menu

Na samotě u lesa

Na samotě u lesa

96 minut

Fenomén chalupářství byl v sedmdesátých letech spjatý s únikem normalizovaných obyvatel z veřejné sféry do soukromých „pelíšků“. Znamenitým způsobem se s ním vyrovnala tragikomedie, kterou napsali scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Vůdčí osobnosti pražského Divadla Járy Cimrmana i ve filmu – počínaje veselohrou Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) a konče tragikomedií Nejistá sezóna (1987) – fungovaly jako osvědčený autorský tým. Ten rozvolnily až Smoljakovy režisérské ambice a Svěrákovo rozhodnutí rozjet coby scenárista i samostatné projekty. Mezi společné nestárnoucí snímky dvojice ovšem patří prázdninová komedie Na samotě u lesa. Na té oba scenáristé spolupracovali s režisérem Jiřím Menzelem (s nímž Svěráka spojilo už budovatelská drama Kdo hledá zlaté dno /1974/ a později i snímky Vesničko má, středisková /1985/ a Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina /1993/).

Příběh pražské rodiny, která se rozhodne zakoupit venkovskou chalupu, sice inspirovaly vlastní zkušenosti autorů, současně však nabízí modelový příběh s jemným, humanistickým přesahem. Skutečnou předlohu měl i děda Komárek – venkovan, jehož chátrající usedlost se rodina Lavičkova rozhodne odkoupit. Stařík však prodej neustále odkládá, takže dychtiví Pražáci jsou nuceni s ním o víkendech a o dovolené soužít. Z konfrontace lidí z města a venkovského prostředí dokázali autoři vytěžit řadu vděčných komediálních situací. K citlivému přístupu Lavičkových, kteří si Komárka nakonec oblíbí, tvoří protiklad rodina Zvonova, jež zakoupený mlýn proměnila v kýčovitou usedlost.

Otce Lavičku si zahrál Zdeněk Svěrák a „mlynáře“ Zvona Ladislav Smoljak. Snímek však stojí a padá s hereckým výkonem představitele zemitého Komárka – Josefa Kemra, jemuž bylo ovšem v době natáčení jen čtyřiapadesát let. Lavičkova přítele, lékaře Oldu, si zahrál Jan Tříska, kterého však cenzoři z verze uváděné v předrevoluční televizi vystřihli.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Tři oříšky pro Popelku

Tři oříšky pro Popelku

85 minut

Jednou z vůbec nejpopulárnějších filmových pohádek je snímek, který v roce 1973 natočil v česko-německé koprodukci režisér Václav Vorlíček. Šlo o první klasicky pojatou pohádku ze tří, které tvůrce populárních fantazijních snímků realizoval v sedmdesátých letech (následovaly snímky Jak se budí princezny /1977/ a Princ a Večernice /1978/). Zásluhu na kvalitách nestárnoucího snímku má i scenárista František Pavlíček, kterému ovšem komunistický režim zakázal působení v kultuře. V titulcích pohádky Princ Bajaja, již v roce 1971 realizoval Antonín Kachlík, se skryl pod jménem kolegyně Evy Košlerové, zatímco ve Třech oříšcích pro Popelku mu stejnou službu prokázala Bohumila Zelenková. Pavlíček ve scénáři citlivě propojil dvě pohádky Boženy Němcové – O Popelce a O třech sestrách. Současně opatřil původní typizované hrdiny složitějšími motivacemi a atraktivnějšími zálibami.

Vorlíčkova Popelka v bravurním podání Libuše Šafránkové je sice v honosném domě své macechy pohrdanou a chudou služkou, umí však jezdit na koni, střílet z kuše a lovit. Vedle emancipované hrdinky, jež umí přesvědčivě vystupovat i v mužských šatech, působí princ Pavla Trávníčka jako lehkomyslný mladíček, kterého spíš než ženitba a dvorské povinnosti zajímá zábava s kamarády. Cílevědomá kráska, která se vetře na královský ples, při němž si má vznešený mladík najít nevěstu, ovšem svému vyvolenému poskytne potřebnou lekci samostatnosti a dospělosti.

Lehce modernizovaná pohádka je mírně odkouzlená: nadpřirozené prvky zastupují jen hrdinčini zvířecí přátelé a titulní oříšky, ve kterých hrdinka najde šaty potřebné k získání prince. V česko-německém hereckém obsazení se vedle domácích herců (především Šafránkové, Trávníčka a energického Vladimíra Menšíka v roli čeledína Vincka) objevují i Rolf Hoppe jako král, Karin Leschová jako královna a Carola Braunbocková coby Popelčina nepřejícná nevlastní matka. Kultovní status si získala písnička Karla Svobody Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, již pro film nazpíval Karel Gott.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Léto s kovbojem

