Legendární tragikomedie Obchod na korze režisérské dvojice Ján Kadár a Elmar Klos vznikla podle novely Past Ladislava Grosmana, inspirované skutečnou událostí. (Text původně vyšel v roce 1962 v časopise Plamen a o tři roky později v přepracované podobě i knižně pod názvem Obchod na korze). Film se hned po uvedení zařadil mezi nejvýznamnější díla československé kinematografie.

Děj se odehrává na východoslovenském maloměstě v roce 1942 v době Slovenského státu. Rázovitý truhlář Tono Brtko se vlivem okolností stane proti své vůli „arizátorem“ zchudlého galanterního krámku staré židovky Rozálie Lautmannové. Mezi oběma postupně vznikne zvláštní pouto, přervané v tragickém finále kvůli rasovým zákonům, které slovenští fašisté dobrovolně zavedli po vzoru hitlerovského Německa.

Titul kromě závažného humanistického poselství a zajímavě pojaté dobové atmosféry stojí především na velkých dramatických výkonech Jozefa Kronera (1924–1998) a polské židovské herečky Idy Kamińské (1899–1980). Vyznačuje se dále kongeniální hudbou Zdeňka Lišky a také kombinací humorných situací s tíživými dramatickými scénami.

Snímek se natáčel od května do listopadu 1964 v barrandovských ateliérech a ve slovenském městě Sabinov. Po premiéře v roce 1965 film dosáhl také světového úspěchu a získal na třicet československých i světových ocenění včetně prvního Oscara za nejlepší cizojazyčný film, uděleného české kinematografii.

Zdroj: Národní filmový archiv

Úplně poprvé máme možnost shlédnout, jak nemilosrdně CIA využívala pro své účely válečné zločince Třetí říše.

Během studené války najala CIA vysoce postavené nacisty a italské fašisty jako agenty pro své operace – proti levičákům a komunistům po celém světě. Ústřední zpravodajská služba se infiltrovala do nejvyšších vrstev německé vlády, zorganizovala mučení, smrtící jednotky a zpravodajské služby pravicových junt v jižní Americe. Svůj vliv použila i při pokusu o převrat v Itálii. Na financování těchto operací byly použity údajně ztracené nacistické poklady.

Po studentské komedii Škola základ života (1938) realizoval režisér Martin Frič další snímek vycházející ze „študáckých“ textů spisovatele Jaroslava Žáka. Cesta do hlubin študákovy duše ovšem v roce 1939 přesáhla svým přirozeně vlasteneckým laděním hranice pouhé nezávazné zábavy. Rámec vyprávění tvoří zápisky gymnaziálního fyzikáře Rabišky, který dlouhodobě a s exaktním zaujetím studuje své žáky. Středobodem vyprávění jsou citlivý septimán Vaněk (Rudolf Hrušínský), který je talentovaným klavíristou, a laskavý, starý přírodopisec Matulka (Jindřich Plachta), který vinou trémy ještě nedokázal složit státnice. Studenti s pomocí mladého latináře Voříška (František Vnouček) použijí drobné lsti, aby oblíbenému učiteli pomohli. V hereckém obsazení vynikají zvláště dvaatřicetiletý František Filipovský coby šprt Mazánek a třiatřicetiletý Ladislav Pešek jako energický žák Kulík.

Zdroj: Národní filmový archiv

Společně se podíváme na sedm dní, které následovaly po úmrtí Diany a na to, jaký vliv měla její osobnost na lidi po celém světě.

Podívejte se s námi na příběh bouřlivého týdne, který následoval po smrti Diany, princezny z Walesu, z pohledu jejích nejbližších. Zjišťovat budeme i to, jak se jí podařilo získat tak výjimečný vliv na lidi po celém světě.

Hloubkové rozhovory se syny Diany, vévodou z Cambridge a princem Harrym, odhalí intimní detaily jejich vztahu a reakcí od chvíle, kdy se dozvěděli o matčině smrti do dne jejího pohřbu.

Ve filmu jsou zaznamenány také rozhovory se členy rodiny, blízkými přáteli a politiky – včetně Tonyho Blaira a Dianiny sestry Lady Spencer. Někteří z nich o událostech onoho emotivně vysilujícího týdne promluvili vůbec poprvé.

