menu

Adéla ještě nevečeřela

Adéla ještě nevečeřela

102 minut

Jedním z filmů, které šířily v sedmdesátých letech dobré jméno československé kinematografie po světě, byla detektivní parodie Adéla ještě nevečeřela. Při její realizaci se režisér Oldřich Lipský znovu setkal se scenáristou Jiřím Brdečkou, podle jehož předlohy už napsal a natočil v roce 1964 kovbojskou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Stejně jako Joe, i Adéla těží z okouzlení autorů americkým literárním a filmovým brakem, který byl v době vzniku filmu v českých zemích dávno zapomenutý.

Protagonistou vyprávění je soukromý detektiv Nick Carter – literární postava, jež se ve filmu objevovala v různých podobách už od němé éry. Brdečka s Lipským ovšem neprůstřelného, geniálního, mužného a sofistikovanou technikou vyzbrojeného „nejlepšího pátrače amerického“ nechali přijet do secesní Prahy na přelomu 19. a 20. století. Ta je pro postavu v podání slovenského herce Michala Dočolomanského (předabovaného Františkem Němcem) „exotickým“ světem plným nečekaných překvapení.

Případ záhadného zmizení v domě hraběnky Thunové má nedostižnému Američanovi pomoct vyřešit zkušený komisař Ledvina (přesný Rudolf Hrušínský) – bodrý a požitkářský znalec pražského podsvětí a plzeňského piva. Dvojice po všech stránkách odlišných společníků se dostává na stopu zlovolného barona von Kratzmara (vynikající Miloš Kopecký), který vypěstoval titulní, obrovskou masožravou květinu, jejíž chuťové buňky vždy spolehlivě nastartuje Mozartova ukolébavka.

Adéla, zrozená ze surrealistické fantazie výtvarníka Jana Švankmajera, je sice hlavní, ale nikoli jedinou atrakcí zábavného snímku. Ten hýří situačními i slovními gagy, které vycházejí často z konfrontace dokonalého detektiva s nelogickým a nevypočitatelným českým prostředím.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Ikarie XB 1

Ikarie XB 1

84 minut

Příběh podle námětu a scénáře Pavla Juráčka a režiséra Jindřicha Poláka se odehrává ve XXII. století, kdy čtyřicetičlenná posádka složená z různých národů (velitelem je samozřejmě sovětský občan) vyrazí ve vesmírné lodi Ikarie XB 1 ke hvězdě Alfa Centauri. Lidé doufají, že na některé z planet této hvězdy, ležící nejblíže Galaxii a podobající se Slunci, naleznou život. Během dlouhé cesty se musí posádka vypořádat nejen s „ponorkovou“ nemocí, ale i se smrtelným nebezpečím, jež přináší nalezená opuštěná raketa z XX. století s atomovými zbraněmi nebo záření Tmavé hvězdy. Přesto se Ikarie XB 1 stane první lodí, která naváže kontakt s mimozemskou civilizací.

Snímek (natočený celý v ateliéru) byl ve své době výjimečný nejen v československé, ale i v mezinárodní produkci a zaujme kvalitními trikovými efekty, výpravou i kostýmy. Jako průkopnické dílo v kontextu světové kinematografie ovlivnilo další tvůrce, např. Ridleyho Scotta, Stanleyho Kubricka, Andreje Tarkovského nebo George Lucase. Ve Spojených státech byl film distribuován pod názvem Voyage to the End of the Universe s anglickým dabingem a s mírně pozměněným koncem (před zraky posádky se na obrazovce objeví New York a Socha svobody). Nejen herci z nejstarší generace Zdeněk Štěpánek a František Smolík zde vytvořili atypické role své filmové kariéry. Ve stejných dekoracích natočil režisér Polák dětský film Klaun Ferdinand a raketa (1962).

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Kulový blesk

Kulový blesk

83 minut

V komedii o mnohonásobné směně bytů scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak znovu projevili vzácnou schopnost přetavit normalizační realitu v nápaditou a inteligentní diváckou podívanou. Neutěšená dobová bytová situace inspirovala „největší akci v dějinách stěhování“ – bytovou dvanáctisměnu. Tu organizuje energický právník Radosta, kterému se ovšem do cesty stavějí nejrůznější překážky. Akci nazvanou Kulový blesk komplikuje váhání vychytralé babičky Jechové, svatba postarších snoubenců Fliegera a Opatrné i opilost psychologa Knotka. Olbřímí akci, která vyžaduje dokonalou koordinaci, nakonec ohrožuje i zdánlivá smrt operního pěvce Bílka, která ustaraného Radostu dožene k ďábelské improvizaci za hranicí zákona.