Léto s kovbojem

88 minut

Divácky nejoblíbenějším titulem ve filmografii režiséra Iva Nováka se stala prázdninová komedie Léto s kovbojem, kterou zkušený tvůrce natočil podle knižní předlohy a scénáře spisovatelky Jaromíry Kolárové (1919–2006) v roce 1976. Ta pracovala už na adaptaci své knihy Holky z porcelánu, kterou v roce 1974 režíroval Juraj Herz, s nímž se podruhé autorsky spojila díky životopisnému dramatu o komunistické novinářce Jožce Jabůrkové Zastihla mě noc (1985). V rámci trojice scenáristických počinů Kolárové má ovšem milostná romance mezi mladou psycholožkou Doubravkou a pasákem družstevních dojnic Honzou samozřejmě blíž k vyprávění o radostech a strastech zaměstnankyň jednoho skladu porcelánu. Scenáristce se povedlo skloubit požadavky barrandovské dramaturgie na angažovanou romanci s čistou žánrovou podívanou. Vznikla tak jedna z mála romantických komedií sedmdesátých let, které pozornost publika dodnes zajišťuje inteligentní nadsázka, pohodová letní atmosféra i přesné herecké obsazení.

Český venkov Kolárové a Novákovi neposloužil – tak jako později v komediích ve stylu Troškovy série Slunce, seno… – jako zdroj populistického humoru a postav bizarně rázovitých „vidláků“. Spíš než mladík Honza, degradovaný kvůli opileckému poklesku z traktoristy na pasáka krav, si ironický odstup vysloužili návštěvníci z města: upjatá, obrýlená Doubravka, její konzervativní rodina i nevyrovnaný, slabošský přítel Boba. Režisér Ivo Novák se lakonicky vyrovnává jak s normalizačním syndromem chatařství, tak s nutností představit socialistický venkov coby bezproblémovou idylku. Honzova čiperná bezprostřednost a pozitivnost pak působí jako hodnoty, které vracejí do oběhu normální, obyčejné vztahy. Novák navýšil kvality svého snímku tím, že rozvinul komediální potenciál dvojice Jaromír Hanzlík – Daniela Kolářová. V dalších rolích září Oldřich Vízner coby Boba, Slávka Budínová jako Honzova svérázná maminka a Marie Rosůlková s Danou Medřickou jako lehce trhlé babičky.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Marečku, podejte mi pero!

Marečku, podejte mi pero!

91 minut

Scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak v roce 1976 navázali na tradici středoškolských veseloher Martina Friče. Po komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) znovu dokázali, že jejich osobitý humor se znamenitě doplňuje s precizním, hravým přístupem režiséra Oldřicha Lipského. Podobně jako u Jáchyma jde i u komedie „Marečku, podejte mi pero!“ o civilní příběh ze současnosti, který důvtipně a kultivovaně naplňuje společenskou objednávku.

V rámci zvyšování kvalifikace dělnických profesí si totiž stárnoucí mistr v továrně na zemědělské stroje Jiří Kroupa musí dodělat průmyslovku. Neochotně tak po večerech usedá do stejné lavice, ve které přes den sedí jeho dospívající syn. Nechuť k učení, které stárnoucímu muži navíc dělá problémy, se podepisuje na Kroupově katastrofálním prospěchu. Aby šéfovské místo v modernizovaném provozu nezískal puntičkářský patolízal Hujer (Václav Lohniský), musí Kroupa starší napnout všechny síly.

Podstatu komediální zápletky nabité slovními i situačními gagy ovšem netvoří Kroupovy studijní problémy, ale samotná situace dospělých lidí, kteří se musejí potýkat s úskalími všednodenního školního provozu. Nesourodá skupinka spolužáků se rychle mění v typickou školní třídu, v níž vedle šprta Hujera vynikají infantilní koketa Týfová (Iva Janžurová), naivní snaživec Plha (Josef Kemr) či nerozluční provokatéři Tuček-Šlajs (Smoljak-Svěrák). Zdrojem humorných situací se stávají i potyčky „zabedněných“ přestárlých studentů s úskalími středoškolského učiva. Jeden z nejmilovanějších filmů Oldřicha Lipského nabízí divákům desítky vtipných „hlášek“, které zlidověly. Vynikajícímu hereckému obsazení dominují Jiří Sovák a jeho (tehdy sedmadvacetiletý) syn Jiří Schmitzer v rolích otce a syna Kroupových. Titulní Mareček ovšem neexistuje – jde o žáka, který žije už jen v paměti senilního profesora Hrbolka.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Jáchyme, hoď ho do stroje!

Jáchyme, hoď ho do stroje!

94 minut

V srpnu 1974 se v na filmovém plátně společně uvedli jako scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak díky nestárnoucí tragikomedii Jáchyme, hoď ho do stroje! S režisérem Oldřichem Lipským pak spolupracovali i na studentské komedii „Marečku, podejte mi pero!“ Díky autorské dvojici, spojené od roku 1976 s Divadlem Járy Cimrmana, našel tehdy padesátiletý Lipský způsob, jak se se ctí vyrovnat s normalizační realitou. Král české filmové parodie po únikovém Slaměném klobouku (1971), dětské komedii 6 medvědů s Cibulkou (1972) a zemědělské agitce Tři chlapi na cestách (1973) natočil svůj vůbec první osobitě „civilní“ komediální film bez fantazijních prvků.