Ještě před nedávnem bylo nemyslitelné i jen opustit zemskou atmosféru. Před šedesáti lety si nikdo neuměl ani představit, že se jednou budeme dotýkat Slunce nebo létat na nejvzdálenější objekty. Brzy se i spustí nejsilnější dalekohled na světě, který lidem umožní nahlédnout na první galaxie, které se zrodily krátce po Velkém třesku. Dokument nám ukáže, jak NASA oslavila šedesáté výročí Exploreru 1 – satelitu, který „posvítil“ na cestu stovkám misí.

V prvním díle této série Simon procestuje oblíbenou destinaci ostrovů Egejského moře a hlavní město Atény.

Simon Reeve v této dvoudílné sérii cestuje Řeckem – jednou z nejkrásnějších ale zároveň i nejztrápenějších zemí Evropy. Přes ostrovy v Egejském moři až po hory na severu Řecka se Simon dostává daleko za obrázky známé z pohlednic. Chce se dozvědět víc o Řecku, jeho obyvatelích a snaží se zjistit, proč tato země čelí nekonečné ekonomické krizi. Cestou se setkává např. s rebelskými mnichy, ozbrojenými kněžími, zoufalými migranty nebo zraněným medvídětem.

Na malém ostrůvku Pserimos se Simon vydává do hlubin moře společně s potápěči, kteří se stále živí lovením přírodní mořské houby – živočicha, díky kterému tento ostrov zbohatl. Zde se také dozvídá, jak národ strádá tváří v tvář upadajícím trhům a prohlubující se ekonomické krizi.

Cestou na Lesbos, kousek od tureckých hranic, se Simon setkává s uprchlickou krizí. Tento ostrov se stal vstupem do Evropy pro tisíce uprchlíků denně, což zásadně ovlivňuje životy ostrovanů.

Na největším ostrově Řecka – Krétě, se Simon vydává do hor, kde je každý pastevec ozbrojený a kde je vedoucím zbrojního klubu dokonce i místní kněz. Při kempování pod hvězdami se dozvídáme, jak mají na Kréťany stále vliv vzpomínky na chování Německa za druhé světové války, a to i přes snahu Němců Řecku v ekonomické krizi pomoci.

V Aténách pak Simon prozkoumává důsledky této krize. Zjišťuje, jak je život pro chudou komunitu žijící v předělaných přepravních kontejnerech těžký, jak je město konfrontováno demonstranty a jak rychle se může z demonstrace stát povstání.

Hubbleův vesmírný dalekohled změnil naše porozumění vesmíru a pomohl nám najít své místo mezi hvězdami. Za svou pětadvacet let dlouhou službu na oběžné dráze nám vydláždil cestu k neuvěřitelným vědeckým a technologickým pokrokům. Na začátku své mise musel Hubbleův dalekohled překonat několik překážek a ukázat lidem, čeho je NASA navzdory všem očekáváním schopná. A to hlavně díky „Hubbleovým hrdinům“ – vědcům, technickým inženýrům a statečným astronautům, kteří se zúčastnili pěti vesmírných misí, aby Hubbleův vesmírný dalekohled opravili.

Čím více pozorujeme ostatní planety, tím více vyvstává otázka, zda mezi těmi se životem není „divnou“ právě zeměkoule.

Díky desetiletím pozorování Země z vesmíru dnes víme o náznacích života na exoplanetách, ale i na dalších planetách v rámci naší sluneční soustavy. V tomto dokumentu se podíváme blíže na to, co jsme se dozvěděli o Zemi, coby našem jediném příkladu planety se životem, a jak nám to může pomoct při hledání dalšího života ve vesmíru.

Prostřední část „vinné trilogie“ režiséra Václava Vorlíčka vznikla v roce 1981 a představuje spojnici mezi snímky Bouřlivé víno (1976) a Mladé víno (1986). Zatímco první film se odehrával v roce 1968, následující snímek zastihuje obyvatele jihomoravské vinařské obce Pálavice v současnosti, nabité svěží budovatelskou energií. Protagonistou vyprávění je opět bodrý vinař Janák. Ten má tentokrát potíže se stavbou sušárny kukuřice a zároveň se ocitá v konfliktu s novým předsedou Urbanem, který chce v jednotném zemědělském družstvu zavést přidruženou výrobu nábytku. Janákův žlučník nevydrží stresovou situaci a hrdina musí nastoupit do nemocnice, operace však proběhne úspěšně a družstevní podvodníci a úplatkáři jsou navíc spravedlivě potrestáni. V hlavní roli si udržuje svůj komediální herecký standard Vladimír Menšík.