Za fasádou bláznivé komedie, jež si získala kultovní statut, prosvítá výpověď o Československu konce sedmdesátých let. Počínaje vynálezcem Severínem přes psychologa Knotka k právníkovi Radostovi jde ve filmu o hrdiny, kteří se nemohou realizovat normálním způsobem a zmarňují svůj kreativní potenciál v nicotnostech. Hravou marnost nesvobodné existence pak symbolizuje Severínův „vláček z Vizovic“. Komedie plná situačních gagů i nezapomenutelných „hlášek“ nepostrádá jímavé momenty typické pro práci Zdeňka Svěráka, který si ve filmu zahrál lékaře Ječného. Ladislav Smoljak, jenž ztvárnil vynálezce Severína, se poprvé představuje také jako filmový režisér. Pomocnou ruku debutantovi podal zkušený Zdeněk Podskalský, který o dva roky později režíroval i další úspěšný snímek renomované scenáristické dvojice – hudební komedii Trhák. Mezi nesporné kvality nestárnoucího filmu patří herecké obsazení, kterému s gustem dominuje Rudolf Hrušínský v roli Radosty. Vedle dalších zkušených herců (Josef Abrhám, Daniela Kolářová, Zita Kabátová) se ve filmu v menších rolích objevují i kolegové obou scenáristů z divadla Járy Cimrmana.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Hoří, má panenko

Hoří, má panenko

70 minut

Hořká komedie Hoří, má panenko je posledním českým filmem Miloše Formana a zároveň poslední společnou prací přátelského tria, tvořeného Formanem, Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem (spolupráce s kameramanem Miroslavem Ondříčkem však pokračovala i nadále).

Zdánlivě prostý záznam průběhu jednoho zimního hasičského plesu (natáčelo se ve Vrchlabí) s ústředními motivy hledání kandidátek na královnu plesu a rozkrádané tomboly se mění v tragikomedii, když během bálu vyhoří chalupa a její starý majitel ve spontánní sbírce dostane od lidí bezcenné lístky z totálně vykradené tomboly.

Tvůrci opět používají metodu paradokumentárního filmu; z množství postav (představovaných neherci; je mezi nimi i pozdější zpěvačka Olga Blechová) se vynořují více exponovaní jednotlivci (předseda plesového výboru, hlídač tomboly, trojlístek „vybíračů“ uchazeček apod.). Ti se objevují v různých epizodách, těžících zejména ze situační komiky a opírajících se o místy černý humor, o různé „trapasy“ a o odposlechnuté komické dialogy.

 Snímek, patřící k vrcholným dílům české nové vlny, zčásti financoval italský producent Carlo Ponti. Ten však po zhlédnutí díla, jež považoval za urážlivé a morálně nepřijatelné, odstoupil od smlouvy (pod malichernou záminkou, že režisér nesplnil požadovanou metráž 2 400 m) a trval na vrácení svých peněz (80 000 dolarů). Ty chtěl Filmexport vymáhat po Formanovi, který se tak dostal do obtížné situace. Naštěstí francouzští filmaři, v čele s Claudem Berrim a Françoisem Truffautem, odkoupili Pontiho podíl, a získali tak mezinárodní práva (což se jim samozřejmě vyplatilo). Pontiho názor ovšem sdíleli i komunističtí papaláši (ale i část domácí a zahraniční kritiky), snažící se co nejvíce omezit distribuci snímku, jenž posléze skončil v trezoru. Využili k tomu i protestů hasičů, kteří se cítili zesměšněni (v březnu 1968 byl na kopiích připojen titulek, že film není namířen proti požárníkům).

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Bota jménem Melichar

Bota jménem Melichar

71 minut

Autorkou scénáře Troškova celovečerního debutu byla Jana Knitlová, která se tři roky předtím prosadila zdařilým scénářem k rodinné komedii Věry Plívové-Šimkové Krakonoš a lyžníci (1980). Také protagonisty filmu Bota jménem Melichar jsou děti – žáci jedné pražské školy, kteří prožívají se svými rodiči a učiteli více či méně úsměvné příhody.

