menu

Sběrné surovosti

Sběrné surovosti

31 minut

Dřív než se adaptace děl Bohumila Hrabala staly doménou režiséra Jiřího Menzela, zaujal fenomenální spisovatel i další tvůrce československé nové vlny. V roce 1965 vznikl povídkový film Perličky na dně, v němž pětice začínajících režisérů přesvědčivě demonstrovala své autorské kvality. Vedle Jiřího Menzela, Jana Němce, Evalda Schorma, Věry Chytilové a Jaromila Jireše realizoval svou krátkou hrabalovskou povídku – Fádní odpoledne – v roce 1964 i Ivan Passer. Ta však byla do kin uváděna samostatně. Dalším obdobným počinem, jenž se do povídkového filmu nedostal, se stala půlhodinová hrabalovská etuda Sběrné surovosti, již natočil v roce 1965 debutující Juraj Herz. Novopečený režisér, který se spolu se spisovatelem podílel i na scénáři, se pokusil povídku Baron Prášil ze sbírky Perlička na dně pojmout jako nekonvenční, syrově surrealistickou etudu, která humorně morbidními rysy předznamenává Herzovu hororovou tvorbu.

Bizarní vyprávění se odehrává ve sběrně starého papíru, jejímž agresivním, unikavým středobodem se stává svérázný výkupčí Hanťa. Užvaněný muž je svědkem i hybatelem řady humorných, trapných i jímavých příhod. Hlučný pábitel navíc svými výmysly trápí šéfa sběrny, zjemnělého pana Bohouška, a neváhá se pustit ani do likvidace nepotřebných soch z nedalekého kostela. Hanťovy výstřednosti nejdou naštěstí tak daleko, aby se starým papírem slisoval i malého rošťáka Pepíčka.

V duchu postulátů československé nové vlny obsadil Juraj Herz do hlavních rolí svého filmu neherce. V autenticky působícím časoprostoru excelují Václav Halama jako Hanťa a František Ketzek coby soudruh vedoucí. Hrabalovský hrdina se znovu objevil ve filmu coby protagonista nostalgické tragikomedie režisérky Věry Caisové Příliš hlučná samota (1994). V uhlazeném koprodukčním snímku si ho zahrál populární francouzský herec Philippe Noiret.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Sestřičky

Sestřičky

86 minut

Podle literární předlohy spisovatele Adolfa Branalda – románu Vizita (1967) – natočil osvědčený režisér Karel Kachyňa v osmdesátých letech dva „doktorské“ příběhy: tragikomedii Pozor, vizita! (1981) a Sestřičky (1983). Zatímco protagonistou příběhu odehrávajícího se na počátku šedesátých let se stal tulácký starý mládenec, který těžce snáší nucený pobyt v nemocniční izolaci, Sestřičky jsou situované do let padesátých a jejich hrdinkou se stala mladá zdravotní sestra. Marie Sahulová je potrestána kvůli mravnostnímu deliktu – pokusu o vztah s nemocničním pacientem Petrem – a skončí ve venkovském zdravotním středisku. Její oporou se postupně stává postarší kolegyně, přezdívaná Babi. Přestože dívka nové prostředí těžce snáší, v náročné práci se rychle osvědčuje a nakonec se stává cennou oporou svých kolegů – drsné, leč chápavé Babi, saniťáka Arnošta a starého lékaře, s nimiž objíždí okolní vesnice i zapadlé samoty. Zralost a vnitřní stabilitu nachází Marie i ve vztahu k Petrovi, který se marně pokusil o kariéru zpěváka.

