menu

Čas pracuje pro vraha

Čas pracuje pro vraha

84 minut

Román spisovatele Václava Erbena Efektivně mrtvá žena (1970) poskytl námět detektivnímu dramatu, které v roce 1979 realizoval režisér Jiří Hanibal. V jeho filmografii představuje žánr krimi neobvyklé vybočení, film Čas pracuje pro vraha však na řemeslně standardní úrovni naplňuje dobovou představu divácky atraktivní detektivky. Protagonistou filmového vyprávění ovšem není – tak jako v knižní předloze – Erbenův nejoblíbenější hrdina, elegantní, sukničkářský kapitán Michal Exner. Ve filmu se hrdina jmenuje Jindřich Marha, je ženatý a podobně jako v knížce pátrá po vrahovi zdánlivě bezúhonné mladé ženy, Věry Šimandlové. Z likvidace pracovnice velké tiskové agentury jsou kromě jejího manžela podezřelí i někteří Věřini kolegové. Marhu se neznámý útočník pokouší vyřadit ze hry, neúnavný kriminalista však díky kolegům ve vyšetřování pokračuje i z nemocničního lůžka. Nakonec se ukazuje, že Věra byla vyděračkou zapletenou do protistátního komplotu, jehož cílem byla emigrace skupiny vědců do kapitalistické ciziny.

Ve filmu, který v rámci sedmdesátých let spojuje klasické detektivní pátrání s tendenční politickou zápletkou kolem „úniku mozků na Západ“, hlavní roli ztvárnil František Němec. Ten byl v sedmdesátých a osmdesátých letech populárním představitelem ochránců československé oficiální spravedlnosti s lidskou tváří. Kapitán Marha tak vedle pracovních povinností viditelně žije i soukromým životem: nejenže bojuje se závislostí na cigaretách, ale jeho problémy s manželkou Evou v jednom okamžiku vytěsňují na okraj i vyšetřování zločinu (aby ovšem nakonec vyzněly do ztracena). Také další party v Čase pro vraha připadly atraktivním hereckým představitelům: podezřelé redaktory tiskové agentury připomínající ČTK, Remeše a Pernatu, si zahráli Luděk Munzar a Eduard Cupák. Role Věřina manžela-instalatéra se ujal výrazný Josef Somr.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Holka na zabití

Holka na zabití

98 minut

Po výrazně stylizovaných snímcích ze šedesátých let režisér Juraj Herz realizoval v cenzorsky omezeném, normalizačním tvůrčím prostředí několik civilně pojatých snímků ze současnosti. Holky z porcelánu (1974), Holka na zabití (1975), Den pro mou lásku (1976) a Křehké vztahy (1979) ovšem v režisérově filmografii nepředstavují žádný dramatický posun kvality.

Žánrový kriminální příběh Holka na zabití dokázal vytěžit maximum i z omezeného rozpočtu díky způsobu, jakým Herz s kameramanem Andrejem Barlou využili krkonošských exteriérů. Autenticita vyprávění má vliv na znepokojivou, podprahově temnou atmosféru, která provází hlavní hrdinku příběhu – mladičkou Annu Šipulovou. Ta v horském hotelu Bobí vrch hledá kamarádku z dětského domova Gitu, která jí dluží padesát korun a která tady nedávno pracovala jako servírka. Anna postupně odhaluje, že Gita neodjela do Polska, ale otěhotněla se svým ženatým milencem, který ji zabil. Amatérská pátračka se ovšem sama dostává do ohrožení života ze strany bezohledného vraha. Současně s detektivním pátráním si Anna řeší své problémy se socializací, a to jak ve vztahu s otcovským kriminalistou Slámou (Ilja Prachař), tak s osazenstvem hotelu, kde se nechá zaměstnat jako pomocná síla v kuchyni.