Příběh o nesmělém mladém traktoristovi Františkovi, který přichází z venkova do Prahy, se ovšem opírá o jeden z pomíjivých hitů normalizační éry – kondiciogram. Tvůrcům se povedlo překonat dobové standardy a realizovat „existenciální“ komedii o tom, že člověk je pánem vlastního osudu. Plachý, nerozhodný František Koudelka totiž svůj život zcela podřídí computerovému plánu vymezujícímu pro všechny činnosti „šťastné“ a „krizové“ dny. Zatímco v těch špatných se dobrácká naivka stává trpnou obětí své obvyklé neschopnosti a smůly, v „dobrých dnech“ dokáže oslnit dívku svého srdce – prodavačku Blanku (Marta Vančurová), porazit nadutého výčepního, vyhrát zápas v judu i automobilový závod.

Nápady až přetížený snímek právem patří k českých komediálním klenotům, a to nejen díky řadě okouzlujících scén a nestárnoucích dialogů, ale i díky přesnému hereckému obsazení. Tomu dominuje ve své první velké filmové roli tehdy devětadvacetiletý divadelník Luděk Sobota. Pokud jde o titulního Jáchyma v podání Petra Bruknera, jde o cameo počítačového technika, který se na plátně objeví jen několik vteřin.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Bota jménem Melichar

Bota jménem Melichar

71 minut

Autorkou scénáře Troškova celovečerního debutu byla Jana Knitlová, která se tři roky předtím prosadila zdařilým scénářem k rodinné komedii Věry Plívové-Šimkové Krakonoš a lyžníci (1980). Také protagonisty filmu Bota jménem Melichar jsou děti – žáci jedné pražské školy, kteří prožívají se svými rodiči a učiteli více či méně úsměvné příhody.

Malý Honzík sní o tom, že při správné strategii propadne zpátky do milované školky, zatímco jeho starší sestra Jolanka bolestně prožívá první dětskou lásku i nespravedlivé obvinění z krádeže luxusních bot. Mladá učitelka Adamová zase zápasí s nepoddajným školníkem i s nástrahami nového areálu, nutícího všechny k neustálému přezouvání. Lehká detektivní zápletka kolem pátrání po neznámém zloději obuvi a svršků zastřešuje epizodické vyprávění plné živých a barvitých postav.

Neokázalý, vkusně zábavný snímek ukazuje školu jako idylické a veselé prostředí zanášené komplikacemi zvenčí – ať už ze strany vychytralé zlodějky nebo architekta, který vymyslel experimentální školní areál bez ohledu na potřeby jeho uživatelů. V hlavních rolích nestárnoucího rodinného filmu zaujmou David Rauch jako Jolančina láska Radim či Martin Šotola coby zvídavý Honzík. Slunnou atmosféru filmu doplňují písně dobového dua Petr Kotvald a Stanislav Hložek – především kultovní Holky z naší školky. Ve filmografii příštího populistického hitmakera Zdeňka Trošky tvoří Bota jménem Melichar jednu z výjimek: spontánně se líbila nejen divákům, ale i dobové filmové kritice.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Krakonoš a lyžníci

Krakonoš a lyžníci

72 minut

Zkušená režisérka Věra Plívová-Šimková do své filmografie v roce 1980 přidala další zdařilý, divácky úspěšný rodinný snímek. Debutující scenáristka Jana Knitlová nabídla osvědčené autorce filmů pro děti a mládež vyprávění odehrávající se na počátku 20. století v Krkonoších. Hrdiny příběhu situovaného do romanticky zasněžených exteriérů jsou sourozenci Jenda a Matěj Pelčovi, kteří načerno vypomáhají při práci ve sklářských hutích. Z každodenní rutiny kluky vytrhne proslulý pašerák, který uniká zlovolným ochráncům oficiální spravedlnosti – financům – na nejnovějším vynálezu pocházejícím z Norska: na lyžích. Muž, který pro obyvatele krkonošské vísky ztělesňuje vzpouru proti nespravedlivé c. a k. vrchnosti, nakazí svou vášní pro lyžování nejen zvídavé kluky, ale i jejich učitele. Honba na pašeráka však ještě zdaleka není u konce.