Malý Honzík sní o tom, že při správné strategii propadne zpátky do milované školky, zatímco jeho starší sestra Jolanka bolestně prožívá první dětskou lásku i nespravedlivé obvinění z krádeže luxusních bot. Mladá učitelka Adamová zase zápasí s nepoddajným školníkem i s nástrahami nového areálu, nutícího všechny k neustálému přezouvání. Lehká detektivní zápletka kolem pátrání po neznámém zloději obuvi a svršků zastřešuje epizodické vyprávění plné živých a barvitých postav.

Neokázalý, vkusně zábavný snímek ukazuje školu jako idylické a veselé prostředí zanášené komplikacemi zvenčí – ať už ze strany vychytralé zlodějky nebo architekta, který vymyslel experimentální školní areál bez ohledu na potřeby jeho uživatelů. V hlavních rolích nestárnoucího rodinného filmu zaujmou David Rauch jako Jolančina láska Radim či Martin Šotola coby zvídavý Honzík. Slunnou atmosféru filmu doplňují písně dobového dua Petr Kotvald a Stanislav Hložek – především kultovní Holky z naší školky. Ve filmografii příštího populistického hitmakera Zdeňka Trošky tvoří Bota jménem Melichar jednu z výjimek: spontánně se líbila nejen divákům, ale i dobové filmové kritice.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Brett: Život bez rukou

Brett: Život bez rukou

58 minut

Příběh o triumfu nad nepřízní osudu. Brettovými slovy: „Nezáleží na tom, co se stane, ale jak se s tím vypořádáš.“

Brett Nielsen je mužem mnoha tváří: je nadšencem do sportovních aut, hudebním producentem, muzikantem, podnikatelem, milujícím otcem dvou dětí. Je třikrát rozvedený a v současnosti opět zamilovaný. A díky Thalidomidu přišel o obě ruce.

„Jedním z nich je Brett“ je první film dokumentaristy Rogera Graefa. Natočil ho před 50 lety a představil v něm portrét Breta, tehdy čtyřletého temperamentního kluka, který jezdil na kole, krmil se a pral se s bratry za pomoci nohou. Jeho rodiče Barbara a Peter Nielselovi se přestěhovali z Austrálie do Británie, aby získali pro syna protetické ruce. Ty Brett okamžitě odmítl. A u toho zůstalo dodnes.

Film byl natočen zejména pro zdráhavé učitele, aby viděli, že ani děti bez končetin nepostrádají mysl a důvtip. Snímek obletěl svět a dostal se do studijních plánů lékařských fakult. Ukázal, že oběti jako Brett nejsou jen lékařskými problémy, ale plnohodnotnými lidskými bytostmi.

O padesát let později se Roger rozhodl Bretta znovu vyhledat. Výsledkem je navazující film vyprávějící o Brettově životě až po bod, kdy se opět setkal s režisérem dokumentu. Jeho optimismus a humor zůstal nedotčen.

S Brettem se setkáváme po smrti jeho matky, kdy plánuje přestěhování svého čtyřiaosmdesátiletého letého otce ze Sydney, aby mohli bydlet společně.  Dochází tak k emocemi nabité výměně rolí. Brett také vydává své nové hudební album a natáčí hudební videa. V jednom z nich protestuje proti výrobcům Thalidomidu – německé firmě Grunenthal. Po padesáti letech snažení, aby nebyl vnímán jako oběť, se Brett rozhodne sám bojovat. Věří totiž, že to, co německý podnik udělal, není správné.

Více informací

Konec světa: 1. světová válka: Pád člověka (část 1.)

49 minut

Hitler a Montgomery – mohli být tito dva lídři druhé světové války ovlivněni zkušenostmi z bojiště první světové války?

Montgomery a Hitler: Dva lídři druhé světové války, účastníci začátku konfliktu, který definoval první půlku 20. století – první světové války. Stejně jako spousta jiných, i oni šli do bojů „Velké války“ s elánem a odhodláním. Netušili nic o skutečném pokroku moderní vojenské technologie: náhodném a nemilosrdném zabíjení v nevídaném rozsahu, o kterém si spousta lidí myslela, že je technicky nemožný. Byl to zvrat v dějinách planety. Hitler nakonec využil svých válečných zkušeností k nalákání německých občanů, a to tím, že jim slíbil sjednat spravedlnost za výsledek první světové války.