Zdroj: Národní filmový archiv

Vzpomínkový text z Libně padesátých let, který Bohumil Hrabal vydal v roce 1973, posloužil jako inspirace tragikomedie, jež přišla do kin v roce 1989 v režii Petra Kolihy. Scenáristou filmu se stal Václav Nývlt, který patřil k nejvýznamnějším hrabalovským adaptátorům. Přivedl spisovatele k filmu a pomohl realizovat povídkový snímek Perličky na dně (1965) i drama Skřivánci na niti (1969). Jeho scénář podle románu Obsluhoval jsem anglického krále nakonec nebyl použit. Nývlt řadu Hrabalových děl upravil také do divadelní podoby.

Titulním Něžným barbarem je Hrabalův přítel, malíř a grafik Vladimír Boudník (1924–1968), který si sám sebe zahrál právě v Perličkách na dně, v povídce Věry Chytilové Automat Svět. Boudník je v Něžném barbarovi jedním z trojice mužů, kteří navzdory temné době padesátých let žijí svobodným, bohémským životem. V automatu Svět a v domě na libeňské periferii Na hrázi věčnosti vedou výtvarník, Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala) a filosof Egon Bondy (vlastním jménem Zbyněk Fišer) svérázné diskuse o pravé podstatě umění. Vladimír pracuje v ČKD, kde si našel lásku, svačinářku Terezu, i výstavní síň pro svá svébytná, nepochopená díla realizovaná v duchu explosionalismu. Když výtvarníka opustí Tereza, kterou už nebaví život v chudobě, tragicky končí svůj život. Zůstává však ve vzpomínkách svých přátel.

Nývlt s Kolihou se nepokoušeli najít adekvátní filmové vyjádření Hrabalova hospodsky divokého, „nezfilmovatelného“ textu. Spokojili se s klasickým, lehce poetizovaným stylem, v jehož rámci nechávají dostatečný prostor trojici extravagantních protagonistů i figurkám, které lemují jejich život. Koliha vsadil především na trojici hlavních představitelů: Vladimíra si zahrál Bolek Polívka, Egona Arnošt Goldflam a Doktora dvorní adaptátor hrabalovských děl – Jiří Menzel. Terezu ztvárnila Ivana Chýlková.

Zdroj: Národní filmový archiv

Šedesáté narozeniny Václava Talicha.

Staré dámy, které prodávají koše plné zeleniny a sýru na tržnici Dolac v Záhřebu, nás vrací zpátky v čase.  

Všichni známe trhy nebo tržnice s jídlem. Přitahují nás elektrizujícími barvami, pulzujícími zvuky a vynikajícím zbožím. Víme ale, jak tato místa fungují? Jak se na ně neuvěřitelné množství jídla každý den dostane a odkud vlastně pochází? Kdo rozhoduje o cenách a koncentruje dohromady tisíce různých prodejců? V tomto cyklu zmapujeme změny, které se musely kvůli chodu tržnic provést v centrech měst i dodávkách jídla z úplně nové perspektivy.

Boom alergií – co za něj může? Stále se zhoršující životní prostředí nebo snižující se imunita lidí?

Režisérka Patrizia Mariani se během svého vyšetřování podívá na klasické teorie, které připisují původ alergií přírodním nedostatkům v našem imunitním systému. Tím útočí na neškodné prvky, které jsou důležité pro náš život na zemi – například pyly. Zároveň ale vrhá světlo i na roli průmyslu v šíření této moderní metly lidstva a poukazuje na nedostatečné testování pesticidů či účinků antibiotik předtím, než jdou na trh.

Spolu s Patrizií Mariani se blíže podíváme na pochybné praktiky farmaceutických laboratoří a zemědělsko-potravinářských korporací. V tomto nekompromisním pátrání nám ukáže, jak nám den po dni jejich chemikálie oslabují imunitní systém.

Čtvero ročních období od Antonia Vivaldiho patří mezi nejslavnější hudební skladby na světě. Dílo je dokonce tak známé, že ho umělci interpretují i extravagantními způsoby.

Od svého debutu v Benátkách ve 20. letech 18. století si Vivaldiho expresivní a sofistikovaná hudba získala nevídané mezinárodní uznání. Samotný Antonio byl jejím nejlepším ambasadorem. Jako virtuózní houslista předváděl publiku neobyčejné výkony, kterými nejlépe prezentoval sílu svého díla.