Rozmarný příběh o tom, jak se do Krkonoš dostaly lyže, nabízí dětským divákům hravou podívanou plnou humoru, poezie a dobrodružství. Sociální otázky spojené s nuzným životem českých sklářů v poetizovaném vyprávění nezazní. V roli pašeráka, ve kterém malí hrdinové vidí samotného spravedlivého pána hor – Krakonoše –, se objevuje charismatický Karel Heřmánek. Postavu dobráckého učitele, který ve svých žácích podporuje vlastenecké cítění, ztvárnil Ondřej Havelka. Do dětských rolí si režisérka už tradičně vybrala neherce, jejichž přirozené výkony přispívají k autentické atmosféře celého snímku. Hravost vyprávění zvyšuje hudba Petra Hapky. Osvědčený kameraman Emil Sirotek pak z náročného natáčení na sněhu dokázal vytěžit vizuálně podmanivou poctu horské krajině, jež se živě proměňuje v době mezi masopustem a Velikonocemi.

Krakonoš a lyžníci patří právem mezi nejoblíbenější filmy pro děti a mládež realizované v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Na samotě u lesa

96 minut

Fenomén chalupářství byl v sedmdesátých letech spjatý s únikem normalizovaných obyvatel z veřejné sféry do soukromých „pelíšků“. Znamenitým způsobem se s ním vyrovnala tragikomedie, kterou napsali scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Vůdčí osobnosti pražského Divadla Járy Cimrmana i ve filmu – počínaje veselohrou Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) a konče tragikomedií Nejistá sezóna (1987) – fungovaly jako osvědčený autorský tým. Ten rozvolnily až Smoljakovy režisérské ambice a Svěrákovo rozhodnutí rozjet coby scenárista i samostatné projekty. Mezi společné nestárnoucí snímky dvojice ovšem patří prázdninová komedie Na samotě u lesa. Na té oba scenáristé spolupracovali s režisérem Jiřím Menzelem (s nímž Svěráka spojilo už budovatelská drama Kdo hledá zlaté dno /1974/ a později i snímky Vesničko má, středisková /1985/ a Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina /1993/).

Příběh pražské rodiny, která se rozhodne zakoupit venkovskou chalupu, sice inspirovaly vlastní zkušenosti autorů, současně však nabízí modelový příběh s jemným, humanistickým přesahem. Skutečnou předlohu měl i děda Komárek – venkovan, jehož chátrající usedlost se rodina Lavičkova rozhodne odkoupit. Stařík však prodej neustále odkládá, takže dychtiví Pražáci jsou nuceni s ním o víkendech a o dovolené soužít. Z konfrontace lidí z města a venkovského prostředí dokázali autoři vytěžit řadu vděčných komediálních situací. K citlivému přístupu Lavičkových, kteří si Komárka nakonec oblíbí, tvoří protiklad rodina Zvonova, jež zakoupený mlýn proměnila v kýčovitou usedlost.

Otce Lavičku si zahrál Zdeněk Svěrák a „mlynáře“ Zvona Ladislav Smoljak. Snímek však stojí a padá s hereckým výkonem představitele zemitého Komárka – Josefa Kemra, jemuž bylo ovšem v době natáčení jen čtyřiapadesát let. Lavičkova přítele, lékaře Oldu, si zahrál Jan Tříska, kterého však cenzoři z verze uváděné v předrevoluční televizi vystřihli.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jiří Menzel

Scénář: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak

Rok výroby: 1976

Hrají: Josef Kemr, Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Marie Hradilková, Martin Hradilek, Ladislav Smoljak, Naďa Urbánková, Jan Tříska a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Tři oříšky pro Popelku

85 minut

Jednou z vůbec nejpopulárnějších filmových pohádek je snímek, který v roce 1973 natočil v česko-německé koprodukci režisér Václav Vorlíček. Šlo o první klasicky pojatou pohádku ze tří, které tvůrce populárních fantazijních snímků realizoval v sedmdesátých letech (následovaly snímky Jak se budí princezny /1977/ a Princ a Večernice /1978/). Zásluhu na kvalitách nestárnoucího snímku má i scenárista František Pavlíček, kterému ovšem komunistický režim zakázal působení v kultuře. V titulcích pohádky Princ Bajaja, již v roce 1971 realizoval Antonín Kachlík, se skryl pod jménem kolegyně Evy Košlerové, zatímco ve Třech oříšcích pro Popelku mu stejnou službu prokázala Bohumila Zelenková. Pavlíček ve scénáři citlivě propojil dvě pohádky Boženy Němcové – O Popelce a O třech sestrách. Současně opatřil původní typizované hrdiny složitějšími motivacemi a atraktivnějšími zálibami.

Vorlíčkova Popelka v bravurním podání Libuše Šafránkové je sice v honosném domě své macechy pohrdanou a chudou služkou, umí však jezdit na koni, střílet z kuše a lovit. Vedle emancipované hrdinky, jež umí přesvědčivě vystupovat i v mužských šatech, působí princ Pavla Trávníčka jako lehkomyslný mladíček, kterého spíš než ženitba a dvorské povinnosti zajímá zábava s kamarády. Cílevědomá kráska, která se vetře na královský ples, při němž si má vznešený mladík najít nevěstu, ovšem svému vyvolenému poskytne potřebnou lekci samostatnosti a dospělosti.