V prvním díle rozebereme, jak je možné, že atentát na jednoho člověka mohl způsobit celosvětovou válku.

Režie: Christian Frey, Annette von der Heyde

Produkce: ZDF, ZDF Enterprises

Země původu: Německo

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Sledujeme tě: Občané pod dohledem

90 minut

Dokumentární film o celosvětovém fenoménu společnosti, která hluboce ohrozila naši osobní svobodu.

Po teroristických útocích 11. září 2001 si Spojené státy americké přivlastnily moc nad kontrolou a sledováním všech občanů nejen v USA, a to prostřednictvím mobilních telefonů, neomezeným přístupům k osobním e-mailům, počítačovým pevným diskům a všem údajům a datům, která byla vyprodukována občany jak v osobním, tak i v profesním životě. Tato zveřejněná i utajená data mohou potenciálně sloužit bezpečnostním státům, jejichž nepřiznaným cílem je vědět vše o všech.

Režie: Alexandre Valenti

Produkce: Arte France, Intuition Films et Docs, Les Bons Clients

Země původu: Francie

 

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Adéla ještě nevečeřela

102 minut

Jedním z filmů, které šířily v sedmdesátých letech dobré jméno československé kinematografie po světě, byla detektivní parodie Adéla ještě nevečeřela. Při její realizaci se režisér Oldřich Lipský znovu setkal se scenáristou Jiřím Brdečkou, podle jehož předlohy už napsal a natočil v roce 1964 kovbojskou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Stejně jako Joe, i Adéla těží z okouzlení autorů americkým literárním a filmovým brakem, který byl v době vzniku filmu v českých zemích dávno zapomenutý.

Protagonistou vyprávění je soukromý detektiv Nick Carter – literární postava, jež se ve filmu objevovala v různých podobách už od němé éry. Brdečka s Lipským ovšem neprůstřelného, geniálního, mužného a sofistikovanou technikou vyzbrojeného „nejlepšího pátrače amerického“ nechali přijet do secesní Prahy na přelomu 19. a 20. století. Ta je pro postavu v podání slovenského herce Michala Dočolomanského (předabovaného Františkem Němcem) „exotickým“ světem plným nečekaných překvapení.

Případ záhadného zmizení v domě hraběnky Thunové má nedostižnému Američanovi pomoct vyřešit zkušený komisař Ledvina (přesný Rudolf Hrušínský) – bodrý a požitkářský znalec pražského podsvětí a plzeňského piva. Dvojice po všech stránkách odlišných společníků se dostává na stopu zlovolného barona von Kratzmara (vynikající Miloš Kopecký), který vypěstoval titulní, obrovskou masožravou květinu, jejíž chuťové buňky vždy spolehlivě nastartuje Mozartova ukolébavka.

Adéla, zrozená ze surrealistické fantazie výtvarníka Jana Švankmajera, je sice hlavní, ale nikoli jedinou atrakcí zábavného snímku. Ten hýří situačními i slovními gagy, které vycházejí často z konfrontace dokonalého detektiva s nelogickým a nevypočitatelným českým prostředím.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Oldřich Lipský

Scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský

Rok výroby: 1977

Hrají: Michal Dočolomanský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Ladislav Pešek, Naďa Konvalinková, Václav Lohniský, Květa Fialová, a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Ikarie XB 1

84 minut

Příběh podle námětu a scénáře Pavla Juráčka a režiséra Jindřicha Poláka se odehrává ve XXII. století, kdy čtyřicetičlenná posádka složená z různých národů (velitelem je samozřejmě sovětský občan) vyrazí ve vesmírné lodi Ikarie XB 1 ke hvězdě Alfa Centauri. Lidé doufají, že na některé z planet této hvězdy, ležící nejblíže Galaxii a podobající se Slunci, naleznou život. Během dlouhé cesty se musí posádka vypořádat nejen s „ponorkovou“ nemocí, ale i se smrtelným nebezpečím, jež přináší nalezená opuštěná raketa z XX. století s atomovými zbraněmi nebo záření Tmavé hvězdy. Přesto se Ikarie XB 1 stane první lodí, která naváže kontakt s mimozemskou civilizací.