V hlavní roli exceluje tehdy dvaadvacetiletá Dagmar Veškrnová, čerstvá absolventka brněnské JAMU, která zdatně naplnila režisérské představy už v předchozím filmu Juraje Herze – komedii Holky z porcelánu. Objevila se i v Herzových filmech Den pro mou lásku, Upír z Feratu a Buldoci a třešně (oba 1981). V obsazení Holky na zabití stojí za zmínku i Vít Olmer, který se díky roli provinilého provozního Petráka konečně vymanil z herecké škatulky romanticky přitažlivých mužů.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Adéla ještě nevečeřela

Adéla ještě nevečeřela

102 minut

Jedním z filmů, které šířily v sedmdesátých letech dobré jméno československé kinematografie po světě, byla detektivní parodie Adéla ještě nevečeřela. Při její realizaci se režisér Oldřich Lipský znovu setkal se scenáristou Jiřím Brdečkou, podle jehož předlohy už napsal a natočil v roce 1964 kovbojskou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Stejně jako Joe, i Adéla těží z okouzlení autorů americkým literárním a filmovým brakem, který byl v době vzniku filmu v českých zemích dávno zapomenutý.

Protagonistou vyprávění je soukromý detektiv Nick Carter – literární postava, jež se ve filmu objevovala v různých podobách už od němé éry. Brdečka s Lipským ovšem neprůstřelného, geniálního, mužného a sofistikovanou technikou vyzbrojeného „nejlepšího pátrače amerického“ nechali přijet do secesní Prahy na přelomu 19. a 20. století. Ta je pro postavu v podání slovenského herce Michala Dočolomanského (předabovaného Františkem Němcem) „exotickým“ světem plným nečekaných překvapení.

Případ záhadného zmizení v domě hraběnky Thunové má nedostižnému Američanovi pomoct vyřešit zkušený komisař Ledvina (přesný Rudolf Hrušínský) – bodrý a požitkářský znalec pražského podsvětí a plzeňského piva. Dvojice po všech stránkách odlišných společníků se dostává na stopu zlovolného barona von Kratzmara (vynikající Miloš Kopecký), který vypěstoval titulní, obrovskou masožravou květinu, jejíž chuťové buňky vždy spolehlivě nastartuje Mozartova ukolébavka.

Adéla, zrozená ze surrealistické fantazie výtvarníka Jana Švankmajera, je sice hlavní, ale nikoli jedinou atrakcí zábavného snímku. Ten hýří situačními i slovními gagy, které vycházejí často z konfrontace dokonalého detektiva s nelogickým a nevypočitatelným českým prostředím.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Čtyři vraždy stačí, drahoušku

Čtyři vraždy stačí, drahoušku

102 minut

Miloš Macourek se coby scenárista podílel na dvou nezapomenutelných gangsterských komediích – Kdo chce zabít Jessii (1966), kterou režíroval Václav Vorlíček, a „Čtyři vraždy stačí, drahoušku...“ (1970) z dílny Oldřicha Lipského. V obou případech navíc do hry vstoupila i osobnost výtvarníka Káji Saudka. Zatímco v Jessii dochází k infikování obyčejného českého světa postavami a prvky z „amerického“ kresleného seriálu, film Oldřicha Lipského se v rámci komiksové nadsázky odvíjí celý. Oba filmy využívají vložených kreslených prvků, Macourek s Lipským však stvořili celistvý fikční svět odehrávající se ve smyšlené „západní“ zemi Bonzánii. Snímek byl volně inspirován humoristickým románem Mrtvým vstup zakázán jugoslávského spisovatele Nenada Brixiho z roku 1960, jeho atmosféra a reálie však zrcadlí dobu nastupující československé normalizace. Komiksová crazy komedie nespoutaně hýří vizuálními a formálními nápady i absurdními „hláškami“, za přívalem gagů je však patrná touha uniknout – alespoň v komediální fikci – za železnou oponu nastupující totalitní reality.

Středoškolský učitel George Camel (kterého ztvárnil režisérův bratr Lubomír) je pak macourkovským tradičním uťápnutým naivkou, který jednoho dne zjistí, že jakmile otevře dveře, vypadne z nich mrtvola. George se totiž zapletl do souboje dvou gangsterských band soupeřících o šek na milion dolarů. Až hitchcockovský příběh muže neprávem obviněného ze zločinu je zalidněn množstvím barvitých postav, mezi nimiž nechybí Georgeova láska, energická novinářka Sabrina (Jiřina Bohdalová) a šéfka zločinecké bandy Kate (Iva Janžurová). V hereckém ansámblu sdružujícím českou hereckou elitu i Lipského oblíbence nechybí Marie Rosůlková coby Camelova bytná či Josef Hlinomaz jako nezapomenutelný drsňák Gogo.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Kamarád do deště

Kamarád do deště

72 minut

Režisér Jaroslav Soukup v osmdesátých letech nabídl většinovému publiku hned několik atraktivních titulů s mladými hrdiny. Vedle Větru v kapse (1982), Lásky z pasáže (1984) a Discopříběhu (1987) to byl především Kamarád do deště z roku 1988. Ve snímku, který se o deset let později dočkal pokračování pod názvem Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu, navazoval na Soukupovy předchozí snímky tématem i obsazením hlavních rolí.

Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi, které Soukup poprvé obsadil do Větru v kapse, si v Kamarádovi do deště zahráli dvojici přátel, kteří společně zvládají nejrozmanitější nástrahy osudu. Věnují se přitom povoláním, která byla na sklonku totality spojena s možností vedlejších, nepříliš legálních zisků: Michal je číšníkem a Tomáš taxikářem. Když Michala oloupí o tržbu maskovaný zloděj, Tomáš si na týden vypůjčí peníze od veksláka Adamce. Kamarád je totiž v podmínce a situaci nemůže jít řešit na policii. Mladíci mají sedm dní na to, aby splatili dluh navýšený o lichvářský úrok. Navíc zjistí, že přepadení inicioval Michalův kolega Kadlec se svým zetěm, překupníkem Burešem. Mladíci se rozhodnou na Kadlece nastražit důmyslnou past. Vytrestají i Adamce, oba své protivníky pak ovšem vydají do rukou policie.

Ve scénáři, na kterém Jaroslav Soukup spolupracoval se svým oblíbeným Miroslavem Vaicem, autoři akcentují „morální“ chování svých hrdinů ve světě plném podvodníků a zlodějů. Součástí jejich plánu se ovšem stává i nic netušící kunsthistorik Syřiště. Oficiální spravedlnosti hrdinové své problémy nemohou svěřit, protože by jim nevěřila (a oni nevěří jí). Jedinou možností je vzít spravedlnost do vlastních rukou. Klasický koncept (jehož realizace je zjevně inspirována americkou krimi komedií Podraz /1973/) tak Vaic se Soukupem dovedně aplikují na poměry v Československu konce osmdesátých let.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Láska z pasáže

Láska z pasáže

73 minut

Pražská metropole poskytla inspiraci řadě mírně společensky kritických snímků osmdesátých let. Vedle ostřejších Bonů a klidu (1987) režiséra Víta Olmera se o žánrovou krimi v roce 1984 pokusil i Jaroslav Soukup. Láska z pasáže je klasickým příběhem mladíka na šikmé ploše. Protagonista vyprávění – mladý čistič oken Pavel Kříž – touží po bezpracném zisku a z drobného podvodníka se rychle vypracuje ve zkušeného tipaře pracujícího pro partu zloděje Robyho. Změnu do mladíkova života vnáší dívka Jana, kterou se zamilovaný hrdina posléze marně pokouší uchránit před svými bezskrupulózními kamarády. V moralistně laděném konci se Pavel marně pokouší vypořádat se stíny minulosti: čeká ho „zasloužený“, tragický osud.

Vlastní dramatické látky se jako scenárista ujal Miroslav Vaic, pravidelný Soukupův spolupracovník, který se podílel už na režisérově krátkometrážním debutu z povídkového filmu Boty plné vody (1976). Soukupovi se povedlo v rámci žánrového příběhu postihnout mravní marasmus, který v osmdesátých letech provázel vstup mladých lidí do života. Láska z pasáže je tak sice filmem „o mladých pro mladé“, jejichž vznik socialistický stát podporoval, současně je však hořkou výpovědí o světě bez budoucnosti. Pavel Kříž poznává, že poctivá práce ho nepřiblíží jeho představám o životě. Loajalita pochybných kamarádů je však nulová.

Hlavní role ve filmu se ujal Lukáš Vaculík, kterého Soukup angažoval už do své učňovské komedie Vítr v kapse (1982). Tam se – jako v Soukupových dalších filmech Kamarád do deště (1988) a Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992) – dobový plavovlasý idol objevil po boku Sagvana Tofiho. Vaculík si zahrál i v Soukupově kostýmním dramatu Divoká srdce (1989). Představitelka Jany, Tatiana Kulíšková, se objevila i v Soukupově Discopříběhu (1987).

