naleznou život. Během dlouhé cesty se musí posádka vypořádat nejen s „ponorkovou“ nemocí, ale i se smrtelným nebezpečím, jež přináší nalezená opuštěná raketa z XX. století s atomovými zbraněmi nebo záření Tmavé hvězdy. Přesto se Ikarie XB 1 stane první lodí, která naváže kontakt s mimozemskou civilizací.

Snímek (natočený celý v ateliéru) byl ve své době výjimečný nejen v československé, ale i v mezinárodní produkci a zaujme kvalitními trikovými efekty, výpravou i kostýmy. Jako průkopnické dílo v kontextu světové kinematografie ovlivnilo další tvůrce, např. Ridleyho Scotta, Stanleyho Kubricka, Andreje Tarkovského nebo George Lucase. Ve Spojených státech byl film distribuován pod názvem Voyage to the End of the Universe s anglickým dabingem a s mírně pozměněným koncem (před zraky posádky se na obrazovce objeví New York a Socha svobody). Nejen herci z nejstarší generace Zdeněk Štěpánek a František Smolík zde vytvořili atypické role své filmové kariéry. Ve stejných dekoracích natočil režisér Polák dětský film Klaun Ferdinand a raketa (1962).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jindřich Polák

Scénář: Pavel Juráček, Jindřich Polák

Rok výroby: 1962

Hrají: Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Vlčí bouda

91 minut

Hororový žánr se v české kinematografii objevoval jen sporadicky. Jednu z výjimek tvoří snímek, který v roce 1986 natočila Věra Chytilová. Podobně jako v případě jiných děl kontroverzní autorky, také u Vlčí boudy je ovšem filmový žánr nositelem obecnějších významů, v nichž se režisérka pohybuje na své oblíbené půdě vztahové morality, ústící do podobenství o dobové společnosti. Vyprávění, inspirované námětem a scénářem Daniely Fischerové, je vybudováno na půdorysu standardního vyprávění o skupince mladých lidí, která v prostředí odříznutém od světa prochází předčasnou zkouškou dospělosti. Jedenáct mladistvých účastníků elitního lyžařského kurzu je na horské chatě Vlčí bouda vystaveno tvrdému drilu ze strany vedoucího, zvaného Táta, a dvou instruktorů – Dinga a Babety. Ti mezi svěřenci záměrně rozdmýchávají spory a nedůvěru, aby je nakonec donutili k meznímu rozhodování o životě a smrti: když mladí lidé obětují jednoho ze svého středu, mohou se vrátit domů. Hororový žánr se posléze překvapivě přelije do žánru sci-fi, v němž se trojice vedoucích ukazuje být mimozemšťany, kteří na vzorku obyvatelstva zkoušejí možnosti plánované invaze.

Věra Chytilová se ve Vlčí boudě pokusila zobrazit mechanismy, jejichž prostřednictvím totalitní režim manipuluje s občany. Přestože děti a mladiství ve filmech Chytilové často představují naději, účastníci kurzu ve Vlčí boudě už jsou infikovaní ziskuchtivostí a kompromisnictvím dospělých. Důležitý podíl na působivosti filmu má nervní, dynamická kamera Jaromíra Šofra a znepokojivá hudba Michaela Kocába. Hercům, kteří důsledně dodržují režisérčin požadavek stylizovaného projevu, dominuje Miroslav Macháček jako Táta. V rolích instruktorů se objevili amatérští herci Tomáš Palatý a Štěpánka Červenková. Do rolí mladistvých hrdinů režisérka obsadila talentované debutanty, kteří v následujících letech často pokračovali v herecké kariéře.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Věra Chytilová

Scénář: Daniela Fischerová, Věra Chytilová

Rok výroby: 1986

Hrají: Miroslav Macháček, Tomáš Palatý, Štěpánka Červenková, Jan Bidlas, Rita Dudušová, Irena Mrozková, Hana Mrozková, Norbert Pýcha a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Což takhle dát si špenát

86 minut

Ze spolupráce scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka se zrodila i bláznivá komedie Což takhle dát si špenát. Po svobodně fantazijních filmech „Kdo chce zabít Jessii?“ (1966) a „Pane, vy jste vdova!“ (1970) musela autorská dvojice v sedmdesátých letech zpracovávat témata „ze socialistické současnosti“. Komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) svérázně reflektovala bytovou politiku, snímek z roku 1977 posunoval do výrazně absurdní roviny motiv rozkrádání socialistického majetku.