Snímek (natočený celý v ateliéru) byl ve své době výjimečný nejen v československé, ale i v mezinárodní produkci a zaujme kvalitními trikovými efekty, výpravou i kostýmy. Jako průkopnické dílo v kontextu světové kinematografie ovlivnilo další tvůrce, např. Ridleyho Scotta, Stanleyho Kubricka, Andreje Tarkovského nebo George Lucase. Ve Spojených státech byl film distribuován pod názvem Voyage to the End of the Universe s anglickým dabingem a s mírně pozměněným koncem (před zraky posádky se na obrazovce objeví New York a Socha svobody). Nejen herci z nejstarší generace Zdeněk Štěpánek a František Smolík zde vytvořili atypické role své filmové kariéry. Ve stejných dekoracích natočil režisér Polák dětský film Klaun Ferdinand a raketa (1962).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jindřich Polák

Scénář: Pavel Juráček, Jindřich Polák

Rok výroby: 1962

Hrají: Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Kulový blesk

83 minut

V komedii o mnohonásobné směně bytů scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak znovu projevili vzácnou schopnost přetavit normalizační realitu v nápaditou a inteligentní diváckou podívanou. Neutěšená dobová bytová situace inspirovala „největší akci v dějinách stěhování“ – bytovou dvanáctisměnu. Tu organizuje energický právník Radosta, kterému se ovšem do cesty stavějí nejrůznější překážky. Akci nazvanou Kulový blesk komplikuje váhání vychytralé babičky Jechové, svatba postarších snoubenců Fliegera a Opatrné i opilost psychologa Knotka. Olbřímí akci, která vyžaduje dokonalou koordinaci, nakonec ohrožuje i zdánlivá smrt operního pěvce Bílka, která ustaraného Radostu dožene k ďábelské improvizaci za hranicí zákona.

Za fasádou bláznivé komedie, jež si získala kultovní statut, prosvítá výpověď o Československu konce sedmdesátých let. Počínaje vynálezcem Severínem přes psychologa Knotka k právníkovi Radostovi jde ve filmu o hrdiny, kteří se nemohou realizovat normálním způsobem a zmarňují svůj kreativní potenciál v nicotnostech. Hravou marnost nesvobodné existence pak symbolizuje Severínův „vláček z Vizovic“. Komedie plná situačních gagů i nezapomenutelných „hlášek“ nepostrádá jímavé momenty typické pro práci Zdeňka Svěráka, který si ve filmu zahrál lékaře Ječného. Ladislav Smoljak, jenž ztvárnil vynálezce Severína, se poprvé představuje také jako filmový režisér. Pomocnou ruku debutantovi podal zkušený Zdeněk Podskalský, který o dva roky později režíroval i další úspěšný snímek renomované scenáristické dvojice – hudební komedii Trhák. Mezi nesporné kvality nestárnoucího filmu patří herecké obsazení, kterému s gustem dominuje Rudolf Hrušínský v roli Radosty. Vedle dalších zkušených herců (Josef Abrhám, Daniela Kolářová, Zita Kabátová) se ve filmu v menších rolích objevují i kolegové obou scenáristů z divadla Járy Cimrmana.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Ladislav Smoljak, Zdeněk Podskalský

Scénář: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Zdeněk Podskalský

Rok výroby: 1978

Hrají: Rudolf Hrušínský, Karel Kalaš, Josef Abrhám, Daniela Kolářová, Bedřich Prokoš, Zita Kabátová, Milada Ježková, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Záchrana Titaniku, část 1.

50 minut

Byl pýchou britského království a ve své době nejvěhlasnějším příkladem nejmodernějších strojírenských postupů.

Záchrana Titaniku je bolestivým vyprávěním o sebeobětování techniků, topičů a hasičů tváří v tvář jisté smrti. Příběhy jsou založeny na výpovědích očitých svědků. V dokumentu se tak poprvé ukáže statečnost devíti lidí, kteří nebojácně bojovali proti síle moře a snažili se udržet loď v chodu, i když věděli, že je vše ztraceno. Tito muži stačili zachránit spousty životů. Většina z nich ale sama zahynula.

