menu

Něžný barbar

Něžný barbar

88 minut

Vzpomínkový text z Libně padesátých let, který Bohumil Hrabal vydal v roce 1973, posloužil jako inspirace tragikomedie, jež přišla do kin v roce 1989 v režii Petra Kolihy. Scenáristou filmu se stal Václav Nývlt, který patřil k nejvýznamnějším hrabalovským adaptátorům. Přivedl spisovatele k filmu a pomohl realizovat povídkový snímek Perličky na dně (1965) i drama Skřivánci na niti (1969). Jeho scénář podle románu Obsluhoval jsem anglického krále nakonec nebyl použit. Nývlt řadu Hrabalových děl upravil také do divadelní podoby.

Titulním Něžným barbarem je Hrabalův přítel, malíř a grafik Vladimír Boudník (1924–1968), který si sám sebe zahrál právě v Perličkách na dně, v povídce Věry Chytilové Automat Svět. Boudník je v Něžném barbarovi jedním z trojice mužů, kteří navzdory temné době padesátých let žijí svobodným, bohémským životem. V automatu Svět a v domě na libeňské periferii Na hrázi věčnosti vedou výtvarník, Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala) a filosof Egon Bondy (vlastním jménem Zbyněk Fišer) svérázné diskuse o pravé podstatě umění. Vladimír pracuje v ČKD, kde si našel lásku, svačinářku Terezu, i výstavní síň pro svá svébytná, nepochopená díla realizovaná v duchu explosionalismu. Když výtvarníka opustí Tereza, kterou už nebaví život v chudobě, tragicky končí svůj život. Zůstává však ve vzpomínkách svých přátel.

Nývlt s Kolihou se nepokoušeli najít adekvátní filmové vyjádření Hrabalova hospodsky divokého, „nezfilmovatelného“ textu. Spokojili se s klasickým, lehce poetizovaným stylem, v jehož rámci nechávají dostatečný prostor trojici extravagantních protagonistů i figurkám, které lemují jejich život. Koliha vsadil především na trojici hlavních představitelů: Vladimíra si zahrál Bolek Polívka, Egona Arnošt Goldflam a Doktora dvorní adaptátor hrabalovských děl – Jiří Menzel. Terezu ztvárnila Ivana Chýlková.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Slavnosti sněženek

Slavnosti sněženek

84 minut

Slavnosti sněženek se staly v roce 1983 dalším filmem, který natočil režisér Jiří Menzel podle literární předlohy Bohumila Hrabala (segment Smrt pana Baltazara z povídkového filmu Perličky na dně /1965/, Ostře sledované vlaky /1966/, Skřivánci na niti /1969/, Postřižiny /1980/). Podle povídkové knihy, kterou spisovatel vydal v roce 1978, vznikla tragikomická mozaika lidských osudů, odehrávající se v místě, s nímž byl samotný Hrabal osobně spojený – ve středočeském Kersku. Sezónní obyvatelé rekreačních domků i starousedlíci se scházejí na pivo v hostinci Hájenka, jehož provozovatel Láďa Novák (Jiří Schmitzer) prožívá s manželkou vztah plný lásky i hádek. Dobrácký Leli (Jaromír Hanzlík) utrácí peníze za nepoužitelné „výhodné koupě“ a zamořuje jimi svůj dům i zahradu. Pan Liman (Bořík Procházka) zase vozí své kozy na pastvu luxusním vozem a hraje jim na klarinet. Idylický poklid v obci naruší dobrodružný hon na kance, který je posléze skolen v místní škole. O trofej se však začnou zuřivě přít myslivci ze dvou sousedních vesnic. Společná hostina, již navrhne rozumná učitelka (Libuše Šafránková), skončí hádkou a opileckou rvačkou.

Podobně jako v řadě jiných hrabalovských próz, i ve Slavnostech sněženek se poezie prolíná s absurditou i syrovým dramatem, jemuž tentokrát padne za oběť pan Leli. Surreálně zbytečná smrt je ovšem jen ojedinělým, matným střípkem v mozaice humorné hravosti a bodré laskavosti, jež prostupuje jak Hrabalovu předlohu, tak Menzelův film (na jehož scénáři se spisovatel podílel). Vedle řady známých herců (Petr Čepek, Rudolf Hrušínský, Josef Somr) se ve Slavnostech sněženek mihnou i režisérské celebrity (Jiří Krejčík jako tlustý, žravý Karel, František Vláčil coby starý myslivec). Bohumil Hrabal si zahrál roličku muže, láskyplně vynášejícího žumpu.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Noc na Karlštejně