Ve špenátové komedii se ve výzkumném ústavu vyvíjí prototyp přístroje na regeneraci dojnic, který se však docent Mlejnek s šéfem kosmetického salonu rozhodnou ukrást a využít při omlazování bohatých zahraničních zákaznic. Využijí k tomu recidivisty Zemánka a Lišku, přístroj má však dosud drobné vady: pozření neoblíbené zeleniny mnohonásobně zvyšuje účinky záření. Ve hře je i movitá jihoamerická chovatelka dobytka, která se přijela do Prahy na užitečný vynález podívat a provdat se za svého snoubence.

Macourek s Vorlíčkem rozvíjejí ztřeštěný děj plný nejrůznějších náhod a záměn, v němž přijde ke slovu jejich oblíbený motiv částečné proměny: Liška se Zemánkem se po ozáření a požití špenátu změní v desetileté kluky, mají však dospělé hlasy a původní myšlení. Isabela se zase promění v kojence.

Film využívající i trikových technik se stal ojedinělým výletem kameramana Františka Uldricha do fantazijního žánru. Zajímavost snímku zvyšuje herecké obsazení, v němž nechybějí Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová nebo Josef Somr.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1977

Hrají: Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, Michal Kocourek, Ondřej Hach, František Filipovský, Ivana Maříková, Petr Přívozník, Stella Zázvorková, Josef Somr a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Babičky dobíjejte přesně

82 minut

Režiséra Ladislava Rychmana proslavily v šedesátých letech ambiciózní žánrové projekty (muzikály Starci na chmelu, Dáma na kolejích a detektivka Zločin v dívčí škole). Normalizace se pro stárnoucího tvůrce stala komplikovaným obdobím, ve kterém komedie z roku 1983 „Babičky dobíjejte přesně!“ představuje autorovo zajímavé setkání s žánrem sci-fi.

V příběhu, inspirovaném povídkou Zdeňka Hřebíka, rozehrává Rychman se spoluscenáristou, spisovatelem a fejetonistou Jiřím Justem absurdní motiv domácího robota naprogramovaného na ultimátní lásku ke „své“ rodině. Současně v rovině černohumorné nadsázky reflektuje „pečovatelskou“ roli, kterou normalizační společnost přiřkla seniorům. Ve filmu zaměstnané ženy nezvládají své domácí povinnosti, takže firma Biotex přichází s revolučním vylepšením jejich situace: elektronickými babičkami. Nelítostně svědomitý model Róza 350 GLS, který si po dlouhém váhání pořídí do domácnosti Loudovi, je ovšem svým majitelům brzy na obtíž. Navíc zahájí otevřenou, vyhlazovací válku se sousedovic robotickou pomocnicí Carmen, během které začne jít dětem o život.

Modelový příběh satirizuje i neutěšené vztahy mezi sousedy, kteří jsou si ve jménu vlastního blaha schopni navzájem bezohledně škodit. Bizarně pojatý snímek sice zůstává kuriozitou, mezi polistopadovými mladými diváky, znalými světové sci-fi produkce, si však vydobyl jistý kultovní status. Zkušené herečky Libuše Havelková a Jana Dítětová v rolích zlověstně laskavých, vražedně znepřátelených robotek uplatnily svůj smysl pro humor. V československé kinematografii se motiv děsivé robotické pečovatelky objevil už v krátkometrážním loutkovém snímku Jiřího Trnky Kybernetická babička (1962), který však před mrazivou satirickou nadsázkou upřednostňoval vášnivý, humanistický apel.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Ladislav Rychman

Scénář: Jiří Just, Ladislav Rychman

Rok výroby: 1983

Hrají: Jiří Lábus, Daniela Kolářová, Kateřina Urbancová, Petr Frolík, Libuše Havelková, Jana Dítětová, Antonín Hardt, Marie Málková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Bláznova kronika

81 minut

Důležitý podíl na kvalitách tvorby Karla Zemana neměli jen členové štábu podporující režisérovu výtvarnou a technickou koncepci, ale i spoluscenáristé. Na protiválečné tragikomedii z roku 1964 se spolu s režisérem podílel i Pavel Juráček, který jako scenárista zanechal hlubokou stopu v domácím filmu 60. let.