Čtvero ročních dob je svým koncertním programem unikátní. Období jsou tu doslova vyjádřena hudbou. Vivaldi vlastně stvořil přírodní operu, ve které sólisté neztvárňují hrdiny starověku, ale obyčejné tvory (zvířata nebo vinaře); přírodní elementy nebo snové světy.

Úspěch čtyř koncertů však současně zastínil ostatní Vivaldiho díla. Trvalo dvě staletí, než jsme si uvědomili jeho talent v plné šíři a než jsme ocenili rozmanitost jeho dalších skladeb.  

První dáma britského pečení Mary Berry vám společně s moderátory ukáže, jak vytvořit dezerty pro dokonalý odpolední čaj.

Vřelá a zábavná televizní show moderovaná populárním michelinským šéfkuchařem Michelem Roux Jr., jehož vášeň pro jídlo a pití přináší řešení pro životní problémy a ukazuje trendy skrze výtečné recepty, vaření a tajemství kuchyně. Tento legendární šéfkuchař moderuje pořad společně s oceňovanou expertkou na pití Kate Goodmanovou. Ta s diváky sdílí své poznatky o víně, likérech a pivech, ale zároveň i o nealkoholických nápojích.

Autismus je pro nás stále velkou neznámou. Jedinou jistotou bohužel zůstává, že pro něj neexistuje žádná léčba. Neexistuje žádné řešení. Lidé trpící autismem žijí s touto nemocí celý život. Společnost tak dlouhodobě čelí stejné otázce: Jak se o lidi postižené autismem postarat?

Francie v této oblasti zaostává. Porovnáním zkušeností z jiných zemí jako je Itálie, Švédsko, Německo nebo kanadský Quebec, vám situaci ve Francii objasníme a ukážeme, že jisté způsoby, jak život autistům významně zlepšit, přece jen existují. Tak jako u každého důležitého společenské rozhodnutí i v tomto případě zjistíme, že neexistuje jen jedna správná možnost, jak k podobným problémům přistupovat.

Hořká komedie Hoří, má panenko je posledním českým filmem Miloše Formana a zároveň poslední společnou prací přátelského tria, tvořeného Formanem, Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem (spolupráce s kameramanem Miroslavem Ondříčkem však pokračovala i nadále).

Zdánlivě prostý záznam průběhu jednoho zimního hasičského plesu (natáčelo se ve Vrchlabí) s ústředními motivy hledání kandidátek na královnu plesu a rozkrádané tomboly se mění v tragikomedii, když během bálu vyhoří chalupa a její starý majitel ve spontánní sbírce dostane od lidí bezcenné lístky z totálně vykradené tomboly.

Tvůrci opět používají metodu paradokumentárního filmu; z množství postav (představovaných neherci; je mezi nimi i pozdější zpěvačka Olga Blechová) se vynořují více exponovaní jednotlivci (předseda plesového výboru, hlídač tomboly, trojlístek „vybíračů“ uchazeček apod.). Ti se objevují v různých epizodách, těžících zejména ze situační komiky a opírajících se o místy černý humor, o různé „trapasy“ a o odposlechnuté komické dialogy.

 Snímek, patřící k vrcholným dílům české nové vlny, zčásti financoval italský producent Carlo Ponti. Ten však po zhlédnutí díla, jež považoval za urážlivé a morálně nepřijatelné, odstoupil od smlouvy (pod malichernou záminkou, že režisér nesplnil požadovanou metráž 2 400 m) a trval na vrácení svých peněz (80 000 dolarů). Ty chtěl Filmexport vymáhat po Formanovi, který se tak dostal do obtížné situace. Naštěstí francouzští filmaři, v čele s Claudem Berrim a Françoisem Truffautem, odkoupili Pontiho podíl, a získali tak mezinárodní práva (což se jim samozřejmě vyplatilo). Pontiho názor ovšem sdíleli i komunističtí papaláši (ale i část domácí a zahraniční kritiky), snažící se co nejvíce omezit distribuci snímku, jenž posléze skončil v trezoru. Využili k tomu i protestů hasičů, kteří se cítili zesměšněni (v březnu 1968 byl na kopiích připojen titulek, že film není namířen proti požárníkům).

Zdroj: Národní filmový archiv

V historickém dramatu odehrávajícím se těsně po válce v sudetském pohraničí se režisér František Vláčil poprvé vypravil do nedávné české historie. Ke svým mistrovským opusům Ďáblova past (1961), Markéta Lazarová (1967) a Údolí včel (1967) ovšem přidal další příběh, ve kterém se „velká“ historie dramaticky střetává s osudy jednotlivců.