Noc na Karlštejně

87 minut

Divadelní veselohra Jaroslava Vrchlického se poprvé na jevišti hrála v květnu 1884, dnes je však známá především díky muzikálové filmové komedii, kterou v roce 1973 natočil Zdeněk Podskalský. První filmovou adaptací rozmarného milostného příběhu, odehrávajícího se na hradě, jejž Karel IV. zasvětil duchovnímu rozjímání, ovšem natočil už v roce 1919 režisér Olaf Larus-Racek. K Vrchlického textu se vrátil i František Filip, který v roce 1965 realizoval televizní adaptaci s Vladimírem Rážem a Jiřinou Bohdalovou v hlavních rolích. Němá verze a Filipův snímek, vypomáhající si nově otextovanými popovými hity, ovšem nemohou konkurovat Podskalského populárnímu muzikálu postavenému na chytlavých písních Karla Svobody.

Atraktivní jsou i historické reálie a doba, vnímané jako barvité pozadí pro dvojici milostných příběhů: manželskou lásku císaře Karla IV. a jeho manželky Elišky Pomořanské a rodící se partnerství neteře purkrabího Aleny a královského šenka Peška. Zákaz vstupu žen do prostor Karlštejna je tak porušen dvojnásobně: císařovna sem tajně přichází, aby byla nablízku milovanému, leč odtažitému manželovi, zatímco Alena v převlečení za zbrojnoše chce na hradě strávit noc, aby vyhrála sázku s otcem, jenž nepřeje jejímu vysněnému sňatku. Všeteční, vznešení hosté – cyperský král Petr a bavorský vévoda Štěpán – se pak stávají svědky spletité převlekové hry, v níž nakonec samozřejmě nad dvorskou etiketou vítězí láska.

Podskalský do své rozverné historické komedie obsadil řadu hereckých celebrit: role císaře a jeho ženy ztvárnili Vlastimil Brodský a Jana Brejchová. Alenu a Peška si zahráli Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík, purkrabího ztvárnil Jaroslav Marvan a role cyperského krále Petra se ujal Waldemar Matuška. Ten také s přehledem zvládl pěvecké party, s nimiž se ovšem vyrovnali se ctí i mnozí z jeho hereckých kolegů. Za Janu Brejchovou však zpívala Helena Vondráčková.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Já truchlivý bůh

Já truchlivý bůh

83 minut

Povídka Milana Kundery Já truchlivý bůh ze sbírky Směšné lásky zaujala v šedesátých letech adaptátory hned dvakrát: Jaroslav Horan ji v roce 1967 natočil podle scénáře spisovatelovy manželky Věry Hrabánkové jako středometrážní snímek pro brněnské studio. Jen o dva roky později tutéž povídku realizoval Antonín Kachlík ve Filmovém studiu Barrandov. Na scénáři s Kachlíkem spolupracoval samotný Kundera. Vznikla tak poměrně věrná adaptace (včetně některých pasáží totožných s předlohou), která ovšem musela vzhledem k celovečerní metráži anekdotický literární příběh rozvinout o některé nové epizody (především o postavu vdavekchtivé paní Štenclové v podání Jiřiny Jiráskové). Podobně tomu bylo v případě filmu Nikdo se nebude smát, který podle stejnojmenné povídky ze Směšných lásek natočil v roce 1965 Hynek Bočan. (Třetí kunderovskou adaptací se stal filmový přepis románu Žert /1968/ Jaromila Jireše.)

Protagonista vyprávění, sukničkář Adolf v podání Miloše Kopeckého, se rozhodne vytrestat odmítavou konzervatoristku Janičku. Protože mladičká snobská zpěvačka dává přednost celebritám, představí jí Řeka Apostolka (Pavel Landovský), kterého vydává za řeckého hudebního skladatele. Pomsta však není tak sladká, jak Adolf doufal: dvojice se do sebe zamiluje a po Apostolkově „návratu do vlasti“ Janička zjistí, že je těhotná. Dívce, která se rozhodla být hrdou svobodnou matkou, zaskočený manipulátor nedokáže říct pravdu. Stejně jako v povídce je Adolf vypravěčem, který si ve zcizujícím komentáři s diváky pohrává, poučuje je a ironizuje.