Bláznovou kronikou, která v rámci historické látky nepostrádá nadčasové absurdní rysy, Juráček zřetelně propojil Zemanovu tvorbu s československou novou vlnou. Trojice hrdinů – mladý vesničan Petr (Petr Kostka), verbíř Matěj (Miloslav Holub) a dívka Lenka (Emília Vášáryová) – se pokouší zachovat si život, svobodu a veselou mysl uprostřed dramatických událostí třicetileté války. Ve vysoce ceněném snímku Karel Zeman se svým týmem opět okouzlujícím a důmyslným způsobem zkombinoval hraný film s animací.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Karel Zeman

Scénář: Karel Zeman, Pavel Juráček

Rok výroby: 1964

Hrají: Petr Kostka, Miloslav Holub, Emília Vášáryová, Valentina Thielová, Karel Effa, Eva Šenková, Eduard Kohout, Vladimír Menšík a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Já nejsem já

91 minut

V osmdesátých letech se režisérský klasik Václav Vorlíček věnoval především televizní tvorbě. Mezi jeho filmy určenými pro velké plátno najdeme i komedii Já nejsem já, natočenou podle scénáře Václava Nývlta. Fantazijní zápletka se odvíjí od jednoho z Vorlíčkových vypravěčsky oblíbených momentů – výměny identity. V těle postaršího dílovedoucího Záruby se tak jedné úplňkové noci ocitne osobnost sňatkového podvodníka Majera. Spořádaný morous si naopak užívá těla mladšího muže. Každý z mužů se v novém těle chová stejně, výsledkem jednoduché výměny je však vlastně nakonec jen sňatek nerozhodného Záruby.

Snímek je založen na divácky vděčném obsazení Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera do hlavních rolí. Partnerky obou povahově odlišných hrdinů si zahrály Eva Jakoubková (milující tlumočnice Kamila) a Jana Švandová (sexuální dračice Drahuše).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Václav Nývlt, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1985

Hrají: Petr Nárožný, Oldřich Kaiser, Eva Jakoubková, Jana Švandová, Ondřej Havelka, Jiřina Krejčíková, Bronislav Poloczek, Miroslav Zounar, Eva Pokorná a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

71 minut

Jedním z nejpopulárnějších titulů v rozměrné filmografii Václava Vorlíčka zůstává fantaskní komedie z roku 1974, na jejímž scénáři se vedle režisérova oblíbeného spolupracovníka Miloše Macourka podílel i autor knižní předlohy – Petr Markov.

V moderní pohádce se titulní hrdina – mladý právník Jindřich Mráček (Jaromír Hanzlík) – pokouší svědomitě zajistit nové, důstojnější a zdravější bydlení pro rodinu obývající vlhký domek na pražské Kampě. Netuší, že jde o vodníky, které představa suchého paneláku vůbec neláká. Hlava rodiny, pan Wasserman (Miloš Kopecký), rozhodne o likvidaci neodbytného úředníka, tu však zkomplikuje milostný cit, který vznikne mezi Jindřichem a Wassermanovou neteří Janou (Libuše Šafránková).

Ozvláštněním barvitého příběhu je skutečnost, že v rámci vodnické populace fungují národnostní i sociální rozdíly: Wasserman, jeho žena Matylda (Míla Myslíková) a rozmazlená dcera Polly jsou „buržoazní“ honorací, která nepracuje, ale spoléhá na pomoc chudých, pilných příbuzných – Vodičkových. Další problémy má Wasserman se špatným hodnocením úrovně vymírajícího domácího vodnictva, za niž dokonce dostane důtku na konferenci v Hamburku.