Karel Kachyňa se v souladu s Branaldovou literární předlohou soustředil na nelehký život žen v padesátých letech, kdy se emancipační snahy v profesionálním i soukromém životě nesetkávaly s velkým porozuměním. Odhodlaná Marie má ovšem šanci vytvořit si vlastní prostor k životu spíš na venkově, kde vstupuje do interakcí s nejrůznějšími lidskými „případy“. Středobodem snímku je mladičká představitelka Marie, Alena Mihulová, kterou si Karel Kachyňa do role vybral jako sedmnáctiletou neherečku. Mihulová se stala životní partnerkou o jednačtyřicet let staršího tvůrce a objevila se ještě ve čtyřech jeho snímcích (Dobré světlo /1984/, Smrt krásných srnců /1986/, Městem chodí Mikuláš, Kráva /oba 1992/). Talentované debutantce znamenitě sekunduje v roli moudré a svérázné Babi zkušená kolegyně Jiřina Jirásková.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Skřivánci na niti

Skřivánci na niti

91 minut

Motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) se v roce 1969 rozhodl inspirovat režisér Jiří Menzel ve svém dalším hrabalovském opusu. Po příběhu Smrt pana Baltazara z generačního povídkového snímku Perličky na dně (1965) a válečné tragikomedii Ostře sledované vlaky (1966), jež získala Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, šlo o další spolupráci ceněného filmaře a úspěšného spisovatele.

Skřivánci na niti se odehrávají v kladenských ocelárnách, kam komunistický totalitní režim posílal „na brigádu“ nepohodlné politické provinilce – vzpurné intelektuály, věřící různých církví či drobné živnostníky. Bývalý prokurátor (Leoš Suchařípa), mladičký adventista Pavel (Václav Neckář) a jeho láska – vězenkyně Jitka (Jitka Zelenohorská), holič Kudla (Ferdinand Krůta) – ti všichni jsou na jedné lodi s mladým dozorcem Andělem (Jaroslav Satoranský), který má na starosti i tzv. „kopečkářky“ – ženy, které se pokusily o útěk za hranice. Kamarádská loajalita však nikam dál nesahá: spravedlnosti ani pomoci se dovolat nelze a fanatická svazácká vedoucí tak ukazuje pionýrům „nepřátele režimu“ jako pohrdanou exotickou zvěř. Vždycky může být ještě hůř, život však nepřestává být divný a krásný.

Místo diváckého zájmu, pochvaly filmových kritiků a cen na mezinárodních festivalech Skřivánci na niti na dvacet let putovali do pomyslného cenzorského trezoru. Téma politických perzekucí v padesátých letech totiž nemělo v rychle se normalizující kinematografii místo. Scéna se senilním ministrem Zdeňkem Nejedlým (Vladimír Šmeral) musela být vystřižena, s tím se však cenzura nespokojila. Premiéru si film odbyl až po listopadu 1989. I když svému režisérovi získal na MFF v Berlíně 1990 Zlatého medvěda, šlo jen o pozdní satisfakci. Jiří Menzel totiž svůj následující film směl natočit až po pěti letech – a navíc šlo o budovatelskou agitku Kdo hledá zlaté dno (1974).

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Balada pro banditu

Balada pro banditu

89 minut

Klasický román spisovatele Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník se dočkal několika různých zfilmování. Tím zdaleka nejpopulárnějším je ovšem nepochybně filmová verze kultovního muzikálu brněnského divadla Husa na provázku – Balada pro Banditu (1978). Autorem modernizované verze klasického příběhu o rebelském zbojníkovi byl zakázaný dramatik a spisovatel Milan Uhde, který se musel skrýt pod pseudonym divadelního režiséra Zdeňka Pospíšila. Spolu s hudebním skladatelem Milošem Štědroněm vytvořil Uhde pro potřeby muzikálové podívané písničky inspirované lidovými vzory, které během normalizace rychle zlidověly.

Původní Olbrachtův baladický příběh byl geograficky vázán na Podkarpatskou Rus a časově na období první světové války, adaptace však zachovala především všeplatný příběh romantické lásky zbojníka Nikoly a vesničanky Eržiky, obohacený o aktuální rozměr souboje jedince se zlovolnou a nespravedlivou mocí. Režisér Vladimír Sís pro potřeby filmové verze přejal původní herecké obsazení, kterému vedle Miroslava Donutila (Nikola) a tehdy teprve osmnáctileté Ivy Bittové (Eržika) udává výrazný tón i Boleslav Polívka v roli kluzkého krčmáře Mageriho.