Na rozdíl od jiných kunderovských adaptací se Kachlíkův snímek přiklání ke komediálnímu žánru. Tomu jsou nakloněni oba hlavní herečtí představitelé: Kopecký a Landovský rozehrávají velkolepou komediální šarádu, v jejímž středu stojí chladnokrevně naivní Janička neherečky Jany Lelitové (kterou nadabovala Alena Procházková).

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Zralé víno

94 minut

Prostřední část „vinné trilogie“ režiséra Václava Vorlíčka vznikla v roce 1981 a představuje spojnici mezi snímky Bouřlivé víno (1976) a Mladé víno (1986). Zatímco první film se odehrával v roce 1968, následující snímek zastihuje obyvatele jihomoravské vinařské obce Pálavice v současnosti, nabité svěží budovatelskou energií. Protagonistou vyprávění je opět bodrý vinař Janák. Ten má tentokrát potíže se stavbou sušárny kukuřice a zároveň se ocitá v konfliktu s novým předsedou Urbanem, který chce v jednotném zemědělském družstvu zavést přidruženou výrobu nábytku. Janákův žlučník nevydrží stresovou situaci a hrdina musí nastoupit do nemocnice, operace však proběhne úspěšně a družstevní podvodníci a úplatkáři jsou navíc spravedlivě potrestáni. V hlavní roli si udržuje svůj komediální herecký standard Vladimír Menšík.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Miloš Macourek, Jan Kozák, Svatopluk Novotný

Rok výroby: 1981

Hrají: Vladimír Menšík, Božidara Turzonovová, Iva Janžurová, Jiří Sovák, Miloš Kopecký, Josef Větrovec, František Němec, Josef Somr, František Filipovský a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Něžný barbar

88 minut

Vzpomínkový text z Libně padesátých let, který Bohumil Hrabal vydal v roce 1973, posloužil jako inspirace tragikomedie, jež přišla do kin v roce 1989 v režii Petra Kolihy. Scenáristou filmu se stal Václav Nývlt, který patřil k nejvýznamnějším hrabalovským adaptátorům. Přivedl spisovatele k filmu a pomohl realizovat povídkový snímek Perličky na dně (1965) i drama Skřivánci na niti (1969). Jeho scénář podle románu Obsluhoval jsem anglického krále nakonec nebyl použit. Nývlt řadu Hrabalových děl upravil také do divadelní podoby.

Titulním Něžným barbarem je Hrabalův přítel, malíř a grafik Vladimír Boudník (1924–1968), který si sám sebe zahrál právě v Perličkách na dně, v povídce Věry Chytilové Automat Svět. Boudník je v Něžném barbarovi jedním z trojice mužů, kteří navzdory temné době padesátých let žijí svobodným, bohémským životem. V automatu Svět a v domě na libeňské periferii Na hrázi věčnosti vedou výtvarník, Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala) a filosof Egon Bondy (vlastním jménem Zbyněk Fišer) svérázné diskuse o pravé podstatě umění. Vladimír pracuje v ČKD, kde si našel lásku, svačinářku Terezu, i výstavní síň pro svá svébytná, nepochopená díla realizovaná v duchu explosionalismu. Když výtvarníka opustí Tereza, kterou už nebaví život v chudobě, tragicky končí svůj život. Zůstává však ve vzpomínkách svých přátel.

Nývlt s Kolihou se nepokoušeli najít adekvátní filmové vyjádření Hrabalova hospodsky divokého, „nezfilmovatelného“ textu. Spokojili se s klasickým, lehce poetizovaným stylem, v jehož rámci nechávají dostatečný prostor trojici extravagantních protagonistů i figurkám, které lemují jejich život. Koliha vsadil především na trojici hlavních představitelů: Vladimíra si zahrál Bolek Polívka, Egona Arnošt Goldflam a Doktora dvorní adaptátor hrabalovských děl – Jiří Menzel. Terezu ztvárnila Ivana Chýlková.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Petr Koliha

Scénář: Václav Nývlt, Petr Koliha

Rok výroby: 1989

Hrají: Boleslav Polívka, Jiří Menzel, Arnošt Goldflam, Ivana Chýlková, Evelyna Steimarová, Valerie Kaplanová, Jaromír Hanzlík, Lenka Termerová, Rudolf Hrušínský a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Zpravodajství filmové č. 913, 1943

2 minut

Šedesáté narozeniny Václava Talicha.

Zpravodajství filmové č. 913, 1943

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Pupek Záhřebu: Trh Dolac

52 minut

Staré dámy, které prodávají koše plné zeleniny a sýru na tržnici Dolac v Záhřebu, nás vrací zpátky v čase.  