Protagonistou vyprávění je bývalý poručík československé zahraniční armády Viktor Chotovický, který přijíždí do zapadlé vísky Černý potok jako národní správce konfiskovaného majetku. Ubytován je ve zdevastovaném sídle místního nacistického aktivisty Heidenmanna, který čeká ve vězení na smrt. Jako hospodyni dostane nemluvný muž přidělenu Heidenmannovu dceru, hrdou a zoufalou mladou ženu čekající spolu s ostatními Němci na odsun. Mezi dvěma osamělými, traumatizovanými bytostmi bez iluzí a budoucnosti – Viktorem a Adelheid – vzniká silné citové pouto, které však akceleruje nevyhnutelnou tragédii.

Se spisovatelem Vladimírem Körnerem se režisér František Vláčil setkal už při realizaci svého předchozího snímku – středověkého dramatu o síle a slabosti náboženského fanatismu Údolí včel. Spisovatelova novela inspirovala film, který svým silným, hořkým, pesimistickým vyzněním navazuje na návraty generace československé nové vlny k tématu druhé světové války. Podobně jako v jiných Vláčilových dílech, i v Adelheid (která je prvním barevným snímkem v jeho filmografii) hraje klíčovou roli vizuální stránka vyprávění. Na té se v úzké spolupráci s režisérem podílel kameraman František Uldrich, jenž už od Údolí včel patřil k Vláčilovým oblíbeným spolupracovníkům. Silné zázemí našel autor už tradičně v hereckém obsazení – hlavní mužské role se ujal Petr Čepek a postavě Adelheid vdechla zranitelnou neústupnost začínající Emma Černá. V postavě strážmistra Hejny podává jeden ze svých nejsoustředěnějších výkonů Formanův „profesionální neherec“ Jan Vostrčil.

Zdroj: Národní filmový archiv

Stěžejní dílo české kinematografie, filmová rapsodie Františka Vláčila (a spoluscenáristy Františka Pavlíčka), nazvaná podle Vančurovy předlohy Marketa Lazarová (1967), představuje v žánru historického filmu i jedno z nejvýznamnějších děl světové kinematografie. Jen výjimečně se zdaří realizovat opus, tak naplněný tvůrčí energií a myšlenkovou i emocionální hloubkou.

Příběh se odehrává v drsných dobách poloviny třináctého století. Loupeživý rytíř Kozlík se ocitne se svým početným rodem v nemilosti poté, co jeho synové zadrží mladého saského hraběte Kristiána. Nebezpečným pronásledovatelem se stává boleslavský hejtman Pivo. Kozlíkův syn Mikoláš znásilní dceru záludného zemana Lazara, zatímco Kozlíkova dcera Alexandra, která měla incestní vztah s bratrem Adamem, se zamiluje do zajatého mladíka. Pronásledování skončí velkou řeží, při níž je zraněný Kozlík chycen. Mikoláš se marně pokusí vězně osvobodit. Je smrtelně zraněn. Než skončí s otcem na popravišti, oddá ho hejtman s těhotnou Marketou. Alexandra zabije Kristiána, který se pod vlivem prožitých hrůz pomátl. Pozorovatelem událostí je potulný mnich Bernard.

Snímek omamuje zejména svou vizuální působivostí a kongeniální hudbou Zdeňka Lišky. Je rozdělen do dvou dílů (Straba, Beránek boží) a jednotlivé obrazy jsou uvozeny mezititulky, naznačujícími děj. Bohatá je i zvuková stopa, v níž jsou s neobvyklým dozvukem použity lakonické dialogy nebo naopak „literární“ monology, nejrůznější výkřiky a citoslovce, skřek dravců i hlas vypravěče. Ve složité struktuře se neustále narušuje chronologie vyprávění útržkovitými reminiscencemi a vizemi některých postav.

Zdroj: Národní filmová kancelář

Jedním z filmů, které šířily v sedmdesátých letech dobré jméno československé kinematografie po světě, byla detektivní parodie Adéla ještě nevečeřela. Při její realizaci se režisér Oldřich Lipský znovu setkal se scenáristou Jiřím Brdečkou, podle jehož předlohy už napsal a natočil v roce 1964 kovbojskou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Stejně jako Joe, i Adéla těží z okouzlení autorů americkým literárním a filmovým brakem, který byl v době vzniku filmu v českých zemích dávno zapomenutý.