Sís ve svém filmu využil rámec „divadla na divadle“, v němž se skupina mladých lidí s kytarami (představovaných ovšem herci) rozhodne převyprávět si příběh o legendárním zbojníkovi. Celý děj Sís zasadil do prostředí přírodního divadla (Andělská hora u Karlových Varů), jež doplnil nejen o diváky, kteří se občas dokonce zapojují do hry, ale také o tehdy populární countryovou skupinu Zelenáči. S pomocí kameramana Viktora Růžičky se Sísovi povedlo skloubit zvolenou westernovou poetizaci s nadčasovými kvalitami legendárního divadelního kusu, jež od sedmdesátých let zůstává především nestárnoucím příběhem o touze po svobodě.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Noc nevěsty

Noc nevěsty

89 minut

Mezi vrcholná díla scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni z šedesátých let patří vedle snímků Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) a Ucho (1970) i drama odehrávající se v padesátých letech. Drsně baladický film, inspirovaný Procházkovou působivou novelou Svatá noc, líčí střet dvojí fanatické víry a dvojí životní koncepce – náboženské a komunistické.

Sympatie autorů jsou však na straně titulní hrdinky – bývalé jeptišky, která se vrací do rodné jihomoravské vísky Týnce po sebevraždě otce-sedláka. „Slečna“ hospodaří na otcovském statku sama s bláznivým Ambrožem a přijme zaměstnání v družstvu. Svou víru však neopouští. Když se rozhodne k demonstrativní, slavnostní návštěvě půlnoční mše, strhne s sebou mladá žena i obyvatele vesnice. Ti Slečnu, symbolizující zaniklou autoritu, vzývají jako svatou Pannu. Ideovým protivníkem fanatické hrdinky, již vesnický kněz nakonec obviní z rouhavé pýchy, se stává zakomplexovaný předseda družstva Picin. Ten se rozhodne štědrovečerní „revoluci“ potlačit s puškou v ruce.

Syrová venkovská balada, jejíž výtvarné kvality určuje černobílá kamera Josefa Illíka, vnímá dobu kolektivizace padesátých let jako období, v němž zanikají staré pořádky, ale nový, komunistický řád je nedokáže nahradit. Postavy jsou uvězněny v pocitech viny a nemožnosti dosáhnout odpuštění, protože zmizely tradiční víra v Boha i pokora prosté existence odvíjející se v souladu s přírodními a hospodářskými cykly. Vynikající hlavní představitelku našel Karel Kachyňa v Janě Brejchové, jež dodala postavě Slečny – jedné ze svých nejvýznamnějších dramatických rolí – hluboký spirituální rozměr i rysy obyčejné, potlačované lidskosti. Racionalistického Picina ztvárnil prakticky neznámý Mnislav Hofmann, převážně divadelní, mimopražský herec, kterému filmaři většinou svěřovali spíše okrajové role. Malé role faráře se s velkou morální autoritou ujal Josef Kemr.

Zdroj: Národní filmový archiv

Více informací

Poslušně hlásím

93 minut

V roce 1956 natočil režisér Karel Steklý adaptaci románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk. O rok později na ni navázal pokračováním, v němž hlavní roli opět ztvárnil vynikající Rudolf Hrušínský. Nezdolný hrdina – Josef Švejk – se tentokrát vymezuje vůči absurdní mašinérii rakousko-uherské armády. Ztratí se během cesty vlakem, ale po barvité anabázi končící v Českých Budějovicích nakonec dorazí na frontu za svým pánem – nadporučíkem Lukášem (Svatopluk Beneš). Ani v bitevní vřavě ovšem Švejk neztrácí svou radost ze života, rafinovanou prostoduchost a schopnost osnovat nejpodivnější záměny a zmatky. Hrdina oproti literární předloze doznal proměny a v duchu idejí 50. let se stal bodrou „lidovou“ postavou. Steklého výborně obsazený snímek si ovšem udržuje stylovou eleganci a nadčasový protiválečný apel, které se vymykají omezujícím dobovým trendům.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Karel Steklý

Scénář: Karel Steklý

Rok výroby: 1957

Hrají: Rudolf Hrušínský, Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Fanda Mrázek, Jaroslav Vojta, Alois Dvorský, Jana Kovaříková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Případ pro začínajícího kata

103 minut

Poslední film Pavla Juráčka (1935–1989), Případ pro začínajícího kata (1969), vycházející z třetí knihy fantasticko-satirického románu anglického klasika Jonathana Swifta (1667–1745) Gulliverovy cesty, byl záhy po svém uvedení stažen z distribuce a stal se jedním z trezorových titulů.