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Čas pracuje pro vraha

84 minut

Román spisovatele Václava Erbena Efektivně mrtvá žena (1970) poskytl námět detektivnímu dramatu, které v roce 1979 realizoval režisér Jiří Hanibal. V jeho filmografii představuje žánr krimi neobvyklé vybočení, film Čas pracuje pro vraha však na řemeslně standardní úrovni naplňuje dobovou představu divácky atraktivní detektivky. Protagonistou filmového vyprávění ovšem není – tak jako v knižní předloze – Erbenův nejoblíbenější hrdina, elegantní, sukničkářský kapitán Michal Exner. Ve filmu se hrdina jmenuje Jindřich Marha, je ženatý a podobně jako v knížce pátrá po vrahovi zdánlivě bezúhonné mladé ženy, Věry Šimandlové. Z likvidace pracovnice velké tiskové agentury jsou kromě jejího manžela podezřelí i někteří Věřini kolegové. Marhu se neznámý útočník pokouší vyřadit ze hry, neúnavný kriminalista však díky kolegům ve vyšetřování pokračuje i z nemocničního lůžka. Nakonec se ukazuje, že Věra byla vyděračkou zapletenou do protistátního komplotu, jehož cílem byla emigrace skupiny vědců do kapitalistické ciziny.

Ve filmu, který v rámci sedmdesátých let spojuje klasické detektivní pátrání s tendenční politickou zápletkou kolem „úniku mozků na Západ“, hlavní roli ztvárnil František Němec. Ten byl v sedmdesátých a osmdesátých letech populárním představitelem ochránců československé oficiální spravedlnosti s lidskou tváří. Kapitán Marha tak vedle pracovních povinností viditelně žije i soukromým životem: nejenže bojuje se závislostí na cigaretách, ale jeho problémy s manželkou Evou v jednom okamžiku vytěsňují na okraj i vyšetřování zločinu (aby ovšem nakonec vyzněly do ztracena). Také další party v Čase pro vraha připadly atraktivním hereckým představitelům: podezřelé redaktory tiskové agentury připomínající ČTK, Remeše a Pernatu, si zahráli Luděk Munzar a Eduard Cupák. Role Věřina manžela-instalatéra se ujal výrazný Josef Somr.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jiří Hanibal

Scénář: Jiří Hanibal

Rok výroby: 1979

Hrají: František Němec, Luděk Munzar, Eduard Cupák, Josef Somr, Oldřich Vlach, Jiří Pleskot, Jaroslav Drbohlav, Alena Procházková, Jiří Zahajský a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Holka na zabití

98 minut

Po výrazně stylizovaných snímcích ze šedesátých let režisér Juraj Herz realizoval v cenzorsky omezeném, normalizačním tvůrčím prostředí několik civilně pojatých snímků ze současnosti. Holky z porcelánu (1974), Holka na zabití (1975), Den pro mou lásku (1976) a Křehké vztahy (1979) ovšem v režisérově filmografii nepředstavují žádný dramatický posun kvality.

Žánrový kriminální příběh Holka na zabití dokázal vytěžit maximum i z omezeného rozpočtu díky způsobu, jakým Herz s kameramanem Andrejem Barlou využili krkonošských exteriérů. Autenticita vyprávění má vliv na znepokojivou, podprahově temnou atmosféru, která provází hlavní hrdinku příběhu – mladičkou Annu Šipulovou. Ta v horském hotelu Bobí vrch hledá kamarádku z dětského domova Gitu, která jí dluží padesát korun a která tady nedávno pracovala jako servírka. Anna postupně odhaluje, že Gita neodjela do Polska, ale otěhotněla se svým ženatým milencem, který ji zabil. Amatérská pátračka se ovšem sama dostává do ohrožení života ze strany bezohledného vraha. Současně s detektivním pátráním si Anna řeší své problémy se socializací, a to jak ve vztahu s otcovským kriminalistou Slámou (Ilja Prachař), tak s osazenstvem hotelu, kde se nechá zaměstnat jako pomocná síla v kuchyni.