Protagonistou vyprávění je soukromý detektiv Nick Carter – literární postava, jež se ve filmu objevovala v různých podobách už od němé éry. Brdečka s Lipským ovšem neprůstřelného, geniálního, mužného a sofistikovanou technikou vyzbrojeného „nejlepšího pátrače amerického“ nechali přijet do secesní Prahy na přelomu 19. a 20. století. Ta je pro postavu v podání slovenského herce Michala Dočolomanského (předabovaného Františkem Němcem) „exotickým“ světem plným nečekaných překvapení.

Případ záhadného zmizení v domě hraběnky Thunové má nedostižnému Američanovi pomoct vyřešit zkušený komisař Ledvina (přesný Rudolf Hrušínský) – bodrý a požitkářský znalec pražského podsvětí a plzeňského piva. Dvojice po všech stránkách odlišných společníků se dostává na stopu zlovolného barona von Kratzmara (vynikající Miloš Kopecký), který vypěstoval titulní, obrovskou masožravou květinu, jejíž chuťové buňky vždy spolehlivě nastartuje Mozartova ukolébavka.

Adéla, zrozená ze surrealistické fantazie výtvarníka Jana Švankmajera, je sice hlavní, ale nikoli jedinou atrakcí zábavného snímku. Ten hýří situačními i slovními gagy, které vycházejí často z konfrontace dokonalého detektiva s nelogickým a nevypočitatelným českým prostředím.

Zdroj: Národní filmový archiv

Jak nedopustit, aby se společenské problémy ve školách učily nevhodným způsobem?

Jedna z prestižních soukromých škol se v rámci několika vyučovacích hodin rozhodla zakázat některým předškolákům přístup k hračkám. Měli se tak naučit o diskriminaci a segregaci. Podle Ricka Hesse z American Enterprise Institute to ale není vhodný způsob, jak děti se společenskými problémy seznámit. Výuka těchto témat by měla probíhat zodpovědným a adekvátním způsobem.

Čím více pozorujeme ostatní planety, tím více vyvstává otázka, zda mezi těmi se životem není „divnou“ právě zeměkoule.

Díky desetiletím pozorování Země z vesmíru dnes víme o náznacích života na exoplanetách, ale i na dalších planetách v rámci naší sluneční soustavy. V tomto dokumentu se podíváme blíže na to, co jsme se dozvěděli o Zemi, coby našem jediném příkladu planety se životem, a jak nám to může pomoct při hledání dalšího života ve vesmíru.

Naše digitální prostředí nás neustále zahlcuje novinkami, komentáři, facebookovými statusy a tweety, které nejsou nestranné a vyžadují odpovědi formátu „ano nebo ne“. Bez trpělivého a pečlivého přemýšlení máme tendenci naladit se na tuto vlnu, která přináší jen další rozdělování společnosti a zmatenost.

Jak můžeme v dnešním digitálním světě znovu objevit strategie a praktiky dobrého přemýšlení? Jak se naučit zpracovat a rozumět informacím bez zbytečných sporů?

V tomto videu se podíváme na knihu Alana Jacoba a probereme, jakým způsobem přemýšlet, abychom se vyhnuli nástrahám špatného uvažování v dnešním rozděleném světě.

Rozhovor mezi Papežem Františkem a posádkou Mezinárodní vesmírné stanice.

Velitel Expedice 53 Randy Bresnik, letoví inženýři NASA Joe Acaba a Mark Vande Hei, letový inženýr ESA a italský astronaut Paolo Nespoli nám přiblíží svůj život a práci na palubě mezinárodní vesmírné stanice. Popíšou nám ducha mezinárodní spolupráce během interview s papežem Františkem z Vatikánu. Papež se v rámci něj dotazoval např. na pohled na Zemi z oběžné dráhy a chválil posádku za mezinárodní spolupráci pro mírové účely.

Návrat presidenta T. G. Masaryka do vlasti 1918 

Evakuace českého obyvatelstva z města Polička. - Život v táboře českých uprchlíků ze Sudet u Kladna. - Košice přičleněny k Maďarsku. - Demobilizace naší armády.  - Záběry z nové československo-německé hranice. - Mizející Chodsko. 

Demonstrace odsuzující atentát na Reinharda Heydricha na Václavském náměstí. Nesestavený filmový materiál.

Vánoční poselství prezidenta Beneše.