Čtyřicátník Gulliver havaruje autem na pusté silnici a od té chvíle nic není tak, jak je zvyklý. Ocitne se v podivné zemi Balnibarbi, jejímž lidem, zákonům a zvykům nerozumí, takže se neustále dopouští různých přestupků a trapasů a téměř vždy mu jde o život. Žánrově nezařaditelný film je plný absurdních, občas neuchopitelných situací. Psalo se o něm jako o „grotesce, plné pitoreskních příhod, honiček a rvaček“. Ale mohlo by jít i o satiru, tragikomedii, absurdní drama, pohádku pro dospělé či politický film.

Příběh rozdělený do dvanácti kapitol (ve scénáři jich bylo více a některé se jmenovaly odlišně) stírá rozdíl mezi snem a realitou, mísí minulost s přítomností a poezii se satirou. Kvůli symbolům, metaforám, složité naraci i syžetu je určen především pro náročnější publikum.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Pavel Juráček

Scénář: Pavel Juráček

Rok výroby: 1969

Hrají: Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Milena Zahrynowská, Luděk Kopřiva, Slávka Budínová, Pavel Bošek a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Sběrné surovosti

31 minut

Dřív než se adaptace děl Bohumila Hrabala staly doménou režiséra Jiřího Menzela, zaujal fenomenální spisovatel i další tvůrce československé nové vlny. V roce 1965 vznikl povídkový film Perličky na dně, v němž pětice začínajících režisérů přesvědčivě demonstrovala své autorské kvality. Vedle Jiřího Menzela, Jana Němce, Evalda Schorma, Věry Chytilové a Jaromila Jireše realizoval svou krátkou hrabalovskou povídku – Fádní odpoledne – v roce 1964 i Ivan Passer. Ta však byla do kin uváděna samostatně. Dalším obdobným počinem, jenž se do povídkového filmu nedostal, se stala půlhodinová hrabalovská etuda Sběrné surovosti, již natočil v roce 1965 debutující Juraj Herz. Novopečený režisér, který se spolu se spisovatelem podílel i na scénáři, se pokusil povídku Baron Prášil ze sbírky Perlička na dně pojmout jako nekonvenční, syrově surrealistickou etudu, která humorně morbidními rysy předznamenává Herzovu hororovou tvorbu.

Bizarní vyprávění se odehrává ve sběrně starého papíru, jejímž agresivním, unikavým středobodem se stává svérázný výkupčí Hanťa. Užvaněný muž je svědkem i hybatelem řady humorných, trapných i jímavých příhod. Hlučný pábitel navíc svými výmysly trápí šéfa sběrny, zjemnělého pana Bohouška, a neváhá se pustit ani do likvidace nepotřebných soch z nedalekého kostela. Hanťovy výstřednosti nejdou naštěstí tak daleko, aby se starým papírem slisoval i malého rošťáka Pepíčka.

V duchu postulátů československé nové vlny obsadil Juraj Herz do hlavních rolí svého filmu neherce. V autenticky působícím časoprostoru excelují Václav Halama jako Hanťa a František Ketzek coby soudruh vedoucí. Hrabalovský hrdina se znovu objevil ve filmu coby protagonista nostalgické tragikomedie režisérky Věry Caisové Příliš hlučná samota (1994). V uhlazeném koprodukčním snímku si ho zahrál populární francouzský herec Philippe Noiret.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Juraj Herz

Scénář: Bohumil Hrabal, Juraj Herz

Rok výroby: 1965

Hrají: Václav Halama, František Ketzek, Bobina Maršátová, Libuše Palečková, Jan Vlček, Olga Novotná, Karel Hadrbolec a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Sestřičky