V hlavní roli exceluje tehdy dvaadvacetiletá Dagmar Veškrnová, čerstvá absolventka brněnské JAMU, která zdatně naplnila režisérské představy už v předchozím filmu Juraje Herze – komedii Holky z porcelánu. Objevila se i v Herzových filmech Den pro mou lásku, Upír z Feratu a Buldoci a třešně (oba 1981). V obsazení Holky na zabití stojí za zmínku i Vít Olmer, který se díky roli provinilého provozního Petráka konečně vymanil z herecké škatulky romanticky přitažlivých mužů.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Juraj Herz

Scénář: Josef Šilhavý

Rok výroby: 1975

Hrají: Dagmar Veškrnová, Ilja Prachař, Vít Olmer, Josef Abrhám, Karel Augusta, Václav Lohniský, Jiří  Lír, Ludmila Roubíková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Smrt talentovaného ševce

81 minut

Podle detektivního románu Václava Erbena vznikl v roce 1982 kriminální snímek, který režíroval zkušený Jan Schmidt. Elegantní pražský kriminalista Michal Exner v podání Jiřího Kodeta se v něm marně pokouší strávit poklidnou dovolenou v městečku Opolná. V den Exnerova příjezdu totiž kdosi zavraždí obuvníka Rambouska, jinak také úspěšného a tudíž bohatého místního výtvarníka. Exner se chtě nechtě musí pustit do pátrání, jehož bonusem je románek s půvabnou zámeckou průvodkyní Lídou (Jana Boušková).

Hrdina Erbenových románů se na filmovém plátně objevil už ve snímku Poklad byzantského kupce (1966), kde si ho zahrál Jiří Vala. V krimi Čas pracuje pro vraha (jenž byl adaptací románu Efektivně mrtvá žena) exnerovského hrdinu, který na plátně dostal jméno Marha, ztvárnil František Němec.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jan Schmidt

Scénář: Václav Erben, Jan Schmidt

Rok výroby: 1982

Hrají: Jiří Kodet, Antonín Hardt, Karel Chromík, Jana Boušková, Miroslav Zounar, Karel Augusta, Bohuslav Čáp, Milena Steinmasslová, Vladimír Kratina a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Jeden z nich je vrah

99 minut

Dušen Klein už ve svém celovečerním debutu Místenka bez návratu (1964) projevil zájem o kriminální žánr. O šest let později stvrdil své směřování nestandardní detektivkou Jeden z nich je vrah, k níž napsal scénář Václav Šašek. Protagonistou vyprávění je řidič Karel Marek (Jiří Holý), který po propuštění z vězení vyhledá své společníky, jejichž vinu vzal na sebe. Na pašování uměleckých předmětů do ciziny se spolu s ním podílela čtveřice mužů. Jednoho v sebeobraně zastřelí a ostatní vydírá, propadaje se do zoufalství podněcovaného alkoholem. Sám je nakonec zavražděn, ale spolu s vyšetřovatelem Hájkem (Jiří Adamíra) se divák nedozví, kdo z podezřelých je pachatelem zločinu.

Drama o nepostižitelnosti viny dobře zapadá do dobových společenských kontextů, patří však k filmům, na něž diváci zapomněli.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Dušan Klein

Scénář: Václav Šašek

Rok výroby: 1970

Hrají: Jiří Adamíra, Bohumil Šmída, Ilja Prachař, Josef Somr, Bohuš Záhorský, Jiří Holý, Václav Lohniský a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Adéla ještě nevečeřela

102 minut

Jedním z filmů, které šířily v sedmdesátých letech dobré jméno československé kinematografie po světě, byla detektivní parodie Adéla ještě nevečeřela. Při její realizaci se režisér Oldřich Lipský znovu setkal se scenáristou Jiřím Brdečkou, podle jehož předlohy už napsal a natočil v roce 1964 kovbojskou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Stejně jako Joe, i Adéla těží z okouzlení autorů americkým literárním a filmovým brakem, který byl v době vzniku filmu v českých zemích dávno zapomenutý.

Protagonistou vyprávění je soukromý detektiv Nick Carter – literární postava, jež se ve filmu objevovala v různých podobách už od němé éry. Brdečka s Lipským ovšem neprůstřelného, geniálního, mužného a sofistikovanou technikou vyzbrojeného „nejlepšího pátrače amerického“ nechali přijet do secesní Prahy na přelomu 19. a 20. století. Ta je pro postavu v podání slovenského herce Michala Dočolomanského (předabovaného Františkem Němcem) „exotickým“ světem plným nečekaných překvapení.

Případ záhadného zmizení v domě hraběnky Thunové má nedostižnému Američanovi pomoct vyřešit zkušený komisař Ledvina (přesný Rudolf Hrušínský) – bodrý a požitkářský znalec pražského podsvětí a plzeňského piva. Dvojice po všech stránkách odlišných společníků se dostává na stopu zlovolného barona von Kratzmara (vynikající Miloš Kopecký), který vypěstoval titulní, obrovskou masožravou květinu, jejíž chuťové buňky vždy spolehlivě nastartuje Mozartova ukolébavka.