Po Dívce na koštěti (1971) šlo o další žánrový příběh, ve kterém duo Vorlíček-Macourek nahlíželo silně idealizovanou současnost prostřednictvím pohádkových bytostí. Osazenstvo čarodějnické školy vystřídali vodníci, vyprávění se ovšem i tentokrát opírá o protivenství dělící „smíšený“ pár: lidského mladíka a „jinou“ dívku. A také tentokrát hraje roli ztráta kouzelných schopností. K tomu, aby mohla zůstat v lidském světě, potřebovala mladistvá čarodějnice Saxana odvar z babského ucha. Vodnická dcerka Jana musí volit ze dvou osvědčených možností: sexu nebo požití či transfúze (jakékoli nevodnické) krve. Navzdory rozvernosti motivu (aplikovaného i na západoněmecké mladíky mající oživit skomírající českou vodnickou populaci) jde o téma příznačné pro kinematografii sedmdesátých let: „odkouzlení“ je totiž také svébytným druhem normalizace.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Miloš Macourek, Petr Markov, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1974

Hrají: Libuše Šafránková, Jaromír Hanzlík, František Filipovský, Miloš Kopecký, Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Kam zmizel kurýr

83 minut

Povídky a romány spisovatele Josefa Nesvadby posloužily jako filmové předlohy hned několikrát. Ke sci-fi režiséra Otakara Fuky z roku 1981 ovšem známý spisovatel napsal původní námět. Titulním kurýrem je mimozemšťan, jenž ztroskotal na Zemi v 17. století a od té doby tajně ovlivňoval lidské dějiny. Hlavním hrdinou je ovšem mimozemský vyslanec, který přijíždí do Prahy coby australský bohemista Jones a který má kolegu najít a přivést domů. Svědkyní „Jonesova“ pátrání je mladá spisovatelka sci-fi Marcela.

Hlavních rolí ve filmu se ujali Jan Kanyza a Eva Jakoubková. Zajímavostí snímku jsou „důkazy“ o kurýrově existenci, které „Jones“ nalézá i v českých sci-fi filmech. Snímek tak obsahuje ukázky z Muže z prvního století (1961), Ikarie XB 1 (1963), Vynálezu zkázy (1958) či Barona Prášila (1961), ale i z Fukovy vlastní Akce Bororo (1972).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Otakar Fuka

Scénář: Drahoslav Makovička, Otakar Fuka

Rok výroby: 1981

Hrají: Jan Kanyza, Eva Jakoubková, Karel Houska, Jiří Bruder, Vladimír Salač, Zdeněk Matouš, Václav Kotva a Miloslav Štibich

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Kdo chce zabít Jessii?

79 minut

„Pokleslá“ kapitalistická zábava neměla v socialistickém Československu místo. Přesto však vznikaly filmy, které k ní odkazovaly, a to nikoli jen parodicky, ale i s humorným, tvůrčím odstupem. To je případ „kovbojky“ Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), „bondovky“ Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967), krimikomedie „Čtyři vraždy stačí, drahoušku!“ (1970), „cliftonovky“ Adéla ještě nevečeřela (1977) a „verneovky“ Tajemství hradu v Karpatech (1981) – a také komedie Kdo chce zabít Jessii? (1966). Ta je celovečerním scenáristickým debutem Miloše Macourka a první z řady bláznivých komedií, na nichž spolupracoval s režisérem Václavem Vorlíčkem. Mezi experimenty se „západními“ vzorci, kterým se věnovali i Jiří Brdečka s Oldřichem Lipským, má příběh o zhmotňování snů zvláštní postavení. Baví totiž diváky hrou s prvky, které ve své době nemohli znát, ale doplňuje ji o prvky inteligentní, politizující satiry.

Emancipovaná docentka somniologie Beránková (Dana Medřická) vynalezne přístroj schopný sledovat a ovlivňovat sny a ze žárlivosti ho použije na svého uťápnutého, neúspěšného manžela Jindřicha (Jiří Sovák). Z Jindřichova snu tak uniknou do reality tři komiksové postavy – krásná Jessie (Olga Schoberová) a dva zloduši – pistolník a Superman.