86 minut

Podle literární předlohy spisovatele Adolfa Branalda – románu Vizita (1967) – natočil osvědčený režisér Karel Kachyňa v osmdesátých letech dva „doktorské“ příběhy: tragikomedii Pozor, vizita! (1981) a Sestřičky (1983). Zatímco protagonistou příběhu odehrávajícího se na počátku šedesátých let se stal tulácký starý mládenec, který těžce snáší nucený pobyt v nemocniční izolaci, Sestřičky jsou situované do let padesátých a jejich hrdinkou se stala mladá zdravotní sestra. Marie Sahulová je potrestána kvůli mravnostnímu deliktu – pokusu o vztah s nemocničním pacientem Petrem – a skončí ve venkovském zdravotním středisku. Její oporou se postupně stává postarší kolegyně, přezdívaná Babi. Přestože dívka nové prostředí těžce snáší, v náročné práci se rychle osvědčuje a nakonec se stává cennou oporou svých kolegů – drsné, leč chápavé Babi, saniťáka Arnošta a starého lékaře, s nimiž objíždí okolní vesnice i zapadlé samoty. Zralost a vnitřní stabilitu nachází Marie i ve vztahu k Petrovi, který se marně pokusil o kariéru zpěváka.

Karel Kachyňa se v souladu s Branaldovou literární předlohou soustředil na nelehký život žen v padesátých letech, kdy se emancipační snahy v profesionálním i soukromém životě nesetkávaly s velkým porozuměním. Odhodlaná Marie má ovšem šanci vytvořit si vlastní prostor k životu spíš na venkově, kde vstupuje do interakcí s nejrůznějšími lidskými „případy“. Středobodem snímku je mladičká představitelka Marie, Alena Mihulová, kterou si Karel Kachyňa do role vybral jako sedmnáctiletou neherečku. Mihulová se stala životní partnerkou o jednačtyřicet let staršího tvůrce a objevila se ještě ve čtyřech jeho snímcích (Dobré světlo /1984/, Smrt krásných srnců /1986/, Městem chodí Mikuláš, Kráva /oba 1992/). Talentované debutantce znamenitě sekunduje v roli moudré a svérázné Babi zkušená kolegyně Jiřina Jirásková.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Karel Kachyňa

Scénář: Vladimír Bor, Karel Kachyňa

Rok výroby: 1983

Hrají: Alena Mihulová, Jiřina Jirásková, Ondřej Vetchý, Oldřich Vízner, František Husák, Jiří Růžička, Otto Lackovič, Bořivoj Navrátil a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Skřivánci na niti

91 minut

Motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) se v roce 1969 rozhodl inspirovat režisér Jiří Menzel ve svém dalším hrabalovském opusu. Po příběhu Smrt pana Baltazara z generačního povídkového snímku Perličky na dně (1965) a válečné tragikomedii Ostře sledované vlaky (1966), jež získala Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, šlo o další spolupráci ceněného filmaře a úspěšného spisovatele.

Skřivánci na niti se odehrávají v kladenských ocelárnách, kam komunistický totalitní režim posílal „na brigádu“ nepohodlné politické provinilce – vzpurné intelektuály, věřící různých církví či drobné živnostníky. Bývalý prokurátor (Leoš Suchařípa), mladičký adventista Pavel (Václav Neckář) a jeho láska – vězenkyně Jitka (Jitka Zelenohorská), holič Kudla (Ferdinand Krůta) – ti všichni jsou na jedné lodi s mladým dozorcem Andělem (Jaroslav Satoranský), který má na starosti i tzv. „kopečkářky“ – ženy, které se pokusily o útěk za hranice. Kamarádská loajalita však nikam dál nesahá: spravedlnosti ani pomoci se dovolat nelze a fanatická svazácká vedoucí tak ukazuje pionýrům „nepřátele režimu“ jako pohrdanou exotickou zvěř. Vždycky může být ještě hůř, život však nepřestává být divný a krásný.