Adéla, zrozená ze surrealistické fantazie výtvarníka Jana Švankmajera, je sice hlavní, ale nikoli jedinou atrakcí zábavného snímku. Ten hýří situačními i slovními gagy, které vycházejí často z konfrontace dokonalého detektiva s nelogickým a nevypočitatelným českým prostředím.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Oldřich Lipský

Scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský

Rok výroby: 1977

Hrají: Michal Dočolomanský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Ladislav Pešek, Naďa Konvalinková, Václav Lohniský, Květa Fialová, a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Čtyři vraždy stačí, drahoušku

102 minut

Miloš Macourek se coby scenárista podílel na dvou nezapomenutelných gangsterských komediích – Kdo chce zabít Jessii (1966), kterou režíroval Václav Vorlíček, a „Čtyři vraždy stačí, drahoušku...“ (1970) z dílny Oldřicha Lipského. V obou případech navíc do hry vstoupila i osobnost výtvarníka Káji Saudka. Zatímco v Jessii dochází k infikování obyčejného českého světa postavami a prvky z „amerického“ kresleného seriálu, film Oldřicha Lipského se v rámci komiksové nadsázky odvíjí celý. Oba filmy využívají vložených kreslených prvků, Macourek s Lipským však stvořili celistvý fikční svět odehrávající se ve smyšlené „západní“ zemi Bonzánii. Snímek byl volně inspirován humoristickým románem Mrtvým vstup zakázán jugoslávského spisovatele Nenada Brixiho z roku 1960, jeho atmosféra a reálie však zrcadlí dobu nastupující československé normalizace. Komiksová crazy komedie nespoutaně hýří vizuálními a formálními nápady i absurdními „hláškami“, za přívalem gagů je však patrná touha uniknout – alespoň v komediální fikci – za železnou oponu nastupující totalitní reality.

Středoškolský učitel George Camel (kterého ztvárnil režisérův bratr Lubomír) je pak macourkovským tradičním uťápnutým naivkou, který jednoho dne zjistí, že jakmile otevře dveře, vypadne z nich mrtvola. George se totiž zapletl do souboje dvou gangsterských band soupeřících o šek na milion dolarů. Až hitchcockovský příběh muže neprávem obviněného ze zločinu je zalidněn množstvím barvitých postav, mezi nimiž nechybí Georgeova láska, energická novinářka Sabrina (Jiřina Bohdalová) a šéfka zločinecké bandy Kate (Iva Janžurová). V hereckém ansámblu sdružujícím českou hereckou elitu i Lipského oblíbence nechybí Marie Rosůlková coby Camelova bytná či Josef Hlinomaz jako nezapomenutelný drsňák Gogo.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Oldřich Lipský

Scénář: Miloš Macourek, Oldřich Lipský

Rok výroby: 1970

Hrají: Lubomír Lipský, Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová, Marie Rosůlková, František Filipovský, Jan Libíček, Josef Hlinomaz, Karel Effa, Lubomír Kostelka, Stella Zázvorková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Kamarád do deště

72 minut

Režisér Jaroslav Soukup v osmdesátých letech nabídl většinovému publiku hned několik atraktivních titulů s mladými hrdiny. Vedle Větru v kapse (1982), Lásky z pasáže (1984) a Discopříběhu (1987) to byl především Kamarád do deště z roku 1988. Ve snímku, který se o deset let později dočkal pokračování pod názvem Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu, navazoval na Soukupovy předchozí snímky tématem i obsazením hlavních rolí.

Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi, které Soukup poprvé obsadil do Větru v kapse, si v Kamarádovi do deště zahráli dvojici přátel, kteří společně zvládají nejrozmanitější nástrahy osudu. Věnují se přitom povoláním, která byla na sklonku totality spojena s možností vedlejších, nepříliš legálních zisků: Michal je číšníkem a Tomáš taxikářem. Když Michala oloupí o tržbu maskovaný zloděj, Tomáš si na týden vypůjčí peníze od veksláka Adamce. Kamarád je totiž v podmínce a situaci nemůže jít řešit na policii. Mladíci mají sedm dní na to, aby splatili dluh navýšený o lichvářský úrok. Navíc zjistí, že přepadení inicioval Michalův kolega Kadlec se svým zetěm, překupníkem Burešem. Mladíci se rozhodnou na Kadlece nastražit důmyslnou past. Vytrestají i Adamce, oba své protivníky pak ovšem vydají do rukou policie.