Lehce modernizovaná pohádka je mírně odkouzlená: nadpřirozené prvky zastupují jen hrdinčini zvířecí přátelé a titulní oříšky, ve kterých hrdinka najde šaty potřebné k získání prince. V česko-německém hereckém obsazení se vedle domácích herců (především Šafránkové, Trávníčka a energického Vladimíra Menšíka v roli čeledína Vincka) objevují i Rolf Hoppe jako král, Karin Leschová jako královna a Carola Braunbocková coby Popelčina nepřejícná nevlastní matka. Kultovní status si získala písnička Karla Svobody Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, již pro film nazpíval Karel Gott.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: František Pavlíček (pod jménem Bohumily Zelenkové), Václav Vorlíček

Rok výroby: 1973

Hrají: Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Carola Braunbock, Rolf Hoppe, Karin Lesch, Dana Hlaváčová, Jan Libíček, Vítězslav Jandák, Vladimír Menšík a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Léto s kovbojem

88 minut

Divácky nejoblíbenějším titulem ve filmografii režiséra Iva Nováka se stala prázdninová komedie Léto s kovbojem, kterou zkušený tvůrce natočil podle knižní předlohy a scénáře spisovatelky Jaromíry Kolárové (1919–2006) v roce 1976. Ta pracovala už na adaptaci své knihy Holky z porcelánu, kterou v roce 1974 režíroval Juraj Herz, s nímž se podruhé autorsky spojila díky životopisnému dramatu o komunistické novinářce Jožce Jabůrkové Zastihla mě noc (1985). V rámci trojice scenáristických počinů Kolárové má ovšem milostná romance mezi mladou psycholožkou Doubravkou a pasákem družstevních dojnic Honzou samozřejmě blíž k vyprávění o radostech a strastech zaměstnankyň jednoho skladu porcelánu. Scenáristce se povedlo skloubit požadavky barrandovské dramaturgie na angažovanou romanci s čistou žánrovou podívanou. Vznikla tak jedna z mála romantických komedií sedmdesátých let, které pozornost publika dodnes zajišťuje inteligentní nadsázka, pohodová letní atmosféra i přesné herecké obsazení.

Český venkov Kolárové a Novákovi neposloužil – tak jako později v komediích ve stylu Troškovy série Slunce, seno… – jako zdroj populistického humoru a postav bizarně rázovitých „vidláků“. Spíš než mladík Honza, degradovaný kvůli opileckému poklesku z traktoristy na pasáka krav, si ironický odstup vysloužili návštěvníci z města: upjatá, obrýlená Doubravka, její konzervativní rodina i nevyrovnaný, slabošský přítel Boba. Režisér Ivo Novák se lakonicky vyrovnává jak s normalizačním syndromem chatařství, tak s nutností představit socialistický venkov coby bezproblémovou idylku. Honzova čiperná bezprostřednost a pozitivnost pak působí jako hodnoty, které vracejí do oběhu normální, obyčejné vztahy. Novák navýšil kvality svého snímku tím, že rozvinul komediální potenciál dvojice Jaromír Hanzlík – Daniela Kolářová. V dalších rolích září Oldřich Vízner coby Boba, Slávka Budínová jako Honzova svérázná maminka a Marie Rosůlková s Danou Medřickou jako lehce trhlé babičky.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Ivo Novák

Scénář: Jaromíra Kolárová

Rok výroby: 1976

Hrají: Daniela Kolářová, Jaromír Hanzlík, Oldřich Vízner, Marie Rosůlková, Dana Medřická, Libuše Švormová, Bohuš Záhorský, Květa Fialová a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Marečku, podejte mi pero!

91 minut

Scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak v roce 1976 navázali na tradici středoškolských veseloher Martina Friče. Po komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) znovu dokázali, že jejich osobitý humor se znamenitě doplňuje s precizním, hravým přístupem režiséra Oldřicha Lipského. Podobně jako u Jáchyma jde i u komedie „Marečku, podejte mi pero!“ o civilní příběh ze současnosti, který důvtipně a kultivovaně naplňuje společenskou objednávku.

V rámci zvyšování kvalifikace dělnických profesí si totiž stárnoucí mistr v továrně na zemědělské stroje Jiří Kroupa musí dodělat průmyslovku. Neochotně tak po večerech usedá do stejné lavice, ve které přes den sedí jeho dospívající syn. Nechuť k učení, které stárnoucímu muži navíc dělá problémy, se podepisuje na Kroupově katastrofálním prospěchu. Aby šéfovské místo v modernizovaném provozu nezískal puntičkářský patolízal Hujer (Václav Lohniský), musí Kroupa starší napnout všechny síly.