Místo diváckého zájmu, pochvaly filmových kritiků a cen na mezinárodních festivalech Skřivánci na niti na dvacet let putovali do pomyslného cenzorského trezoru. Téma politických perzekucí v padesátých letech totiž nemělo v rychle se normalizující kinematografii místo. Scéna se senilním ministrem Zdeňkem Nejedlým (Vladimír Šmeral) musela být vystřižena, s tím se však cenzura nespokojila. Premiéru si film odbyl až po listopadu 1989. I když svému režisérovi získal na MFF v Berlíně 1990 Zlatého medvěda, šlo jen o pozdní satisfakci. Jiří Menzel totiž svůj následující film směl natočit až po pěti letech – a navíc šlo o budovatelskou agitku Kdo hledá zlaté dno (1974).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jiří Menzel

Scénář: Bohumil Hrabal, Jiří Menzel

Rok výroby: 1969

Hrají: Rudolf Hrušínský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Vladimír Ptáček, Naďa Urbánková, Vlastimil Brodský, Leoš Suchařípa a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Transport z ráje

92 minut

Spisovatel Arnošt Lustig se během svého působení ve Filmovém studiu Barrandov v 60. letech coby scenárista podílel pouze na filmech, které vznikaly podle jeho literárních předloh. Svou povídku Noc a naděje v roce 1962 přepracoval do podoby vězeňského válečného dramatu Transport z ráje, jehož režie se ujal Zbyněk Brynych. Působivý snímek se odehrává na podzim roku 1944 v terezínském ghettu. Objevení protifašistického plakátu vedením tábora má být ortelem smrti pro čtyři tisíce žen a mužů, které čeká okamžitý transport do vyhlazovacího tábora Birkenau. I v atmosféře beznaděje a ve stínu smrti ovšem mnozí vězni neztrácejí důstojnost, víru v lidskost a v obyčejnou lásku.

Zbyněk Brynych se v 60. letech do období druhé světové války vrátil i snímky …a pátý jezdec je Strach (1964) a Já, spravedlnost (1967).

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Zdeněk Brynych

Scénář: Arnošt Lustig, Zdeněk Brynych

Rok výroby: 1962

Hrají: Zdeněk Štěpánek, Ilja Prachař, Ladislav Pešek, Jindřich Narenta, Vlastimil Brodský, Čestmír Řanda, Jiří Vršťala, Jaroslav Raušer a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Balada pro banditu

89 minut

Klasický román spisovatele Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník se dočkal několika různých zfilmování. Tím zdaleka nejpopulárnějším je ovšem nepochybně filmová verze kultovního muzikálu brněnského divadla Husa na provázku – Balada pro Banditu (1978). Autorem modernizované verze klasického příběhu o rebelském zbojníkovi byl zakázaný dramatik a spisovatel Milan Uhde, který se musel skrýt pod pseudonym divadelního režiséra Zdeňka Pospíšila. Spolu s hudebním skladatelem Milošem Štědroněm vytvořil Uhde pro potřeby muzikálové podívané písničky inspirované lidovými vzory, které během normalizace rychle zlidověly.

Původní Olbrachtův baladický příběh byl geograficky vázán na Podkarpatskou Rus a časově na období první světové války, adaptace však zachovala především všeplatný příběh romantické lásky zbojníka Nikoly a vesničanky Eržiky, obohacený o aktuální rozměr souboje jedince se zlovolnou a nespravedlivou mocí. Režisér Vladimír Sís pro potřeby filmové verze přejal původní herecké obsazení, kterému vedle Miroslava Donutila (Nikola) a tehdy teprve osmnáctileté Ivy Bittové (Eržika) udává výrazný tón i Boleslav Polívka v roli kluzkého krčmáře Mageriho.

Sís ve svém filmu využil rámec „divadla na divadle“, v němž se skupina mladých lidí s kytarami (představovaných ovšem herci) rozhodne převyprávět si příběh o legendárním zbojníkovi. Celý děj Sís zasadil do prostředí přírodního divadla (Andělská hora u Karlových Varů), jež doplnil nejen o diváky, kteří se občas dokonce zapojují do hry, ale také o tehdy populární countryovou skupinu Zelenáči. S pomocí kameramana Viktora Růžičky se Sísovi povedlo skloubit zvolenou westernovou poetizaci s nadčasovými kvalitami legendárního divadelního kusu, jež od sedmdesátých let zůstává především nestárnoucím příběhem o touze po svobodě.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Vladimír Sís

Scénář: Zdeněk Pospíšil, Vladimír Sís

Rok výroby: 1978

Hrají: Miroslav Donutil, Petr Maláč, Iva Bittová, Blanka Rudová, František Derfler, Franta Kocourek, Boleslav Polívka, Jiří Pecha a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Když v ráji pršelo