Ve scénáři, na kterém Jaroslav Soukup spolupracoval se svým oblíbeným Miroslavem Vaicem, autoři akcentují „morální“ chování svých hrdinů ve světě plném podvodníků a zlodějů. Součástí jejich plánu se ovšem stává i nic netušící kunsthistorik Syřiště. Oficiální spravedlnosti hrdinové své problémy nemohou svěřit, protože by jim nevěřila (a oni nevěří jí). Jedinou možností je vzít spravedlnost do vlastních rukou. Klasický koncept (jehož realizace je zjevně inspirována americkou krimi komedií Podraz /1973/) tak Vaic se Soukupem dovedně aplikují na poměry v Československu konce osmdesátých let.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jaroslav Soukup

Scénář: Jaroslav Soukup, Miroslav Vaic

Rok výroby: 1988

Hrají: Sagvan Tofi, Lukáš Vaculík, Beata Andraszewicz, Karol Strasburger, Karel Augusta, Andrej Hryc, dr. Ivan Vyskočil a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Kdo přichází před půlnocí

89 minut

Ivan Gariš (vlastním jménem Antonín Prchal) vedle kariéry agenta Státní bezpečnosti rozvíjel i dráhu spisovatele a scenáristy. V letech 1971–1981 se i ve filmu specializoval na kriminální a špiónské příběhy se silným ideologickým akcentem (mj. Cesty mužů /1972/, Akce v Istanbulu /1975/). V kriminálním dramatu Kdo přichází před půlnocí se Gariš s režisérem Zbyňkem Brynychem soustředili na partu zlodějů, která ukradne z dodávky vezoucí výplaty zaměstnancům zemědělského družstva milion korun. Trojice recidivistů akci provedla pod vedením bývalého zaměstnance družstva – vášnivého filatelisty Chota. Bandě je na stopě kriminalista Bárta, kterému pomáhá jeho známý – kapsář.

Zajímavostí snímku je natáčení některých scén na skutečných místech, kde se scházela pražská galerka (např. bar Marica, kde se mihnou i některé známé postavičky místního polosvěta).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Zdeněk Brynych

Scénář: Ivan Gariš, Zdeněk Brynych

Rok výroby: 1979

Hrají: Josef Vinklář, Jiří Bruder, Tomáš Töpfer, Rudolf Jelínek, Robert Vrchota, Václav Švorc, Ilja Prachař, Ivanka Devátá, Regina Rázlová a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Láska z pasáže

73 minut

Pražská metropole poskytla inspiraci řadě mírně společensky kritických snímků osmdesátých let. Vedle ostřejších Bonů a klidu (1987) režiséra Víta Olmera se o žánrovou krimi v roce 1984 pokusil i Jaroslav Soukup. Láska z pasáže je klasickým příběhem mladíka na šikmé ploše. Protagonista vyprávění – mladý čistič oken Pavel Kříž – touží po bezpracném zisku a z drobného podvodníka se rychle vypracuje ve zkušeného tipaře pracujícího pro partu zloděje Robyho. Změnu do mladíkova života vnáší dívka Jana, kterou se zamilovaný hrdina posléze marně pokouší uchránit před svými bezskrupulózními kamarády. V moralistně laděném konci se Pavel marně pokouší vypořádat se stíny minulosti: čeká ho „zasloužený“, tragický osud.

Vlastní dramatické látky se jako scenárista ujal Miroslav Vaic, pravidelný Soukupův spolupracovník, který se podílel už na režisérově krátkometrážním debutu z povídkového filmu Boty plné vody (1976). Soukupovi se povedlo v rámci žánrového příběhu postihnout mravní marasmus, který v osmdesátých letech provázel vstup mladých lidí do života. Láska z pasáže je tak sice filmem „o mladých pro mladé“, jejichž vznik socialistický stát podporoval, současně je však hořkou výpovědí o světě bez budoucnosti. Pavel Kříž poznává, že poctivá práce ho nepřiblíží jeho představám o životě. Loajalita pochybných kamarádů je však nulová.