Podstatu komediální zápletky nabité slovními i situačními gagy ovšem netvoří Kroupovy studijní problémy, ale samotná situace dospělých lidí, kteří se musejí potýkat s úskalími všednodenního školního provozu. Nesourodá skupinka spolužáků se rychle mění v typickou školní třídu, v níž vedle šprta Hujera vynikají infantilní koketa Týfová (Iva Janžurová), naivní snaživec Plha (Josef Kemr) či nerozluční provokatéři Tuček-Šlajs (Smoljak-Svěrák). Zdrojem humorných situací se stávají i potyčky „zabedněných“ přestárlých studentů s úskalími středoškolského učiva. Jeden z nejmilovanějších filmů Oldřicha Lipského nabízí divákům desítky vtipných „hlášek“, které zlidověly. Vynikajícímu hereckému obsazení dominují Jiří Sovák a jeho (tehdy sedmadvacetiletý) syn Jiří Schmitzer v rolích otce a syna Kroupových. Titulní Mareček ovšem neexistuje – jde o žáka, který žije už jen v paměti senilního profesora Hrbolka.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Oldřich Lipský

Scénář: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák

Rok výroby: 1976

Hrají: Jiří Sovák, Míla Myslíková, Jiří Schmitzer, Václav Lohniský, Iva Janžurová, Josef Kemr, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, František Kovářík a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Jáchyme, hoď ho do stroje!

94 minut

V srpnu 1974 se v na filmovém plátně společně uvedli jako scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak díky nestárnoucí tragikomedii Jáchyme, hoď ho do stroje! S režisérem Oldřichem Lipským pak spolupracovali i na studentské komedii „Marečku, podejte mi pero!“ Díky autorské dvojici, spojené od roku 1976 s Divadlem Járy Cimrmana, našel tehdy padesátiletý Lipský způsob, jak se se ctí vyrovnat s normalizační realitou. Král české filmové parodie po únikovém Slaměném klobouku (1971), dětské komedii 6 medvědů s Cibulkou (1972) a zemědělské agitce Tři chlapi na cestách (1973) natočil svůj vůbec první osobitě „civilní“ komediální film bez fantazijních prvků.

Příběh o nesmělém mladém traktoristovi Františkovi, který přichází z venkova do Prahy, se ovšem opírá o jeden z pomíjivých hitů normalizační éry – kondiciogram. Tvůrcům se povedlo překonat dobové standardy a realizovat „existenciální“ komedii o tom, že člověk je pánem vlastního osudu. Plachý, nerozhodný František Koudelka totiž svůj život zcela podřídí computerovému plánu vymezujícímu pro všechny činnosti „šťastné“ a „krizové“ dny. Zatímco v těch špatných se dobrácká naivka stává trpnou obětí své obvyklé neschopnosti a smůly, v „dobrých dnech“ dokáže oslnit dívku svého srdce – prodavačku Blanku (Marta Vančurová), porazit nadutého výčepního, vyhrát zápas v judu i automobilový závod.

Nápady až přetížený snímek právem patří k českých komediálním klenotům, a to nejen díky řadě okouzlujících scén a nestárnoucích dialogů, ale i díky přesnému hereckému obsazení. Tomu dominuje ve své první velké filmové roli tehdy devětadvacetiletý divadelník Luděk Sobota. Pokud jde o titulního Jáchyma v podání Petra Bruknera, jde o cameo počítačového technika, který se na plátně objeví jen několik vteřin.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Oldřich Lipský

Scénář: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Oldřich Lipský

Rok výroby: 1974

Hrají: Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Václav Lohniský a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Bota jménem Melichar

71 minut

Autorkou scénáře Troškova celovečerního debutu byla Jana Knitlová, která se tři roky předtím prosadila zdařilým scénářem k rodinné komedii Věry Plívové-Šimkové Krakonoš a lyžníci (1980). Také protagonisty filmu Bota jménem Melichar jsou děti – žáci jedné pražské školy, kteří prožívají se svými rodiči a učiteli více či méně úsměvné příhody.

Malý Honzík sní o tom, že při správné strategii propadne zpátky do milované školky, zatímco jeho starší sestra Jolanka bolestně prožívá první dětskou lásku i nespravedlivé obvinění z krádeže luxusních bot. Mladá učitelka Adamová zase zápasí s nepoddajným školníkem i s nástrahami nového areálu, nutícího všechny k neustálému přezouvání. Lehká detektivní zápletka kolem pátrání po neznámém zloději obuvi a svršků zastřešuje epizodické vyprávění plné živých a barvitých postav.