82 minut

Jediným režijním počinem Magdaleny Pivoňkové se stal příběh inspirovaný ceněnou knižní předlohou Jana Otčenáška. Protagonisty vyprávění jsou mladí Pražáci Petr a Ludmila, kteří se rozhodnou opustit metropoli a usadit se na drsné šumavské samotě. Rozhodnutí vybudovat tam domáckou hospodu však naráží na řadu problémů, které však mladá dvojice během jediného roku dokáže zvládnout díky společnému odhodlání, lásce a pomoci místních obyvatel. Přestože debutující režisérka zůstala vtipné a čtivé předloze něco dlužna, nabízí neprávem pozapomenutý snímek Když v ráji pršelo divákům svižnou hudbu Petra Skoumala, poetickou kameru Emila Sirotka, kostýmy Ester Krumbachové a herecké výkony neokoukaných hlavních představitelů – Ivany Vávrové a Zdeňka Podhůrského.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Magdalena Pivoňková

Scénář: Pavel Hajný

Rok výroby: 1987

Hrají: Ivana Vávrová, Zdeněk Podhůrský, Jiřina Jirásková, Pavel Nový, Zuzana Hodková, Jan Hraběta, Bedřich Fojtášek, Stanislav Zindulka, Jaroslav Kratochvíl a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Divá Bára

76 minut

Báře, dceři obecního pastýře, nadbíhají všichni mládenci z vesnice. To se vůbec nelíbí rodičům selských synků, kteří věří pověrčivým tetkám, že Bára je dítětem polednice. Krásná dívka má jedinou přítelkyni, farářovu schovanku Elišku. Také farář má Báru rád a vždy se jí zastává. O Elišku usiluje panský správce Sláma, ale Eliška miluje studenta z Prahy. Bára se rozhodne, že Slámu odradí od námluv. Převlékne se za strašidlo, u hřbitova k smrti správce vyděsí a přinutí ho ke slibu, že Elišku nechá na pokoji. Slámův kočí však vzbouří celou vesnici a vesničané ve strašidle poznají Báru. Za trest ji zavřou do márnice. Vesničtí mládenci Josífek a Vojta chtějí Báře pomoci. Josífek odjede na koni pro myslivce, kterému se Bára už dávno zalíbila, a Vojta utíká k márnici. Zde při ostrém střetu se svým otcem upustí lucernu a márnice okamžitě vzplane. Naštěstí přijede včas myslivec a Báru si odvede k sobě, pryč od pověrčivých vesničanů.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Vladimír Čech

Scénář: Vladimír Čech, Dalibor C. Faltis, Miloslava Přikrylová

Rok výroby: 1949

Hrají: Vlasta Fialová, Robert Vrchota, Jana Dítětová, Jaroslav Vojta, Marie Brožová, Antonín Rýdl, Jan Pivec, Josef Kemr a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Kvočny a Král

81 minut

Ze stejné situace jako Lásky jedné plavovlásky (1965) Miloše Formana vychází snímek Jaromíra Borka, natočený v roce 1974 podle povídky Karla Štorkána. Také v městečku, kde žije mladá dělnice Jana, je kvůli provozu velké textilky výrazně víc žen než mužů. Místo Formanova humorně civilního pohledu na sociálně ošemetnou situaci ovšem Kvočny a Král nabízejí naučnou historku o napravení mladíka s kriminálními sklony skrz lásku hlavní hrdinky. Zatímco role Jany připadla zkušené mladé herečce Mileně Steinmasslové, partu polepšeného šéfa zlodějské party – Jirky zvaného Král – se ujal Erik Tabery. Vnuk Zdeňka Štěpánka a otec novináře Erika Taberyho se objevil jako filmový herec už jen ve vesnické komedii Tchán (1979). Part Janina bratra Pindi, který naopak svodům Královy party podlehne, ztvárnil Vladimír Dlouhý.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Jaromír Borek

Scénář: Karel Štorkán, Jaromír Borek

Rok výroby: 1974

Hrají: Milena Steinmasslová, Erik Tabery, Vladimír Dlouhý, Jan Kraus, Zdeněk Loveček, Miloš Ryčl, Jaroslav Pešice, Eva Čeřovská, Alice Hašová, Dalibora Horáčková a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Nikdo se nebude smát

92 minut

Po účasti v povídkovém filmu Hlídač dynamitu (1963) dostal režisér Hynek Bočan příležitost debutovat v celovečerním formátu snímkem Nikdo se nebude smát. Inspiraci k tragikomickému příběhu poskytla povídka Milana Kundery ze sbírky Směšné lásky.