Ve vyprávění rezonuje kritika všech, kteří se snaží člověka řídit, zdokonalovat a kontrolovat (včetně jeho snů). Vtipný nápad autoři rozvíjejí i ve formální rovině: komiksové postavy nemluví, ale vyjadřují se prostřednictvím „bublin“. Komiksová estetika proniká nejrůznějšími nápaditými způsoby do hrané akce. Významný podíl na vizuální podobě filmu mají kameraman Jan Němeček a výtvarník Karel Saudek. Film byl natočen na cinemaskopický formát, kvůli náročným požadavkům na realizaci triků však musel být černobílý.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1966

Hrají: Dana Medřická, Jiří Sovák, Olga Schoberová, Juraj Višný, Karel Effa, Jan Libíček, Valtr Taub, Bedřich Prokoš, Ilja Racek a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Pane, vy jste vdova!

97 minut

Jedním z nestárnoucích titulů z dílny autorského dua Václav Vorlíček (scénář) – Miloš Macourek (režie) se stala sci-fi komedie z roku 1970. Na rozdíl od jiných snímků tvůrčí dvojice se odehrává v ryze fiktivním prostředí – ve středoevropském královstvíčku, jemuž vládne osvícený král Rosebud IV. Komplikovaná zápletka se opírá o tamní obdivuhodné výsledky v oblasti transplantací: schopnost přemístit mozek do libovolného skutečného či umělého těla způsobí, že se naplní neuvěřitelná předpověď astrologa Stuarta Hamplea. Ten je nejdřív zabit, pak zachráněn svým přítelem Bobem, potom se stane vdovou a ožení se s půvabnou herečkou Molly. Hvězdy totiž nikdy nelžou – a všemocný profesor Somr dokáže Stuartův mozek (omylem) voperovat dokonce i umělé dvojnici populární herečky Kelettiové, která byla vymodelována z kusu telecího masa.

Bláznivá komedie plná absurdního černého humoru přišla s řadou témat a motivů, které Václav Vorlíček s Milošem Macourkem využívali v nejrůznějších podobách i ve svých následujících dílech. Patří mezi ně zvláště efektní a přitom realizačně nenáročná „výměna těl“, při níž je komického efektu dosaženo pouhým předabováním jednoho herce druhým. Na rozdíl od filmů Což takhle dát si špenát (1977) nebo Rumburak (1984) či televizního seriálu Arabela (1979) má snímek „Pane, vy jste vdova!“ dynamicky vyváženou kompozici, kterou stmeluje postava „nesmrtelného“ Stuarta Hamplea v sympatickém podání Jiřího Hrzána. I další bizarní postavy a postavičky ve Vorlíčkově filmu ožily díky svým vynikajícím, typově přesným hereckým představitelům, ať už jde o energickou Kelettiovou v podání Ivy Janžurové, dobráckého kuchaře Boba, ztvárněného Janem Libíčkem, či krásnou Molly, kterou si zahrála Olga Schoberová. Nezapomenutelná je rovněž radostně šílená vražedkyně Fany Stubová v podání Heleny Růžičkové.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček

Rok výroby: 1970

Hrají: Iva Janžurová, Jiří Sovák, Eduard Cupák, Olga Schoberová, František Filipovský, Čestmír Řanda, Jan Libíček, Otto Šimánek a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Tajemství ocelového města

86 minut

Adaptace románů Julese Vernea jsou v rámci československé kinematografie nejtěsněji spjaté se jménem Karla Zemana. Režisér Ludvík Ráža se scenáristou Ondřejem Vogeltanzem se proto v roce 1978 museli vyhranit proti takovým klasickým dílům, jako je Vynález zkázy (1958), Ukradená vzducholoď (1966) a Na kometě (1968). Zemanovy snímky využívaly kombinace hraného a animovaného filmu, výtvarně vycházející z dobových ilustrací verneovek. Přepis Ocelového města (které knižně poprvé vyšlo v roce 1879) nakládá s předlohou volně a soustřeďuje se na civilní, realisticky pojatý dobrodružný příběh. Jeden z nejpůsobivějších titulů ve filmografii režiséra Ludvíka Rážy se opírá o příběh dvou vzdálených příbuzných – doktora Sarrasina a profesora Januse, kteří se zděděným jměním naložili zcela odlišným způsobem. Zatímco lidumil Sarrasin postavil šťastnou metropoli Fortuna, mocichtivý Janus nechal vybudovat Ocelové město, jehož strádající obyvatelé musejí tvrdě dřít v obrovské zbrojovce. Sarrasinův zeť, inženýr Zodiak, se v převleku vetře do Janusovy blízkosti a s pomocí sirotka Viktora zmaří vynálezcovy nekalé plány na napadení Fortuny.