Neokázalý, vkusně zábavný snímek ukazuje školu jako idylické a veselé prostředí zanášené komplikacemi zvenčí – ať už ze strany vychytralé zlodějky nebo architekta, který vymyslel experimentální školní areál bez ohledu na potřeby jeho uživatelů. V hlavních rolích nestárnoucího rodinného filmu zaujmou David Rauch jako Jolančina láska Radim či Martin Šotola coby zvídavý Honzík. Slunnou atmosféru filmu doplňují písně dobového dua Petr Kotvald a Stanislav Hložek – především kultovní Holky z naší školky. Ve filmografii příštího populistického hitmakera Zdeňka Trošky tvoří Bota jménem Melichar jednu z výjimek: spontánně se líbila nejen divákům, ale i dobové filmové kritice.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Zdeněk Troška

Scénář: Jana Knitlová

Rok výroby: 1983

Hrají: David Rauch, Tomáš Růžička, Regina Zahradníková, Michaela Krešlová, Milada Štýbrová, Martin Šotola, Magdalela Ledvinková, Eva Matějčková, Jiřina Jirásková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Dovolená s Andělem

76 minut

Revizor pražských dopravních podniků Gustav Anděl patří k nejpopulárnějším postavám poválečného československého filmu – a to bez ohledu na skutečnost, že dvojice komedií režiséra Bořivoje Zemana je ideologicky zabarvená dobou svého vzniku. Především první snímek z roku 1952 líčí socializaci nerudného, stárnoucího Anděla, který se na odborářské rekreaci zapojuje do širšího kolektivu. Místo zasloužené relaxace se rekreanti rozhodnou během dvoutýdenní dovolené přestavět bývalou hospodu na žňový útulek pro děti družstevníků.

Vedle fenomenálního Jaroslava Marvana v titulní roli se ve filmu objevili i Josef Kemr jako truhlář Vyhlídka či František Dibarbora jako slovenský svářeč Palko. Populární budovatelská komedie se v roce 1955 dočkala pokračování Anděl na horách, v němž se řada původních hrdinů znovu sejde na dovolené v zasněžených Tatrách.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Bořivoj Zeman

Scénář: Jaroslav Mottl, Bořivoj Zeman, Josef Neuberg, František Vlček

Rok výroby: 1952

Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Pehr, Josef Kemr, Vladimír Ráž, Jana Dítětová, František Dibarbora, Stanislava Seimlová, Běla Jurdová a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Krakonoš a lyžníci

72 minut

Zkušená režisérka Věra Plívová-Šimková do své filmografie v roce 1980 přidala další zdařilý, divácky úspěšný rodinný snímek. Debutující scenáristka Jana Knitlová nabídla osvědčené autorce filmů pro děti a mládež vyprávění odehrávající se na počátku 20. století v Krkonoších. Hrdiny příběhu situovaného do romanticky zasněžených exteriérů jsou sourozenci Jenda a Matěj Pelčovi, kteří načerno vypomáhají při práci ve sklářských hutích. Z každodenní rutiny kluky vytrhne proslulý pašerák, který uniká zlovolným ochráncům oficiální spravedlnosti – financům – na nejnovějším vynálezu pocházejícím z Norska: na lyžích. Muž, který pro obyvatele krkonošské vísky ztělesňuje vzpouru proti nespravedlivé c. a k. vrchnosti, nakazí svou vášní pro lyžování nejen zvídavé kluky, ale i jejich učitele. Honba na pašeráka však ještě zdaleka není u konce.

Rozmarný příběh o tom, jak se do Krkonoš dostaly lyže, nabízí dětským divákům hravou podívanou plnou humoru, poezie a dobrodružství. Sociální otázky spojené s nuzným životem českých sklářů v poetizovaném vyprávění nezazní. V roli pašeráka, ve kterém malí hrdinové vidí samotného spravedlivého pána hor – Krakonoše –, se objevuje charismatický Karel Heřmánek. Postavu dobráckého učitele, který ve svých žácích podporuje vlastenecké cítění, ztvárnil Ondřej Havelka. Do dětských rolí si režisérka už tradičně vybrala neherce, jejichž přirozené výkony přispívají k autentické atmosféře celého snímku. Hravost vyprávění zvyšuje hudba Petra Hapky. Osvědčený kameraman Emil Sirotek pak z náročného natáčení na sněhu dokázal vytěžit vizuálně podmanivou poctu horské krajině, jež se živě proměňuje v době mezi masopustem a Velikonocemi.

Krakonoš a lyžníci patří právem mezi nejoblíbenější filmy pro děti a mládež realizované v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Věra Plívová-Šimková

Scénář: Jana Knitlová

Rok výroby: 1980

Hrají: Milan Padalík, Jan Kreidl, Viktor Král, Vanda Krňanská, Ondřej Havelka, Karel Heřmánek, Jiří Prýmek, Karel Augusta, Václav Helšus a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Království za kytaru

79 minut

O dospívajících hrdinech se zálibou v rocku vznikla řada filmů, komedie Drahomíry Králové však v roce 1989 nedostala vzhledem k dobovým událostem šanci, aby publikum naléhavěji oslovila. Hrdinou vyprávění je šestnáctiletý Hynek Engel, který si od kamaráda chce koupit kytaru, aby mohl začít hrát v nové kapele. Pokouší se potřebných deset tisíc získat nejrůznějšími způsoby. Pomáhá mu i desetiletá sestra Adélka, která stepuje a vyhrává po hospodách. Ve finále sice odhodlaného rockera čeká deziluze, překvapivě se však sblíží se svým otcem.