Všichni známe trhy nebo tržnice s jídlem. Přitahují nás elektrizujícími barvami, pulzujícími zvuky a vynikajícím zbožím. Víme ale, jak tato místa fungují? Jak se na ně neuvěřitelné množství jídla každý den dostane a odkud vlastně pochází? Kdo rozhoduje o cenách a koncentruje dohromady tisíce různých prodejců? V tomto cyklu zmapujeme změny, které se musely kvůli chodu tržnic provést v centrech měst i dodávkách jídla z úplně nové perspektivy.

Režie: Stefano Tealdi

Produkce: Stefilm, Arte Deutschland TV GmbH

Země původu: Německo

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Pupek Vídně: Naschmarkt

52 minut

Trh Naschmarkt leží v kulinářském srdci Vídně jako ostrov, jako malý svět plný dobrot uprostřed pulzujícího města.

Všichni známe trhy nebo tržnice s jídlem. Přitahují nás elektrizujícími barvami, pulzujícími zvuky a vynikajícím zbožím. Víme ale, jak tato místa fungují? Jak se na ně neuvěřitelné množství jídla každý den dostane a odkud vlastně pochází? Kdo rozhoduje o cenách a koncentruje dohromady tisíce různých prodejců? V tomto cyklu zmapujeme změny, které se musely kvůli chodu tržnic provést v centrech měst i dodávkách jídla z úplně nové perspektivy.

Režie: Stefano Tealdi

Produkce: Stefilm, Arte Deutschland TV GmbH

Země původu: Německo

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Pupek Barcelony: La Boqueria

52 minut

Barcelona, kouzelné město plné inspirace zanechané největšími umělci, nabízí klenot v podobě trhu La Boqueria.

Všichni známe trhy nebo tržnice s jídlem. Přitahují nás elektrizujícími barvami, pulzujícími zvuky a vynikajícím zbožím. Víme ale, jak tato místa fungují? Jak se na ně neuvěřetelné množství jídla každý den dostane a odkud vlastně pochází? Kdo rozhoduje o cenách a koncentruje dohromady tisíce různých prodejců? V tomto cyklu zmapujeme změny, které se musely kvůli chodu tržnic provést v centrech měst i dodávkách jídla z úplně nové perspektivy.

Režie: Stefano Tealdi

Produkce: Stefilm, Arte Deutschland TV GmbH

Země původu: Německo

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Slavnosti sněženek

84 minut

Slavnosti sněženek se staly v roce 1983 dalším filmem, který natočil režisér Jiří Menzel podle literární předlohy Bohumila Hrabala (segment Smrt pana Baltazara z povídkového filmu Perličky na dně /1965/, Ostře sledované vlaky /1966/, Skřivánci na niti /1969/, Postřižiny /1980/). Podle povídkové knihy, kterou spisovatel vydal v roce 1978, vznikla tragikomická mozaika lidských osudů, odehrávající se v místě, s nímž byl samotný Hrabal osobně spojený – ve středočeském Kersku. Sezónní obyvatelé rekreačních domků i starousedlíci se scházejí na pivo v hostinci Hájenka, jehož provozovatel Láďa Novák (Jiří Schmitzer) prožívá s manželkou vztah plný lásky i hádek. Dobrácký Leli (Jaromír Hanzlík) utrácí peníze za nepoužitelné „výhodné koupě“ a zamořuje jimi svůj dům i zahradu. Pan Liman (Bořík Procházka) zase vozí své kozy na pastvu luxusním vozem a hraje jim na klarinet. Idylický poklid v obci naruší dobrodružný hon na kance, který je posléze skolen v místní škole. O trofej se však začnou zuřivě přít myslivci ze dvou sousedních vesnic. Společná hostina, již navrhne rozumná učitelka (Libuše Šafránková), skončí hádkou a opileckou rvačkou.

Podobně jako v řadě jiných hrabalovských próz, i ve Slavnostech sněženek se poezie prolíná s absurditou i syrovým dramatem, jemuž tentokrát padne za oběť pan Leli. Surreálně zbytečná smrt je ovšem jen ojedinělým, matným střípkem v mozaice humorné hravosti a bodré laskavosti, jež prostupuje jak Hrabalovu předlohu, tak Menzelův film (na jehož scénáři se spisovatel podílel). Vedle řady známých herců (Petr Čepek, Rudolf Hrušínský, Josef Somr) se ve Slavnostech sněženek mihnou i režisérské celebrity (Jiří Krejčík jako tlustý, žravý Karel, František Vláčil coby starý myslivec). Bohumil Hrabal si zahrál roličku muže, láskyplně vynášejícího žumpu.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jiří Menzel

Scénář: Bohumil Hrabal, Jiří Menzel

Rok výroby: 1983

Hrají: Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Jiří Schmitzer a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Výroba másla

4 minut

V tomto zábavném vědeckém experimentu pro děti vás naučíme vyrábět vlastní domácí máslo a šlehačku ze smetany.