Poněkud tezovitý, protiválečný příběh pro mládež přesvědčivě buduje pochmurnou atmosféru Ocelového města, jehož totalitní uspořádání mělo být obrazem devastujícího, vykořisťovatelského kapitalistického systému. Podíl na výtvarné ucelenosti filmu má kameraman Jan Němeček, který své schopnosti osvědčil např. na filmech Kdo chce zabít Jessii? nebo Ať žijí duchové! Podstatný vliv na výsledek měl i architekt Vladimír Labský, který v barrandovském ateliéru č. 6 vytvořil multifunkční dekoraci, jež v různých úpravách posloužila při natáčení filmů Panna a netvor, Deváté srdce a Kočičí princ.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Ludvík Ráža

Scénář: Ondřej Vogeltanz, Ludvík Ráža

Rok výroby: 1978

Hrají: Martin Růžek, Josef Vinklář, Petr Kostka, Jan Potměšil, Jaromír Hanzlík, Taťjana Medvecká, Josef Somr, Petr Čepek a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Upír z Feratu

90 minut

Juraj Herz dlouhodobě inklinoval k hororu, prvky filmu hrůzy však většinou zapojoval do jiných žánrů. Jako příklad může posloužit drama Spalovač mrtvol (1968), romance Morgiana (1970), pohádky Deváté srdce a Panna a netvor (obě 1978) či drama Pasáž (1996). Také Upír z Feratu (1981) je spíš sci-fi než strašidelným vyprávěním založeným na iracionálním prvku: děj se totiž rozehrává kolem závodního vozu firmy Ferat, jezdícího na lidskou krev. Podle povídky Upír po dvaceti letech spisovatele Josefa Nesvadby, který českému filmu dodal řadu atraktivních námětů, rozehrávají Herz a scenárista Jan Fleischer klasické drama o sebedestruktivní lidské posedlosti. Ta Herze přitahuje už od jeho krátkometrážního debutu Sběrné surovosti (1965).

Hrdinkou příběhu je Mima Veberová, která si svou zálibu v rychlé jízdě kompenzuje za volantem sanitky, v níž s doktorem Markem spěchá ke kritickým případům. V závodnici rallye, najatou zahraniční firmou Ferat, Mimu změní setkání s dávným známým, trenérem Křížem, a dosavadní závodnicí firmy Luisou. Zatímco Mima podléhá okouzlení upírským vozem, doktor Marek se pokouší ji zachránit a odhalit nekalé čachry společnosti Ferat.

Hororovou atmosféru ve stylizovaném snímku pomáhají udržet kameraman Richard Valenta a hudební skladatel Petr Hapka, kteří v dramatické souhře fungují ve scénách rychlých jízd i Markových děsivých nočních můr. Hlavní role ve filmu autor svěřil Jiřímu Menzelovi (Marek) a Dagmar Veškrnové (Mima), kterou obsadil už do filmů Holky z porcelánu (1974) a Holka na zabití (1975). V roli trenéra Kříže se objevuje Petr Čepek, jenž svým expresivním herectvím nadchl už v Herzových Petrolejových lampách (1971). Sám režisér si zahrál roličku vampýra z filmu, který připomíná, že název firmy – Ferat – má evokovat hororovou klasiku Upír Nosferatu. Středobodem snímku je však titulní vůz, jehož design (stejně jako kostýmy a titulky) na základě prototypu nikdy nevyráběného vozu Škoda Supersport 724 navrhl Theodor Pištěk.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Juraj Herz

Scénář: Jan Fleischer, Juraj Herz

Rok výroby: 1981

Hrají: Jiří Menzel, Dagmar Veškrnová, Jana Břežková, Petr Čepek, Jan Schmid, Zdenka Procházková, Blanka Waleská, Zdeněk Ornest a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

předchozí
následující