Sympaticky pojatá teenagerovská komedie vyniká přesvědčivými dialogy a autentickými hereckými výkony nepříliš známých představitelů – Martina Kukly (Hynek), který se objevil ještě v dramatu Věry Plívové-Šimkové Houpačka (1990), a výborné Magdalény Učíkové. Ta v roli Adélky projevila spontánní komediální talent. V dětském filmu, který dokumentuje také používání počítačů IQ 151 ve školní výuce, se objeví i kapela Visací zámek.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Drahomíra Králová

Scénář: Drahomíra Králová, Marie Šedivá

Rok výroby: 1989

Hrají: Martin Kukla, Magdaléna Učíková, Lenka Termerová, Oldřich Vízner, Monika Herbichová, Martin France, Martin Učík, Magdalena Platzová, Tomáš Juřička a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Mezi námi kluky

91 minut

Zkušený režisér dětských filmů Radim Cvrček v roce 1981 natočil komedii o nelehkém klukovském dospívání, odehrávající se v internátu. K příběhům o učňovské mládeži, jejichž natáčení podporovala normalizační dramaturgie, tak Cvrček přidal i oddechově laděný příběh party rošťáků z pokoje číslo 135. Pětice spolužáků neustále vyvádí z míry vychovatele, zvaného Pistolník, který postrádá smysl pro humor. O správnou citovou výchovu nezvedených puberťáků se však postará jak nová mladá vychovatelka Kamila, tak smysl pro úměrnost, který hrdinové skrývají pod svým provokativním chováním. Právě ten Olina, zvaného Koblih, nakonec zbaví ideálů o partě feťáků, ke které se nerozvážně přidal jeho kamarád Tonda. Bezvýhradně optimistické ladění filmu pomáhají budovat písně Michala Davida či skupiny Bacily.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Radim Cvrček

Scénář: Milan Šimek, Josef Pinkava

Rok výroby: 1981

Hrají: Mojmír Maděrič, Kamil Spáčil, Jan Šťastný, Radoslav Balaš, Jana Nagyová, Jiří Kovács, Jiří Tomek, Josef Karlík, Jiřina Petrovická

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Špalíček

76 minut

Loutkový snímek Jiřího Trnky Špalíček z roku 1947 představuje podle vzoru Špalíčku národních písní Mikoláše Alše v pěti částech tradiční zvyky, jež se během čtyř ročních dob udržovaly na české vesnici. Děj, který doplňuje ještě Legenda o sv. Prokopu, je vyprávěn bez komentáře pouze prostřednictvím lidových písní v úpravě Václava Trojana, zpívaných dětským sborem. Jednotlivé epizody, Masopust, Jaro, Legenda o sv. Prokopu, Pouť, Posvícení a Betlém, vznikaly v poválečném nadšení samostatně a až následně byly spojeny do jednoho programu. Po premiéře v kině Alfa zdůrazňovaly kritiky jeho ryzí českost, rozvíjení hudebních a výtvarných lidových tradic a protiválečné poselství. Pražští diváci však film přešli bez zájmu, což vyvolalo na stránkách tisku vzrušenou diskuzi. Zahraniční kritika i obecenstvo přijaly film (z něhož byly na festivalech nebo přehlídkách uváděny samostatně i jednotlivé části) s nadšením. Právě Trnkův úspěch na mezinárodní scéně (především na festivalu v Benátkách) vydobyl spolu s filmy Karla Zemana a Hermíny Týrlové československé filmové animaci světové renomé, jež další slavná díla těchto tvůrců jen potvrdila.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jiří Trnka

Scénář: Jiří Trnka

Rok výroby: 1947

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Naše bláznivá rodina

74 minut

Vedle myšlenkově závažných děl typu Kočáru do Vídně (1966), Noci nevěsty (1967) či Ucha (1970) si scenárista Jan Procházka do své filmografie v druhé polovině šedesátých let přidal i komedii o obrýlené rodině Solničkových. Protagonistkou vyprávění je dvanáctiletá Jana, jejíž život je plný nečekaných úrazů. Po jednom návratu z nemocnice dívka zjistí, že se doma něco změnilo. Spolu se starší sestrou Zuzou usoudí, že se rodiče chtějí rozvést. Naštěstí je to právě naopak: Solničkovi čekají další dítě.

Snímek za předčasně zemřelého režiséra Jana Valáška dokončil Karel Kachyňa. Tomu se ve vtipně rozehraném vyprávění povedlo spojit dětské neherečky (Bohumila Houdková a Jarmila Srbová) se zkušenými hereckými představiteli (Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský). Zajímavé je v komedii z roku 1968 i obsazení drobných rolí.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jan Valášek, Karel Kachyňa (dokončení)

Scénář: Jan Procházka

Rok výroby: 1968

Hrají: Bohumila Houdková, Jarmila Srbová, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Ferdinand Krůta a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

předchozí
následující