Hlavní role ve filmu se ujal Lukáš Vaculík, kterého Soukup angažoval už do své učňovské komedie Vítr v kapse (1982). Tam se – jako v Soukupových dalších filmech Kamarád do deště (1988) a Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992) – dobový plavovlasý idol objevil po boku Sagvana Tofiho. Vaculík si zahrál i v Soukupově kostýmním dramatu Divoká srdce (1989). Představitelka Jany, Tatiana Kulíšková, se objevila i v Soukupově Discopříběhu (1987).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jaroslav Soukup

Scénář: Miroslav Vaic

Rok výroby: 1984

Hrají: Lukáš Vaculík, Tatiana Kulíšková, Vladimír Dlouhý, Marek Vašut, Miloš Vávra, Ondřej Vetchý, Jiří Tomek, Vítězslav Jandák a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Znamení Raka

84 minut

Ve svém prvním celovečerním projektu se Juraj Herz projevil jako originální autor se smyslem pro vytříbený styl. V souladu s románovou předlohou Hany Bělohradské Poslední večeře vybudoval na půdorysu kriminální zápletky pochmurnou atmosféru plnou podezření a zoufalství. Znamení Raka (1966) se odehrává v nemocnici, kde se odehraje zločin. V inspekčním pokoji kdosi zavraždí doktora Hahna – a vzhledem k lékařově pověsti donchuána počet podezřelých utěšeně narůstá.

Neobvyklé prostředí zabydlel Juraj Herz bizarními figurkami, mezi nimiž vyniká postava těžce nemocné Prokopy v podání Ivy Janžurové. Znamení Raka čelilo řadě problémů, jež Herze donutily i ke změnám v postsynchronech a vypuštění řady sexuálně explicitnějších scén. Proti filmu navíc protestovali lékaři, jež rozhořčila zvláště postava nekvalifikovaného doktora-komunisty (Ilja Prachař).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Juraj Herz

Scénář: Hana Bělohradská, Juraj Herz

Rok výroby: 1966

Hrají: Zora Božínová, Zdeněk Šěpánek, Ilja Prachař, Lubomír Černík, Josef Chvalina, Karla Chadimová, Josef Langmiler, Eva Bezděková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

105 % alibi

89 minut

V nedělním podvečeru si obyvatelé malého města čtou výsledky slosovací soutěže, které visí na tabuli. Mladý muž Karel Antoš se zlobí, protože jeho los minul hlavní výhru, osobní automobil, jen o jedno číslo. Karel jde s kamarádem Jirkou Brožem zapít smůlu do hospody. Starému účetnímu revizorovi Zelinkovi vypadne náprsní taška. Karel ji zdvihne a před vrácením si všimne, že je v ní onen vyhrávající los. Oba mladíci doprovodí opilého starce domů, Karel mu ukradne los a později mu podstrčí svůj. Druhý den je Zelinka nalezen mrtev.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Vladimír Čech

Scénář: Miloš Velínský, Karel Cop

Rok výroby: 1959

Hrají: Karel Höger, Josef Bek, Otto Lackovič, Josef Vinklář, Vladimír Menšík, František Vnouček, Eva Kubešová, Miloš Vavruška, Dagmar Zikánová, Eduard Kohout a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Kde alibi nestačí

91 minut

Volné pokračování filmu 105 % alibi, ve kterém vystupovala stejná dvojice vyšetřovatelů.

Na černém trhu je distribuován švýcarský lék Cordofilin. V tubách je však obyčejný vitamín B, neškodný, ale také v případě těžkých kardiaků neúčinný lék. Když umře několik nemocných, kteří zanedbají kvůli falešnému léku léčbu, začne případ vyšetřovat Bezpečnost. Kapitán Tůma a nadporučík Líbal odjedou do Karlových Varů, kam vede stopa jednoho z distributorů, zloděje Šestáka. Inventura ve skladu místní firmy Mediky prokáže zdroj vitamínu právě zde.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Vladimír Čech

Scénář: Karel Cop, Vladimír Čech

Rok výroby: 1961

Hrají: Karel Höger, Josef Bek, Oldřich Nový, Anna Pitašová, Bohuš Záhorský, Jan Tříska, Miloš Nedbal, Bohumil Šmída, Oldřich Velen, Marcela Martínková, Josef Abrhám a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

předchozí
následující