Režie: Maurice Sweeney

Produkce: Tile Films Limited, Gebrueder Beetz Filmproduktion, History, ZDF, Windmill Lane Pictures Limited, Irish Film Board, RTE

Země původu: Německo, Irsko

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Hoří, má panenko

70 minut

Hořká komedie Hoří, má panenko je posledním českým filmem Miloše Formana a zároveň poslední společnou prací přátelského tria, tvořeného Formanem, Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem (spolupráce s kameramanem Miroslavem Ondříčkem však pokračovala i nadále).

Zdánlivě prostý záznam průběhu jednoho zimního hasičského plesu (natáčelo se ve Vrchlabí) s ústředními motivy hledání kandidátek na královnu plesu a rozkrádané tomboly se mění v tragikomedii, když během bálu vyhoří chalupa a její starý majitel ve spontánní sbírce dostane od lidí bezcenné lístky z totálně vykradené tomboly.

Tvůrci opět používají metodu paradokumentárního filmu; z množství postav (představovaných neherci; je mezi nimi i pozdější zpěvačka Olga Blechová) se vynořují více exponovaní jednotlivci (předseda plesového výboru, hlídač tomboly, trojlístek „vybíračů“ uchazeček apod.). Ti se objevují v různých epizodách, těžících zejména ze situační komiky a opírajících se o místy černý humor, o různé „trapasy“ a o odposlechnuté komické dialogy.

 Snímek, patřící k vrcholným dílům české nové vlny, zčásti financoval italský producent Carlo Ponti. Ten však po zhlédnutí díla, jež považoval za urážlivé a morálně nepřijatelné, odstoupil od smlouvy (pod malichernou záminkou, že režisér nesplnil požadovanou metráž 2 400 m) a trval na vrácení svých peněz (80 000 dolarů). Ty chtěl Filmexport vymáhat po Formanovi, který se tak dostal do obtížné situace. Naštěstí francouzští filmaři, v čele s Claudem Berrim a Françoisem Truffautem, odkoupili Pontiho podíl, a získali tak mezinárodní práva (což se jim samozřejmě vyplatilo). Pontiho názor ovšem sdíleli i komunističtí papaláši (ale i část domácí a zahraniční kritiky), snažící se co nejvíce omezit distribuci snímku, jenž posléze skončil v trezoru. Využili k tomu i protestů hasičů, kteří se cítili zesměšněni (v březnu 1968 byl na kopiích připojen titulek, že film není namířen proti požárníkům).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Miloš Forman

Scénář: Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer

Rok výroby: 1967

Hrají: Jan Vostrčil, Josef Šebánek, František Debelka, Josef Řehořek, Vratislav Čermák, Václav Novotný a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Bota jménem Melichar

71 minut

Autorkou scénáře Troškova celovečerního debutu byla Jana Knitlová, která se tři roky předtím prosadila zdařilým scénářem k rodinné komedii Věry Plívové-Šimkové Krakonoš a lyžníci (1980). Také protagonisty filmu Bota jménem Melichar jsou děti – žáci jedné pražské školy, kteří prožívají se svými rodiči a učiteli více či méně úsměvné příhody.

Malý Honzík sní o tom, že při správné strategii propadne zpátky do milované školky, zatímco jeho starší sestra Jolanka bolestně prožívá první dětskou lásku i nespravedlivé obvinění z krádeže luxusních bot. Mladá učitelka Adamová zase zápasí s nepoddajným školníkem i s nástrahami nového areálu, nutícího všechny k neustálému přezouvání. Lehká detektivní zápletka kolem pátrání po neznámém zloději obuvi a svršků zastřešuje epizodické vyprávění plné živých a barvitých postav.

Neokázalý, vkusně zábavný snímek ukazuje školu jako idylické a veselé prostředí zanášené komplikacemi zvenčí – ať už ze strany vychytralé zlodějky nebo architekta, který vymyslel experimentální školní areál bez ohledu na potřeby jeho uživatelů. V hlavních rolích nestárnoucího rodinného filmu zaujmou David Rauch jako Jolančina láska Radim či Martin Šotola coby zvídavý Honzík. Slunnou atmosféru filmu doplňují písně dobového dua Petr Kotvald a Stanislav Hložek – především kultovní Holky z naší školky. Ve filmografii příštího populistického hitmakera Zdeňka Trošky tvoří Bota jménem Melichar jednu z výjimek: spontánně se líbila nejen divákům, ale i dobové filmové kritice.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Zdeněk Troška

Scénář: Jana Knitlová

Rok výroby: 1983

Hrají: David Rauch, Tomáš Růžička, Regina Zahradníková, Michaela Krešlová, Milada Štýbrová, Martin Šotola, Magdalela Ledvinková, Eva Matějčková, Jiřina Jirásková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Šikanování předškoláků

2 minut

Jak nedopustit, aby se společenské problémy ve školách učily nevhodným způsobem?