Trapným hrdinou vyprávění je kunsthistorik Karel Klíma – odborný asistent na AVU, který se dostává do potíží vinou ztracené studie o Mikoláši Alšovi. Kvůli drobné lži si proti sobě popudí manického autora bezcenného textu, který postupně rozvrátí Klímův profesionální i soukromý život.

Sarkasticky laděný snímek odvíjí od drobného prohřešku zpohodlnělého hrdiny bizarně neúprosnou kritiku společnosti založené na pokrytectví a závisti. Bočan, který byl spolu s Pavlem Juráčkem rovněž autorem scénáře, do hlavní role svého zralého debutu obsadil Jana Kačera.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Hynek Bočan

Scénář: Hynek Bočan, Pavel Juráček

Rok výroby: 1965

Hrají: Jan Kačer, Štěpánka Řeháková, Josef Chvalina, Hana Kreihanslová, Jaromír Spal, Zdeněk Hodr, Libuše Havelková, Bohumil Vávra, Radoslav Brzobohatý

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

Noc nevěsty

89 minut

Mezi vrcholná díla scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni z šedesátých let patří vedle snímků Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) a Ucho (1970) i drama odehrávající se v padesátých letech. Drsně baladický film, inspirovaný Procházkovou působivou novelou Svatá noc, líčí střet dvojí fanatické víry a dvojí životní koncepce – náboženské a komunistické.

Sympatie autorů jsou však na straně titulní hrdinky – bývalé jeptišky, která se vrací do rodné jihomoravské vísky Týnce po sebevraždě otce-sedláka. „Slečna“ hospodaří na otcovském statku sama s bláznivým Ambrožem a přijme zaměstnání v družstvu. Svou víru však neopouští. Když se rozhodne k demonstrativní, slavnostní návštěvě půlnoční mše, strhne s sebou mladá žena i obyvatele vesnice. Ti Slečnu, symbolizující zaniklou autoritu, vzývají jako svatou Pannu. Ideovým protivníkem fanatické hrdinky, již vesnický kněz nakonec obviní z rouhavé pýchy, se stává zakomplexovaný předseda družstva Picin. Ten se rozhodne štědrovečerní „revoluci“ potlačit s puškou v ruce.

Syrová venkovská balada, jejíž výtvarné kvality určuje černobílá kamera Josefa Illíka, vnímá dobu kolektivizace padesátých let jako období, v němž zanikají staré pořádky, ale nový, komunistický řád je nedokáže nahradit. Postavy jsou uvězněny v pocitech viny a nemožnosti dosáhnout odpuštění, protože zmizely tradiční víra v Boha i pokora prosté existence odvíjející se v souladu s přírodními a hospodářskými cykly. Vynikající hlavní představitelku našel Karel Kachyňa v Janě Brejchové, jež dodala postavě Slečny – jedné ze svých nejvýznamnějších dramatických rolí – hluboký spirituální rozměr i rysy obyčejné, potlačované lidskosti. Racionalistického Picina ztvárnil prakticky neznámý Mnislav Hofmann, převážně divadelní, mimopražský herec, kterému filmaři většinou svěřovali spíše okrajové role. Malé role faráře se s velkou morální autoritou ujal Josef Kemr.

Zdroj: Národní filmový archiv

Režie: Karel Kachyňa

Scénář: Jan Procházka, Karel Kachyňa

Rok výroby: 1967

Hrají: Jana Brejchová, Mnislav Hofmann, Gustáv Valach, Josef Kemr, Josef Elsner, Čestmír Řanda, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Valerie Kaplanová a další

Základní informace Rozšířené informace Podobné filmy

předchozí
následující