Catherine ukáže svým žákyním, jak vyrobit máslo a šlehačku ze smetany. Společně zjistí, že když se smetanou dělají různé věci, vzniknou i jiné produkty. Tím se naučí, že fyzická akce může ovlivnit konzistenci látky. Pro vytvoření másla je nutné se smetanou, která byla přes noc otevřená, třepat. Při třepání lze postupně cítit změnu konzistence až se nakonec vytvoří máslo a trocha podmáslí. Oproti tomu šlehačka se vyrobí šleháním. Děvčata se také naučí, že mléko a smetana jsou tvořeny převážně vodou a tukem.

Produkce: The Royal Institution

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Noc na Karlštejně

87 minut

Divadelní veselohra Jaroslava Vrchlického se poprvé na jevišti hrála v květnu 1884, dnes je však známá především díky muzikálové filmové komedii, kterou v roce 1973 natočil Zdeněk Podskalský. První filmovou adaptací rozmarného milostného příběhu, odehrávajícího se na hradě, jejž Karel IV. zasvětil duchovnímu rozjímání, ovšem natočil už v roce 1919 režisér Olaf Larus-Racek. K Vrchlického textu se vrátil i František Filip, který v roce 1965 realizoval televizní adaptaci s Vladimírem Rážem a Jiřinou Bohdalovou v hlavních rolích. Němá verze a Filipův snímek, vypomáhající si nově otextovanými popovými hity, ovšem nemohou konkurovat Podskalského populárnímu muzikálu postavenému na chytlavých písních Karla Svobody.

Atraktivní jsou i historické reálie a doba, vnímané jako barvité pozadí pro dvojici milostných příběhů: manželskou lásku císaře Karla IV. a jeho manželky Elišky Pomořanské a rodící se partnerství neteře purkrabího Aleny a královského šenka Peška. Zákaz vstupu žen do prostor Karlštejna je tak porušen dvojnásobně: císařovna sem tajně přichází, aby byla nablízku milovanému, leč odtažitému manželovi, zatímco Alena v převlečení za zbrojnoše chce na hradě strávit noc, aby vyhrála sázku s otcem, jenž nepřeje jejímu vysněnému sňatku. Všeteční, vznešení hosté – cyperský král Petr a bavorský vévoda Štěpán – se pak stávají svědky spletité převlekové hry, v níž nakonec samozřejmě nad dvorskou etiketou vítězí láska.

Podskalský do své rozverné historické komedie obsadil řadu hereckých celebrit: role císaře a jeho ženy ztvárnili Vlastimil Brodský a Jana Brejchová. Alenu a Peška si zahráli Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík, purkrabího ztvárnil Jaroslav Marvan a role cyperského krále Petra se ujal Waldemar Matuška. Ten také s přehledem zvládl pěvecké party, s nimiž se ovšem vyrovnali se ctí i mnozí z jeho hereckých kolegů. Za Janu Brejchovou však zpívala Helena Vondráčková.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Zdeněk Podskalský

Scénář: Zdeněk Podskalský

Rok výroby: 1973

Hrají: Karel Höger, Jana Brejchová, Vlastimil Brodský, Jaroslav Marvan, Miloš Kopecký, Waldemar Matuška, Slávka Budínová, Daniela Kolářová, Jaromír Hanzlík, Pavel Bartoň a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Limonádový Joe aneb Koňská opera

95 minut

Podle románu a divadelní hry Jiřího Brdečky vznikla v roce 1964 westernová parodie, kterou režíroval Oldřich Lipský (oba tvůrci se podíleli i na scénáři). Přestože čeští diváci neměli s hollywoodskými příběhy z Divokého západu prakticky žádné zkušenost, příběh o ušlechtilém kovbojovi pijícím limonádu si rychle získal oblibu. Nápaditý snímek proložený hudebními čísly zaujal vtipnými dialogy a precizně realizovanými gagy, kaskadérskými výkony i láskyplně absurdním humorem. Dodnes si udržuje kultovní status. Výjimečná je i vizuální stránka vyprávění, zahrnující důmyslné triky či náladové zabarvení obrazu, evokující techniku virážování. Vedle titulního hrdiny v přesném podání Karla Fialy ve filmu zazářili Miloš Kopecký coby úskočný padouch Hogofogo, Olga Schoberová jako naivní kráska Winifred a Květa Fialová v roli „arizonské pěnice“ Tornádo Lou.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Oldřich Lipský

Scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský

Rok výroby: 1964

Hrají: Karel Fiala, Rudolf Deyl ml., Miloš Kopecký, Květa Fialová, Olga Schoberová, Bohuš Záhorský, Josef Hlinomaz, Karel Effa, Waldemar Matuška a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Já truchlivý bůh

83 minut

Povídka Milana Kundery Já truchlivý bůh ze sbírky Směšné lásky zaujala v šedesátých letech adaptátory hned dvakrát: Jaroslav Horan ji v roce 1967 natočil podle scénáře spisovatelovy manželky Věry Hrabánkové jako středometrážní snímek pro brněnské studio. Jen o dva roky později tutéž povídku realizoval Antonín Kachlík ve Filmovém studiu Barrandov. Na scénáři s Kachlíkem spolupracoval samotný Kundera. Vznikla tak poměrně věrná adaptace (včetně některých pasáží totožných s předlohou), která ovšem musela vzhledem k celovečerní metráži anekdotický literární příběh rozvinout o některé nové epizody (především o postavu vdavekchtivé paní Štenclové v podání Jiřiny Jiráskové). Podobně tomu bylo v případě filmu Nikdo se nebude smát, který podle stejnojmenné povídky ze Směšných lásek natočil v roce 1965 Hynek Bočan. (Třetí kunderovskou adaptací se stal filmový přepis románu Žert /1968/ Jaromila Jireše.)

Protagonista vyprávění, sukničkář Adolf v podání Miloše Kopeckého, se rozhodne vytrestat odmítavou konzervatoristku Janičku. Protože mladičká snobská zpěvačka dává přednost celebritám, představí jí Řeka Apostolka (Pavel Landovský), kterého vydává za řeckého hudebního skladatele. Pomsta však není tak sladká, jak Adolf doufal: dvojice se do sebe zamiluje a po Apostolkově „návratu do vlasti“ Janička zjistí, že je těhotná. Dívce, která se rozhodla být hrdou svobodnou matkou, zaskočený manipulátor nedokáže říct pravdu. Stejně jako v povídce je Adolf vypravěčem, který si ve zcizujícím komentáři s diváky pohrává, poučuje je a ironizuje.

Na rozdíl od jiných kunderovských adaptací se Kachlíkův snímek přiklání ke komediálnímu žánru. Tomu jsou nakloněni oba hlavní herečtí představitelé: Kopecký a Landovský rozehrávají velkolepou komediální šarádu, v jejímž středu stojí chladnokrevně naivní Janička neherečky Jany Lelitové (kterou nadabovala Alena Procházková).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Antonín Kachlík

Scénář: Milan Kundera, Antonín Kachlík

Rok výroby: 1969

Hrají: Miloš Kopecký, Pavel Landovský, Hana Lelitová, Jiřina Jirásková, Ivana Mixová, Květoslava Houdlová, Jindra Reháková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Hlídač

90 minut

Otec režiséra Filipa Renče, scenárista a režisér Ivan Renč (nar. 1937), patří k pozapomenutým českým filmařům. Jeho jediným celovečerním snímkem zůstává psychologické drama z roku 1970, ve kterém velmi nezvyklou hlavní roli ztvárnil Jiří Hrzán. Populární představitel hravě komických postav se v příběhu, záměrně situovaném do neurčitého časoprostoru, představil jako vzorný vězeňský dozorce Vildomec, který se k trestancům chová slušně, ale nahromaděný vztek si vybíjí při brutálním týrání svého psa. Realita však posléze vítězí: nakonec i ve Vildomcově chování vůči vězňům neodvratně vítězí stejná krutost a bezohlednost, jaká ovládá i jeho okolí. Snímek, který nabízí temné podobenství o devastaci lidské normálnosti v nenormální době, můžeme vnímat jako jeden z posledních titulů doznívající svobodné éry šedesátých let.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Ivan Renč

Scénář: Ivan Renč

Rok výroby: 1970

Hrají: Jiří Hrzán, Věra Tichánková, Karel Mareš, Helene Verschuur, Miloš Willig, Otto Ohnesorg, Václav Král, Nataša Gollová a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

předchozí
následující