Jedna z prestižních soukromých škol se v rámci několika vyučovacích hodin rozhodla zakázat některým předškolákům přístup k hračkám. Měli se tak naučit o diskriminaci a segregaci. Podle Ricka Hesse z American Enterprise Institute to ale není vhodný způsob, jak děti se společenskými problémy seznámit. Výuka těchto témat by měla probíhat zodpovědným a adekvátním způsobem.

Produkce: American Enterprise Institute

 

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Jadrná historie jaderných bomb

52 minut

Zatrpklá filmová historie atomových chyb a nedorozumění odhalující utajené a zapomenuté epizody studené války.

Podíváme se například na nechtěné shození jaderné bomby na dům vlakového průvodčího Woltera Gregga a na natáčení filmu Johna Waynea v radioaktivním kaňonu.

Studená válka bylo obdobím, kdy vše muselo být vyšší, rychlejší a větší bez ohledu na rizika. Vědci přicházeli s nápady, které byly do té doby nemyslitelné, od ozářených obřích arašídů po atomové kanóny. Tento film se podívá na některé z nejšílenějších nápadů a vynálezů té doby.

Režie: Rudolph Herzog

Produkce: Ilona Grundmann Filmproduction, ZDF, ZDF Enterprises, ARTE

Země původu: Německo

 

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Brett: Život bez rukou

58 minut

Příběh o triumfu nad nepřízní osudu. Brettovými slovy: „Nezáleží na tom, co se stane, ale jak se s tím vypořádáš.“

Brett Nielsen je mužem mnoha tváří: je nadšencem do sportovních aut, hudebním producentem, muzikantem, podnikatelem, milujícím otcem dvou dětí. Je třikrát rozvedený a v současnosti opět zamilovaný. A díky Thalidomidu přišel o obě ruce.

„Jedním z nich je Brett“ je první film dokumentaristy Rogera Graefa. Natočil ho před 50 lety a představil v něm portrét Breta, tehdy čtyřletého temperamentního kluka, který jezdil na kole, krmil se a pral se s bratry za pomoci nohou. Jeho rodiče Barbara a Peter Nielselovi se přestěhovali z Austrálie do Británie, aby získali pro syna protetické ruce. Ty Brett okamžitě odmítl. A u toho zůstalo dodnes.

Film byl natočen zejména pro zdráhavé učitele, aby viděli, že ani děti bez končetin nepostrádají mysl a důvtip. Snímek obletěl svět a dostal se do studijních plánů lékařských fakult. Ukázal, že oběti jako Brett nejsou jen lékařskými problémy, ale plnohodnotnými lidskými bytostmi.

O padesát let později se Roger rozhodl Bretta znovu vyhledat. Výsledkem je navazující film vyprávějící o Brettově životě až po bod, kdy se opět setkal s režisérem dokumentu. Jeho optimismus a humor zůstal nedotčen.

S Brettem se setkáváme po smrti jeho matky, kdy plánuje přestěhování svého čtyřiaosmdesátiletého letého otce ze Sydney, aby mohli bydlet společně.  Dochází tak k emocemi nabité výměně rolí. Brett také vydává své nové hudební album a natáčí hudební videa. V jednom z nich protestuje proti výrobcům Thalidomidu – německé firmě Grunenthal. Po padesáti letech snažení, aby nebyl vnímán jako oběť, se Brett rozhodne sám bojovat. Věří totiž, že to, co německý podnik udělal, není správné.

Režie: Roger Graef

Produkce: BBC, Films of Record

Země původu: Spojené království

 

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Humanoidní roboti

5 minut

I když jsme ve vývoji robotů došli daleko, stále neexistuje humanoidní robot s mozkem a motorikou na takové úrovni, jakou vládne člověk. Proč tomu tak je?

Produkce: MIT, K12Videos

Licence

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

předchozí
následující